Thommie

Dovolil bych si velice souhlasit se svým kolegou, který, zdá se, stejně jako já, zachytil jedinečný, jemný a inteligentní humor a který tuto výborně zahranou komedii hodnotí velmi vysoko. Některé momenty bych ohodnotil jako geniální, přestože scénáře Marie Poledňákové se docela brzo oposlouchají... Přátelé, kamarádi, nejde tu o umění, ale skvěle vystihnutou situaci. Abych se dokázal zasmát hlášce: "Matýsek se posral...", musím mít nejdříve nutnou dávku talentu, se kterým si sám sebe představím, jak jedu ve vlaku a se suveréním nadhledem a výřečností Julia Satinského, vtipem Václava Postráneckého, a pohotovostí Pavla Nového proplouvám celou pánskou jízdou... bavte se!

Tohle je jeden z geniálních filmů let předešlých... Dnes už není moc českých herců (jestli vůbec), kteří by se vyrovnali Oldřichu Novému. V tomto filmu je jeho herectví geniální. Miluju jeho humor a jeho styl.

Ten komunismus mě příliš ubíjí, mrzí mě, že nemohu hodnotit film

Světlo v temnotě krimi seriálů...

Tak tohle byl nejhustší seriál mého dětství, ještě teď na něj s kamarádama se smíchem vzpomínáme

Vážení, kvůli občasným proslovům Davida Carusa na konci dílu o jednu * navíc. Tohle kdyby se podchytilo... jinak je vidět, že tvůrci mají peníze, což určitě není na škodu, dokonalé řemeslo, sice je to furt o tom samém, ale to divák musí předpokládat. Jinak postava Davida Carusa je asi nejlépe vykreslená postava ze všech CSI.

K této bondovce jsem získal osobní vztah :) Ani nevím, jestli jí mám říkat bondovka. Je to úplně něco jiného, než na co jsme byli zvyklí a je to vynikající. Konečně to mělo příběh. A ačkoliv Craiga moc nemusím, jako Bond je neuvěřitelnej... no a Eva Green? Na to slova nestačí :))

Je tam pár nápadů, ale v podstatě je to stále o tom samém se stále stejnými herci, jediná výjimka je Trojan

Nj slabší než předešlé...

Celý dokument provází velmi silná atmosféra. Pokouší se najít otázky na mnoho aspektů z Wintonova života. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že jsem byl do emocí nucen. A napadá mě hned několik důvodů, proč tomu tak bylo. Dokážu pochopit strůjce tohoto projektu, dokážu pochopit, jaké pohnutky ho musely vést. Vždyť je to svým způsobem neuvěřitelné a přece tak 'normální' a zcela jasné! V tak černém období, jakým druhá světová válka byla, nás přece musí uchvátit každý závan světla, každý záblesk dobrého skutku, který nás utvrdí v tom, že zas tak černo nebylo. Je to jako žízeň po něčem, co se náhle a na dlouho vytratilo: lidskost, ta prostá vlastnost, která by měla být vtisknuta do charakterových rysů každého člověka. Přesto nás dějiny i současnost přesvědčují, že nic není tak samozřejmé. Měli bychom se stydět, nebo se jen snažit? „Je rozdíl mezi pasivním dobrem a aktivním dobrem." - toto je neobyčejně hluboký Wintonův citát. Těžko se jeho význam dá vměstnat do nějakého dokumentu. Je pasivní dobro vůbec dobrem? Když vezmeme v potaz závažnost, neuvěřitelnost a hloubku Wintnova činu, je s látkou dokumentu, jakožto svědectvím, nakládáno velmi hrubě a podprůměrně. Dokonce se mi v jednu chvíli zdálo, že z Wintona byl udělán pomník. kamenný, bezcitný, který nic neříká, před kterým se lidstvo jen klaní a opěvuje ho. V dokumentu byl vykreslen jako člověk, který je dokonalý, který se vždycky zachoval správně a z něhož bychom si měli brát příklad. Podle mého by emoce měly přijít samy, z nějakého důvodu, ne proto, že mi to někdo naordinoval kompozicí dokumentu. To je prvoplánovitost a svým způsobem uráží Wintona i diváka. Abychom Wintona nekarikaturovali, opěvujme jeho skutek, ne jeho. Jistě najdeme mnoho jiných decentnějších (a vznešenějších) způsobů, jak mu prokázat patřičnou poctu, která mu náleží. Mám pocit, že se to často zaměňuje; i v tomto dokumentu. Co se týče zpracování, nepřišel jsem na nic objevného, co by tento dokument odlišovalo od jiných. A jsem přesvědčen, že toto téma by si nějaký nápad zasloužilo. Mokrý kapesník není důkazem dobře odvedené práce, nejsem zastánce stoicismu ve filmu a ani by to dost dobře nešlo, ale mezi tvůrcem filmu a divákem by měla existovat jakási pomyslná spolupráce. Emoční bombu nelze nazvat dokumentem, protože znemožňuje, aby divák dospěl k verdiktu sám.