zoe.x

Občas je nutné sejít z cesty, aby člověk poznal, po čem nejvíc prahne. - "Je na dně duší lidských skryta hudba, jež zvoní tam a hovoří a zpívá, nechť léta zmlklá, ozve se přec časem..." - | 4,5*

Celý život se učíme, jak zvládat překážky a těžkosti, co když nás ale nikdo nepřipravil na nesnesitelnou lehkost štěstí? Začneme utíkat. Odpíráme si to, po čem nejvíc toužíme. Bezcílně putujeme světem, abychom se vrátili tam, odkud jsme vyšli. Proč? Protože láska si nevybírá, neptá se, jestli o ni stojíme, prostě je.

Naštěstí nás už Ztraceni naučili, že otázky a záhady bývají někdy lepší než odpovědi a vysvětlení, pokud ale neradi hrajete hru "kolik zvratů divák snese aneb škrtni si dalšího podezřelého" a hledáte přímočarost, rychlejší tempo a veskrze kladné a sympatické postavy, nejspíš tenhle seriál není pro vás.

Prázdnota, nedůvěra, odcizení - nejsou jen tématy tohoto filmu, ale i mé pocity z něj. Asi je nefér očekávat něco nového a chtít víc jen proto, že řeší věci tak notoricky známé, kterými si prošel, nebo někdy projde ve vztahu téměř každý, ale přesto - nejde přesně právě o tohle i hlavním hrdinům? Možná to nakonec dostanou, možná taky ne, jistě vím jen to, že já jsem se bohužel ničeho zvláštního nedočkala.

Příručka pro mladistvé trpící existenciální krizí aneb jak to tu vše přežít a nezbláznit se z toho. Dospělý člověk ale tenhle nevážný pohled na depresi nejspíš tolik neocení, na to je zde moc naivity a povrchnosti. Přesto občas neuškodí připomenout si, že některé problémy nejsou tak velké, jak se zdají, a že je někdy potřeba na chvíli se zastavit. Možná pak i najdeme radost tam, kde bychom ji nečekali.

Pokud jste inteligentní, ale přesto neustále tápete a uniká vám smysl života; pokud jste romantici, co hledají pravou lásku, ale přesto na svět nahlížíte povětšinou cynicky; pokud máte naléhavou potřebu sdělit své názory světu, ale přesto nenacházíte nic podstatného k vyjádření - můžete alespoň doufat, že to někdo cítí podobně, a možná o tom všem nakonec natočíte film - a pravděpodobně bude stejný jako tento. Pokud ale hledáte originalitu a neotřelý umělecký zážitek, tady je nenajdete, čeká vás jen upřímnost, citlivost, porozumění a nakonec dobrý pocit, že nejste a nemusíte být sami. | 3,5*

Důkladná a vizuálně propracovaná pocta hudbě, ze které mrazí, neboť v sobě ukrývá vše - lásku i žal, život i smrt, ale především obnažuje duši v té nejryzejší podobě.

Důkaz, že bezpodmínečná láska funguje - avšak jen za určitých podmínek. Křehké a čisté zobrazení poněkud ošemetného tématu, důmyslně doplněné vtipem a bystrými postřehy o proměnách - doby, charakteru, názorů a především vztahu dvou jedinců, které zpočátku nespojuje téměř nic, jen jedno kouzelné místo, kde se snadno zapomíná na starosti. Lze hluboce milovat někoho, s kým můžu být jen dva dny v roce? Jak potom milovat někoho, s kým musím být každý den? Je romantika jen iluzí, která nemá šanci přežít všední rutinu? Dá se nevěra prominout, pokud nijak zásadně nezasahuje do běžného života? Nakonec možná na ničem z toho nezáleží, když člověk najde porozumění a může si alespoň občas říct, že je šťastný.

Když vás obklopí beznaděj, nezbývá než se rvát. Ponurý a nemilosrdný pohled na zemi tolik obdivovanou, kde se pověstný americký sen mění jen v pouhé doufání, že zítra to nebude horší, a kde se i prosté přežívání zdá být víc než dost. Nezáleží totiž na tom, v čí prospěch se kola spravedlnosti zrovna točí, síla člověka spočívá v tom, jak svůj úděl přijme.

Zpočátku velmi pozvolně plynoucí příběh, kde pečlivé soustředění na detaily jen nenápadně stupňuje napětí. Stejně totiž jako ticho občas bývá nejvíc ohlušující, může mít i emocionální odstup nakonec ten největší dopad. Chladně promyšlené plány tak narážejí na výbušnou horkokrevnost, svádění a letmé pohledy se mění v bouřlivou vášeň, naivita soupeří s realitou, přetvářka s upřímností, láska s nenávistí. Jsou to ale až odhalená těla, která odkrývají skutečnou duši. Není už jisté, kdo je tu oběť, krása a krutost pohltí vše. Opravdový vítěz je ale jen jeden - strach.