Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Animovaný

Recenzie (984)

plagát

Presento - Požičaný svet (2016) (hudobný videoklip) 

Člověk by si mohl říct, že tohle je jen další kritizijící song sestavený z témat většiny ožehavých témat dnešní lidské společnosti. Song, jakých tu bylo už nespočet. Co když ale každé jedno slovo textu je pravda? A není to jen přehlídka alarmujících témat o stavu společnosti a přístupu lidí jako takových. Jednomu je z toho úplně smutno, ale osobně to vidím tak, že pokud dokážeme problém popsat, dokážeme ho i řešit. A to je vlastně poselství tohoto klipu - poukázat na záhubu, do které se řítíme a zavčasu se probudit. Presentovu tvorbu hluboce uznávám, Filipa cením jako člověka a nemám problém přiznat, že jeho texty mi způsobují husí kůži i lesklé oči. Měli bychom si takové interprety více hýčkat a podporovat je!

plagát

Dare (2013) 

Místy až husina :)

plagát

Až oči mé se rozevřou (2015) (amatérsky film) 

Výbornej dobovej kraťas se neuvěřitelně autentickou atmosférou, kamerou i zvukem!

plagát

Věda o psech (2007) 

Tohle je docela rozporuplný dokument. Na jedné straně ukazuje psa a jeho plemena jako neuvěřitelnou a krásnou skupinu zvířat - tak variabilní, pestrou, se všemi těmi vlastnostmi, které vás jen mohou napadnout. Zkrátka naprosto customizovaný společník pro lidské potřeby, nálady či chtíče. Na druhou stranu, tohle je jen a jen výsledek lidské posedlosti modifikovat vše kolem sebe, zvířata nevyjímaje. Je pak na inteligenci každého člověk, jako moc mu rozum a empatie dovolí zohlednit ne úplně růžovou historii plemenitby a všech těch pokusů a experimentů, které stojí za obrovskou spoustou let šlechtění až po dnešní výsledky tak, jak psy se všemi jejich vlastnostmi známe dnes. Film je ze začátku postaven na docela vratkém a typickém přístupu k tzv. americkému snu - na začátku je lidské ego, následuje spousta práce člověka i psa a teprve pak je ke zvířeti přistupováno ke živému tvoru. Naštěstí však dokument upozorňuje i na spoustu rizik, které s sebou toto odvětví přináší, včetně všemožných genetických zatížení a nemocí (rakovina, hluchota, slepota, dyplazie, atd), které samozřejmě známe i my "koncoví uživatelé" a tyhle nešvary nás budou trápit čím dál více, protože čím déle se exerimentuje a neuváženě přistupuje ke genetickému materiálu, tím více může výsledek podléhat zatížení. V tomto případě už je na každém z nás, jak se k takové problematice staví - přecejen pes je tu odnepaměti a jeho plemena, jak je známe, více či méně, také. Teprve až silný etický movement dnešních dní nás nutí ohlížet se za dlouhou a dramatickou historií lidské pýchy, kterou člověk projektoval do šlechtění (nejen) psích plemen. Nyní, více než kdy dříve, máme možnost postavit se k této problematice s čistou hlavou a rozhodnout se, jakým způsobem se v ní chceme angažovat.

plagát

Masokr: přijetí minulosti (2017) 

Fiktivní dokument z budoucnosti satyrickou formou přináší absurditu utrpení zvířat. Retrospektivní forma vzpomíná na doby krutosti a bezhlavé konzumace masa, vzestup veganství až po terapeutické přijmutí vlastní ukrutné minulosti. Těším se, až to bude pravda a na tuhle šílenou dobu budem vzpomínat se zatajeným dechem.

plagát

Resident Evil: Posledná kapitola (2016) 

Hlavní problém posledního Residenta, teda krom toho, že je to opět pěkná mizérie, je že si tvůrci měli rozmyslet, jestli spíš chtít film nebo spíš hru. A pokud byl záměr v tom, že chtěli film co nejvíc přiblížit hře, považuju tento nápad za výsostně špatný. RE řekl všechno v prvním díle (který byl už tak značně průměrný) a žádná další nástavba mu nepomůže. To, že měl někdo odvahu ždímat to na 6 samostatných pokračování, to bych nazval vrcholnou nesoudností o šesti dějstvých. I když má film občasné světlé momenty, nejde si nevšimnou, že se zde blíží značné recyklaci prvního dílu a ještě prohlubuje pachuť z toho, že Milla nenatočila od dob Pátého elementu žádný dobrý film.

plagát

Votrelec: Covenant (2017) 

Asi SPOILER: Ach jo, pokud jsme všichni doufali, že Covenant všechno vyřeší, pak musím říct, že neřeší nic. Ono prostě dělat prequel, který nevytvoří nadstavbu, ale v podstatě pachuť, je od základu špatně. Pokud je původní tetralogie nedotknutelnou ságou o vraždících monstrech něčím, na co si nedáte sáhnout, sotva budete odpouštět samotnému režisérovi snahu dát jí přidanou hodnotu, která ovšem ukazuje to, že samotný Vetřelec je tu až na druhém místě. Prometheus se mi na začátku moc nelíbil, časem jsem mu ale začal přicházet na chuť až jsem si ho nakonec docela obíbil a upíral zrak k pokračování. Protože, co si budem povídat, místo odpovědí nám přinesl jen další otazníky. Covenant sice přímo na Promethea navazuje, ale pointu, kterou přinese, vám, pokud nejste filozof kreacionista, naprosto zkazí chuť. Tedy minimáně do doby, než se s ní vyrovnáte. Což může a nemusí přijít. Je to jako když věříte v santu clause a pak vám řeknou, že dárky nosí kurýr od PPL. Toliko osobní brek, pojďme k filmu samotnému. Covenant je virtuózní béčko s prvotřídním orgastickým vizuálem. Interiéry, exteriéry - pecka! Ačkoli si většina divánků stěžuje na nezáživné postavy, tak s tímhle osobně problém nemám a řek bych, že dokonale vykreslují jistou temnou atmosféru. Co se týče napětí, tak tady jsem celkem spokojen, je to prakticky maximum, co může recyklovaná sága nabídnout, takže pokud se povzneseme nad určitou šablonovistost, tak i zde jsem byl příjemně napínán. Některé scény jsou vyloženě brutální gore - ve 4DX vám cáká do xichtu krev, takže ten zážitek je zde opravdu famózní. Díky rychlému sledu událostí a tradičnímu nelogickému chování postav tu máme co dělat s rychle nastalou bezvýchodnou situací a netýká se to je toho, že v minulých dílech vás naháněli vetřelci - tady máte problémů hned několik a bohužel podstatně horších, než je xenomorf likvidátor. Jeho zrození je mimochodem docela odfláknuté, jakoby se tvůrci soustředili na všechno ostatní a náš milý alien je tu doslova a do písmene jen do počtu. Konec je předvídatelný, ale solidně rozehrává další možné díly. Dávám za 4 protože tuším, že si Covenanta oblíbím stejně jako všechny ostatní vetřelčí filmy. Nezbývá jen doufat, že další díly budou míň filozofie a víc staré dobré školy!

plagát

Kráľ Artuš: Legenda o meči (2017) 

Tohle je zaručeně nejkontroverznější a nejoriginálnější zpracování příběhu krále Artuše! Nevím, co Ritchie bere za drogy nebo jestli fetuje přímo kouzla, ale tohle utržení z řetězu dělá z tradiční předlohy naprosto nekonvenční zážitek. Když opomenu častou přehnanost někteých věcí, hýření trikovými efekty a reminiscence na jiné fantasy filmy (hlavně LOTR), dál už dostáváme jen pozitiva. Největší devízou filmu je troufalost s jakou pracuje například kamera - všechny ty slow motion, quick motion a nesmyslné point of view záběry, které byste si nedovololi do historického filmu dát ani, kdyby to měl být váš poslední hrdinský skutek vás chvílemi nutí myslet, že se natáčelo na GoPro :D. A vůbec celková neomalenost s jakou je servírován například humor, který film posouvá taky úplně bokem, je na pováženou. Jako by si tvůrci řekli, že prostě zkusí, co je divák schopen akceptovat. A ten se kupodivu královsky baví. Prostě jako koncept to funguje překvapivě a totálně skvěle. Pokud bych měl vypíchnout nějakou věc, tak rozhodně herectví a charisma Charlieho Hunnmana, protože ačkoli nejsem žádným fanouškem testosteronové feelingu a tím pádem vlhkého vzduchu v kině, tady jsem prostě žral jeho výkon jako náctiletá nadržená fanynka. Přehled, se kterým to odehrál, prostě bere dech - skoro jako by se nenarodil pro to být jen králem ve filmu, ale zároveň pro tuhle roli. Klobouček! A poslední, co bych rád zmínil, je naprosto vymykající se soundtrack, který je postaven na zajímavé rytmické odlišnosti od přístupu většiny skladatelů a tvoří pořádnou třešeň na několikapatrovém dortu. Tahle anarchistická zážitková kinematografie mne velmi mile překvapila.

plagát

Pasažieri (2016) 

Když jsem si rozmýšlel, co o filmu napíšu, napadlo mě něco ve smyslu "intergalaktická sci-fi o největší hysterce, která kdy vstoupila do vesmíru". Jenže ve výsledku je to fakt pěknej romantickej film s velmi přesvědčivým Chrisem Prattem a především zřejmě nejlépe zpracovanými interiéry vesmírné lodi, jaké jsem kdy viděl. Trocha dramatu, trocha humoru, trocha napětí a hodně romantiky zabalené do prvotřídního vizuálu a produkce až se skoro dá říct, že forma vítězí nad obsahem, protože jakožto milovník ultimátních dojáků si zde na své moc nepříjdu. Nicméně filme je to rozhodně příjemný.

plagát

Uteč (2017) 

No ty kráso! Tohle je po Don't Breathe další totální pecka, co se z těch minoritnějších žánrů dostala do kin. Nadšené hodnocení IMDB skýtalo prostor pro solidní očekávání, ale takhle pochmurnou a znepokojivou bombu jsem fakt nečekal. Hned od začátku se pracuje s docela přísnou a napjatou atmosférou a každá další minuta filmu ji snad ještě prohlubuje. Celé to pak podtrhuje výborná hudba, výprava nebo důmyslně sestavené obsazení. Děj se dost zajímavě vyvíjí a ve vás vzbuzuje ještě více zvědavosti. Charaktery postav a rozkrývání temného příběhu je stejně znepokojivé jako uchopení rasové otázky, která je výborně vypointovaná. Jako zábavnější thriller jsem už dlouho neviděl, nejednou jsem váhal, jestli nedám plnej počet!