Všežrout

Děj filmu se odehrává v době bitvy o Stalingrad a poslech moskevského vysílání dodává vesničanům sil k odporu. "Tam na Volze padají tisíce nejlepších sovětských lidí, za nás, za celý svět!" Bohužel, ve chvíli, kdy začnou postavy mluvit jak politruci, všechno pozitivní jde do kopru. Veliké plus za exteriéry, připomenutí toho, jak krásné vesnice jsme mívali.

Film má na svou dobu nadstandardní hudební soundtrack složený z dobových písní (Suchý, Průchová, Petrovská) a dojde i na The Saints Rock'n'Roll od Billa Haleyho. Ten Frantu (V. Dlouhého) ale moc nebere, jakmile však uslyší z magneťáku ruskou srdceryvnou častušku, vyskočí a už kroutí volume doprava. Kdyby tvůrci ubrali na "uvědomělosti", určitě by to filmu jen prospělo a jeho morální poselství by získalo uvěřitelnější kontury. Bohužel, takle je ho většina víc k smíchu, než k zamyšlení. Jedno moudro na závěr: "Podívej se, ženská, pokud je normální, tak jí stačí rodina. Já kdybych měla rodinu a kdybysme vyšli s jedním platem, tak mě už do třídy nikdy nikdo nedostane." (vdavkuchtivá učitelka Paulová)

Žádná těžkotonážní propaganda se nekoná, příběh filmu se zaměřuje především na vojína Kříže a jeho služební i milostné trápení. Natočen je v podobném "pohádkovém" oparu jako ostatní pozitivně laděná díla z padesátých let, barva mu k tomu dodává další rozměr. Jako moudrý mentor je zde starý bača (starej kozák, dvě vojny přežil a tři roky u partyzánů), který umí vždy poradit, i ve chvíli milostného rozkolu: "...děvuch na svete ako dreva, do jeseňi zabudneš a na jár budeš oblátať druhů".

Traplovsky dokonalé! Moudrý rozvážný baťuška Gottwald v boji o "podstatu naší národní existence", v boji proti "novému Mnichovu". Co záběr, co dialog, to perla. V sedmdesátých letech jsme ty komedie fakt uměli.

Vidět stropnického umaštěnej emanovskej účes oko nepohladí, ale vidět ho pak i ve slipech, navrch během zoufalejch pokusů o erotické scény, to až zabolí. O to větší má pak divák radost sledovat, jak se mu nic (po právu) nedaří. Jeden z názorných příkladů, kam vede "intelektuálně nevyrovnané manželství"!

Zřejmě nejpoetičtější socialistické drama začátku 60. let. Krásná forma zde naráží na rudý obsah, přes který se mi těžko přenášelo. Otec Olgy byl "zvlášť kádrově původní - rudé odbory, v třicátym pátym po nějaký špionážní provokaci emigrace do Sovětu, interbrigády... ; Kdy se vrátíš? Po prolétářské revoluci!"

O něco méně uvědomělé, než by člověk čekal. Řemeslně zvládnuté s dobrou kamerou (řada close-ups a pohledů z první osoby, vyvolávajících pocity stísněnosti nápravného zařízení). Jeden z muklů obhajuje své členství ve straně slovy: "Akorát sem u nich byl, jestli tomu rozumíš." A takovejch "muklů" se nám tu od sametu toulá...

Dokonalé! Normalizační procedurální drama říznuté snovými vizemi uvědomělé prokurátorky. Zúčtování s obrodným procesem, přirovnávanému k davové psychóze ("rozleptává morální cítění lidí a narušuje harmonické soužití našich občanů"..."různé formy nenávisti již byly živeny delší dobu po celé republice"). "Kdo a proč je do toho pohybu uvádí? Je přespříliš slyšet ty právem postižené měšťáčky...razí heslo pryč od sovětu! Bez Sovětského svazu nejsme nic!"

Normalizační kánon ve své ryzí podobě, nic nechybí. Spravedliví a čestní straníci, reakce - kulaci a prospěcháři, schůze, debaty a poučení o krizovém vývoji. Ale Krampolík věděl, jak to s "reakcí" v osmašedesátym dopadne a nebál se jim to říct: "stejně půjdete do hajzlu."

Velké plus: dobové reálie, uniformy, účesy, lokace, řada záběrů je komponována podle dobových fotografií (např. sbírka zbraní ordnérů s nezaměnitelnými konzervami z Marily, spoušť po přepadení celnice, vojáci u lehkého kulometu vz. 26). Atmosféru pomáhá budovat i dynamická kamera a kvalitivní herecké obsazení. Bohužel s příchodem četaře interbrigadisty Vrby a jeho canců typu "než se k nám dostanou rusové", film začne mnohá pozitiva ztrácet a jednání řady postav se stane přespříliš schématickým, bipolárním pohledem Češi-Němci zatíženým. I přes rok vzniku už je na tehdejší události nahlíženo pokřivenou komunistickou optikou, bohužel.