Hoyt

Další Polanského nepříjemná depresivní hra podobná Nájemníkovi. S tím rozdílem, že jsem byl zde o trochu více spokojenější. Catherine Deneuve mi přišla dost přesvědčivá ale charakter její postavy mi dost pil krev. Rozhodně tohle není film pro všechny. Spokojeni budou předvším milovníci psychologických rozpadů osobností.

Líbil se mi jen začátek na lodi, kde je aspoň typický, mě velmi blízký Ritchieovský humor. Zbytek filmu je slabý ale zkoukl jsem ho najednou jen kvůli Madonně. Už jsem s ní pár filmů viděl ale musím uznat, že zde byla zatím herecky nejslabší. Při scénách na ostrově když trpěla mi nebylo moc dobře i když si to asi kvůli jejímu dřivějšímu chování zasloužila ale stejně jsem to těžce nesl. Malinkatý plusík ještě za konec jinak to byl určitě od Ritchieho krok vedle. Bez Madonny by to byl průser, s ní je to aspoň průměr.

Koukal jsem na to sice kolem půlnoci ale stejně jsem u toho řval smíchy. Zvláště u scén s chrápáním, parukou a dýněmi jsem měl co dělat abych vůbec popadl dech. Funès v roli dirigenta Stanislava neskutečný a Bourvil jelikož s ním to byl první film co jsem viděl tak mě tedy velmi příjemně překvapil. Z herců stojí ještě za řec magický pohled Marie Dubois. Snímek sice obsahuje nějaká hluchá místa ale ve výsledku stejně převládá obrovská spokojenost.

Po výborném filmu 8 žen jsem si řekl, že se podívám ještě aspoň na jeden film Françoise Ozona. Vybral jsem si asi žánrově můj nejbližší Bazén. A myslím, že tento námět měl rozhodně na trošku více. Sice ve výsledku nezklamal ale ani ničím nepřekvapil snad jen erotickými scénami, kterých je tu poměrně dost. Charlotte Rampling je určitě kvalitní herečka ale já jí nemůžu vystát. Ludvine Sagnier byla v pohodě ale tu proměnu jsem moc nechápal, vždyť jen o rok dříve hrála teprve patnáctiletou dívku. Příběh je sice zajímavý a netradiční ale na atmosféře se mohlo ještě více zapracovat a pointa se bohužel dala očekávat. Průměr.

Nekonečnější zásobníky než jsou zde jsem opravdu ještě nikde neviděl...

Tak jednoduchý ale nesmírně hravý a zajímavý film hýřící všemožnými barvami. U všech osmi protagonistek bylo vidět, že si své role naplno užívají a to je potom radost pohledět ale přece jenom z máho pohedu herecky vévodila Isabelle Huppert. Některé hudební a taneční prvky byly geniální, zvláště pasáž od Emmanuelle Béart, (která vypadá už tak dvacet let pořád stejně) se mi líbila ze všech nejvíce. Nadruhou stranu mi některé vadily ale bylo to tak půl napůl. Do dokonalosti chybělo málo snad jen, kdyby se tam objevila i Audrey Tautou nebo Mélanie Laurent tak by to bylo za plný počet. Takto to jsou silné 4*.

Parádní začátek popisuje vztah otce a dcery a navíc jsem z něho cítil odlehčený styl Sofie Coppolové. Kdyby se v podobném duchu nesl celý snímek tak bych byl maximálně spokojený ale to samozřejmě nešlo. Po osudové chybě, které se Alexandra dopouští se mi už snímek zdá dost laciný a přehnaný. Při šikaně Alexandry se mi dost vařila krev v žilách ale to nasilí vůči ní se mi prostě zdálo přehnané ale to je jen můj názor. Za konec tleskám. Je sice trošku absurdní ale celý film nádherně podtrhuje. Je to hodně na rozmezí tří až čtyř hvězd a mé hodnocení je zde nejednoznačné. Zatím silné 3*.

Jediné co se mi zde líbilo byl úžasný vizuál a kamera. Vše ostatní mě buď hrozně nudilo nebo nezajímalo. Vztah k postavám jsem si nevypěstoval téměř žádný a vzájemná chemie mezi nimi se též nekoná. Příběh se táhne a moc zajímavého neukáže. A nějaký emoční prožitek nebo soucit s postavami mě také minul úplným obloukem. Slabota.

Odsouzeni zemřít jsem viděl čistě jen ze zoufalství na hotelu, kde jde jen pár programů a po skončení filmu jsem byl dvakrát tak zoufalejší než předtím. Na stupidní chování postav se ve filmech moc detailně nezaměřuji ale tohle byl extrém. Tak třeba holka po celém dnu šlapání vody uprostřed moře se rozhodne plavat neznámo kam a rozloučí se hláškou, že čekání není její styl... Jednu hvězdu uděluji za to, že mi to zabilo přes dvě hodiny času, samozřejmě s reklamami a to jsem zrovna potřeboval.

Tvůrci tohoto filmu se inspirovali všude, kde se jen dalo a je to hodně vidět. Ale to vůbec nevadí, protože to zde je ku prospěchu věci. Děj je hodně prostý a nic moc neodhaluje ale za to atmosféru má parádní. Několikrát mi opravdu naskočila husí kůže a to je dobré znamení. Napětí se kvalitně udržuje až k prozrazení pointy po jejíjž odhalení jsem to už jen bohužel dokoukával a to byl nejvetší rozdíl oproti Blair Witch. Ještě abych nezapoměl na neskutečně blbé dialogy a trošku nesympatický výběr herců ale i tak dávám výborné 3*.