giallo

A kvůli tomuhle zrušili vysněný projekt Neila Bloodkampa? Že to mělo blbý scénář ? Epic fail. PS: Scott je skvělý režisér, kterému podkopávájí nohy tupé scénáře a Ty CGI vetřelce si mohli odpustit.

Začátky velikána Mária Bava byly velice úsměvné a to lepší měl ještě daleko před sebou. I tak stojí tenhle moster biják za shlédnutí. V porovnání s o rok mladšími Upíry jsou, ale krvelačné bestie ve všech směrech vyspělejší film.

Já nestíhám žasnout nad tolika pozitivními ohlasy. Vážně se to všem tak líbilo? Dobrá, přiznávám, jde o nejlepší Francův film, který jsem viděl a nakonec dávál celkem i smysl, ale pořád jde o nesmírně odflaknutý slasher, kterých se natočily desítky ne-li stovky lepších. A všemi protěžované gore efekty tedy dle mého názoru nejsou vůbec povedené.

Argento zraje jako víno a i v dnešní době po více jak 30 letech má pořad něco do sebe. Ta atmosféra Phenomeny je prostě opojná...Alpy, kvílející Goblini, brutální vrah a mladá Jennifer. Filmový zážitek. Po druhém shlédnutí musím jít s hodnocením nahoru. Do konce 80. let neměl prostě Argento v horrorech konkurenci.

Na rozdíl od drtivé většiny zdejších giallo "fans" mě Spirits of Death tedy vůbec neslovil. Strohý scénář, který dával hercům tvůrčí prostor, se mi vyloženě nelíbil a atmosféra založená na gotickém hradě byla soustavně narušována nevhodnými scénami. Film natočený čistě jen proto, aby se svezl na giallo vlně 70. let.

Vstup Alberta De Martina do žánru giallo thrillerů, dá-li se zdejší snímek do této skupiny řadit, nebyl nijak výjimečný. Ano, Martino se chce lišit a tak jsou klasické postupy postaveny na hlavu stejně jako v jeho pozdějším L' Assassino... è al telefono. To je, bohužel, ale všechno. Zpracování a příběh samotný je nezabavný spíše až nudný a femme fatale Barbara Bouchet nemůže zachránit zbytek snímku. Snímek lze doporučit pouze kompletistům tohoto žánru.

Opravdu jsem se snažil, a to mám podobné filmy v oblibě, ale Helga je vážně odpad nejhrubšího zrna. To tvůrci nemohli myslet vážně. Dejte si raději originál!

Vstup Luciana Ercoliho na pole žánru gialla byl velmi pozvolný, jeho vrchol přišel až o několik let později. Le Foto proibite di una signora per bene je totiž z ranku těch giall, které ještě nebyly ovlivněny tvorbou D. Argenta, nýbrž ranné tvorby U. Lenziho. Zní to všechno hrozně složitě, ale jde o nekomplikovaný thriller bez kapky krve a většího napětí. Hlavní spiknutí je pro znalého diváka v celku jasné a lehce odhalitelné....Zkrátka zapomenutelný kousek, kterých se točily, jak na běžícím pásu.

U solidního prvního dílu Purpurových řek totálně selhal nepovedený závěr. U druhého dílu selhává všechno a to hned už od začátku. Tolik pitomých oslých můstků a nesmyslů se jen tak v jednom filmu nevidí. Některé scény snad ani tvůrci nemohli myslet vážně....Žalostný propad.

Bandité v Miláně jsou bez pochyby základní kámen žánru poliziotteschi. O tom není pochyb a rozhodně šlo ve své době o velmi povedený film. Nicméně rozkolísanost filmu, která spočívá v reportážně stylizované rekonstrukci a akční složce, tříští film do nesourodého celku. Film tak osciluje mezi dvěma polohami, které ve výsledku sráží celkový dojem a kompaktnost filmu....