Gilmour93

„To je cvokárna a ne špitál..“ Do ženské role v pitomé soap opeře je přes hromadu uchazeček nakonec obsazen převlečený muž a aby byla řádně nastolena genderová rovnováha, všichni muži jsou tu samolibí, ulhaní a nebo chlípní (někteří jsou i kombinací toho všeho). Záměna mužské a ženské identity pak vede k situacím, kdy Tootsie musí odrážet heterosexuální útoky (fakticky homosexuální) a naopak se krotit při útocích svých, aby nevypadaly jako lesbické. Hned jsem si vzpomněl na rady Černé zmije nadporučíku Georgeovi, jenž si získal oblibu mužského publika a především generála Melchetta při vystupování na estrádách jakožto Grandiózní Georgina: 1.) Nikdy, opakuji nikdy, nesmíš sundat paruku, 2.) nikdy nic neříkej a za 3.) a to je to nejdůležitější - nenech se opít a nenech ho, aby tě na verandě ojel.. Toť Pollackův úsměvný, lehce romantický pohled na politiku rovné šance, za kterým stojí scénárista seriálu M.A.S.H. Larry Gelbart. Nutno podotknout, že takové filmy se už příliš netočí a vlastně ani nenosí. Nyní se s laciností, vulgaritou a chlupatými varlaty pod sukní už nikdo nepárá a rojí se nám tu různí varietní travestité jako třeba bratři Wayansové, Marťa Lawrence či Amy Schumer. I když...ta poslední jmenovaná bude nejspíš žena..

Protože od ME ve fotbale v Německu 88´ už uplynulo hodně času, museli si Holanďané znova nafouknout svá ega národního uvědomění a tak vznikla historická vzkazka o admirálu Michieli de Ruyterovi, modle nizozemského válečného loďstva 17.století. Tady sice při snaze o věrnou podobu připomíná kníratého Meat Loafa, ale jinak je to mazaný stratég, co zesměšnil Angličany sebevědomou akcí proti ústí Temže, mužstvem milovaný „Dědeček“, vzorný manžel nestárnoucích dětí a odvážný hrdina, který by kvůli třísce v palci rozhodně neřekl: „Au, to bolí..! Přerušte útok!“ Z řemeslného hlediska oceňuji docela dost muziky za málo peněz, ale po jistém čase se i ta okatě digitální muzika začne zajídat. Když si přidám brutální nadužívání zpomalených záběrů v doprovodu s hudbou epičtější, než když Frodo se Samem čekali na přílet Orlích aerolinek, jen pár vteřinovou přítomnost R.Hauera a i přes fabulaci nepříliš funkční dramatický oblouk, pak docela nechápu, jaké množství uživatelů tady vyjíždí s pětistěžníky. Asi to bude tím, že od 7.B, kdy spolužákovi zničili křižník na E3 až E7, nezažili pořádnou námořní bitvu.. Škoda, že se látky nechopil Verhoeven, byly by aspoň víc vidět cecky i krví zbrocené námořnické necky (i když lynč bratří de Wittů už splňoval jisté parametry)..

„Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.“ Taky bych uměl od psacího stolu dělat machra, Williame.. Atentát od Sequense plnil funkci rekonstrukce o poznání autentičtěji, a i když je to nepříliš oprávněná výtka, kvůli původnímu znění mi to připadalo, jako by dva britští parašutisté seskočili u Prahy, aby si nabrnkli anglicky mluvící Češky a milostná linka pak mohla být poněkud křečovitě zakomponována do příběhu. Od Ellise mi chyběl nějaký podstatnější autorský vklad i hlubší zaměření na kontext operace a jednání postav. Pokud se jedná o psychologickou rovinu tíhy okupační deky před a po polechtání Heydrichovy sleziny, má nepoměrně navrch zase Krejčíkův Vyšší princip, o tom snad netřeba debatovat. Škoda, že Efialta Čurdu v 47´ oběsili, lidé jeho formátu by měli žít věčně..

Dvě pubertální, jógu cvičící blbky závislé na chytrých telefonech vs. čerstvě rozmražený führer imitující hlas hollywoodských hvězd a jeho naklonování klobásoví mininácci naplnění zelím a odhodláním vstupovat do řitních otvorů. To vše v Kanadě.. Ano, už podle vyčerpávajícího popisu zápletky je jasné, že je to z 90 % blbost a zbylá polovina je sračka, ale rozhodně po panu Smithovi nežádám, aby si před nás klekl a řekl: „Sorry aboot that.“ Ocenil jsem kvantum popkulturních odkazů, uctil svatost svobody tvůrčí nezávislosti a pobavil se jak protikanadským vyzněním (celek), tak protiamerickými detaily (triko s nápisem Red, White, but Never Blue). Gay LaPointe s putujícími bradavicemi se navíc chvilku viděl s dcerou, zazněla rocková coververze kanadské hymny, Nazi Osment přesvědčil, že by se už nevlezl ani do kalhot maršála Göringa a režisér si drobátko postěžoval na ty zlé hajtující kritiky. Očekávám, že završení trilogie True North (Moose Jaws, něco jako Čelisti se soby) už naláká jen režisérovy hardcorové fandy, otrlé zvědavce či zoofily a recenze budou hodně kruté. I když, kdyby dali zase dohromady Goalie Golema, nebude jich tolik..

Pokud něco chybí na pozlacené měděné plaketě, kterou nese vstříc dálavám sonda Voyager, pak je to Casablanca.. Vtip, ideály, láska, svoboda, přátelství a odvaha na levoboku, intriky, proradnost, sentiment, klišé, melodramatičnost a naivita na pravoboku. Díky té vyváženosti se vlajková loď stříbrného plátna se všemi svými krásami i neduhy nemůže nikdy potopit.. Mé krásné přátelství s Curtizovým filmem vždycky utuží souboj Wacht am Rhein s Marseillaisou a především Rick Humphreyho Bogarta. Mezi jizlivou zhrzeností a zlými časy se zmítající cynický bourák s rovnou páteří, uměním nezištnosti při konání dobrých skutků a frajerským postojem, že to držení a popouštění citů z uzd je de facto brnkačka. „We´ll always have Paris...“

Ptáte se mě, jestli je to bezpečné? Nemám se na toto spíš ptát já vás, pane doktore..? Když se řekne Maratónec, každému se asi vybaví proslulá scéna dentální tortury, někdo si třeba vzpomene i na Babeovu sexuální výdrž, ale pro mne je hlavní devízou temný, místy až mysteriózní feeling, ke kterému výrazně přispívá i to, že Schlesinger dlouho neodhalí karty a kašle na nějakou dějovou sevřenost. Vyzdvihovat herecké výkony ústředního dua je jako nosit nacistické zločince do Jižní Ameriky, ale je na místě ocenit i upozaďovaný talisman pro štěstí, který se používal hlavně v 70.letech a nosil jméno Roy Scheider. Škoda, že „Jewish revenge fantasy“ už nepatrně ohlodal zub času a taky od novely značně odlišného konce, který celkové vyznění zlehka polije hřebíčkovou tinkturou. Dodatek: Všimli jste si, co si postava Hoffmana na sebe navlékla, když vylezla narychlo z vany, aby se skryla před poskoky nacisty Szella? V čem byla mučena a v čem utíkala po ulicích před svými pronásledovateli? Pruhované pyžamové kalhoty nápadně připomínající část vězeňského mundúru (třeba v koncentračním táboře). Náhoda, nebo úmysl?

De facto předělávka Titanicu, kdy plovoucí vrtná plošina nahrazuje zaoceánskou loď, K.Russell kapitána Smithe, Wahlberg Jacka, Malkovich kru a Rose je doma na skypu.. Expozice trošku křečovitě uvede diváka do podstaty příběhu (plechovka coly, kravata v barvě poplachu, historka o sumci) a zároveň nekompromisně polarizuje postavy na bodré americké kovboje rodinného typu, kteří vždy ví, co je správné a jednoho slizkého šmejda s cajunským přízvukem, co by si pro cent nechal vrtat koleno i dno Mexického zálivu. Budiž, musíme někomu fandit a obří energetická společnost to už z principu být nemůže.. Jenže jsme tu kvůli katastrofě, že jo, a autor si nejspíš řekl, že když v Lone Survivor definoval nový žánr „War Porn“, je nyní čas na „Fire Porn“ a vy si v zajetí šíleného střihu občas rezignovaně říkáte, jestli to byl výbuch, nebo ví bůh. Dohrou se zpomalenými záběry zraněných, přeživších a brečících pak Berg už jen trapně vykradne sám sebe.. No nic, snad přijde i eko-hororový sequel Pomsta ropou nasáklých louisianských krevet..

Když režisér snuffu zakřičí: „Cut!“, co tím vlastně myslí..? Na Tesis lze koukat ze dvou úhlů. Jako na thriller, u něhož postavy (podobně jako v Cravenově stejně starém Vřískotu) budí podezření tím, že se nechovají moc podezřele a podnikají nerozumné věci za účelem zmatení divákovy podezíravosti či naplnění některých hloupých pravidel žánru. Amenábar občas přijde s dobrým nápadem, ale nepřesvědčivé podání výše uvedeného a přemrštěná délka podstatně otupují ostří napětí. Druhý pohled patří medializaci násilí, které lidi, pokud zrovna nejsou jeho cílem, fascinuje už od nepaměti. Vyhledávat ho, pasivně přijmout a jedním dechem pokrytecky odsoudit aktivního vykonavatele, to by nám šlo.. V samém závěru je to hezky nakousnuto, ale studie na toto téma raději ponechávám jednomu kanadskému gynekologovi, který dobře ví, že televize je realita a realita je míň než televize..

Sněhurka Kevin a sedm Speedy Gonzalesů.. Chudáka kouče Costnera sice buzeruje kdekdo (manželka v domácnosti, dcery, svěřenci běhající na tacos a vodu z hadice, ředitel školy i mexické matky), ale vy prostě víte, že úspěch se dostaví, i kdyby na teplákovky nebylo. Učebnicová klasika sportovních filmů o vzestupu podceňovaných outsiderů od A až do Z, speciálně vyčnívá písmeno K jako Kotva. Pod Disneyho produkcí zbavena jakéhokoliv explicitního násilí (viz.napadení dcery), místy docela vtipná, mile idealistická a plná nakažlivého optimismu. Mohlo dojít i k tomu že by si Kevin na závěr nechal nastříkat na kapotu svého auta podobiznu manželky mezi okvětními plátky růží, ale Niki Caro naštěstí znala míru, podobně jako Arkapaw při působivém nasnímání kalifornských exteriérů. Tak mě napadá, pokud by se jednalo o střední školu na mexické straně, uvažoval bych při nynějších Donaldových protiimigračních opatřeních o sportovním programu zaměřeném na skok o tyči..

Oko za oko, dokud nebudeme všichni slepí.. Otázku, jestli pomsta a spravedlnost mohou kráčet ruku v ruce, zodpoví narůstající pochybnosti. Vše požírající had zla a násilí se zakousnul do vlastního ocasu a ten samý strach, co jste měli rozsévat, nakonec dožene i vás.. Řemeslně naprosto precizní stroj a od Spielberga asi nejkomplexnější filmařina. Stejně jako v Schindlerově seznamu dodal osobní vklad, vynechal zbytečný patos a emoce nechal bublat pod povrchem, aby si ti vnímaví našli cestu k jejich vyvření. Pokud si nemyslíte, že Izrael je Gargamelův kocour a mátě nějaké povědomí o problematické historii této země, budete už od začátku zvýhodněni a možná i oceníte autorovu objektivitu (neplést s nestranností). „There is no peace at the end of this.“