Posledné recenzie (1 234)
Vražda ing. Čerta (1970)
Pošušňáníčko! Jak obdivuju "kousavost" Věry Chytilové, tak mi musí konvenovat podobná vlastnost i Ester Krumbachové. Její režisérský debut (a pohříchu jediný film, který režírovala) bych si dovolit označit za zpola mytologickou (archetypální), zpola sociologickou črtu o soužití mužů a žen. Potkali se, zamilovali se a žili šťastné až do smrti? Vy jste ale naivkové, pokojné soužití po čase obvykle naruší ten fakt (je to genetický, tudíž se s tím nedá nic dělat, holky!), že z mužů se obyčejně vyklubou nenažraná ďábliska, kteří jsou po způsobu červotočů schopni ohlodat i nohy u stolu. A co pak si s takovým ďasem počít? Leda ho poslat ke všem čertům! A dál? Samota dokáže být neúnosná a víno může plnit úlohu pouze dočasné náhražky, takže to s námi budete zkoušet... zkoušet... zkoušet... zkoušet ad infinitum, jelikož sněžný muž je pořad lepší než žádný muž. Btw. během filmu jsem si do rytmu pobroukával Pánev Terezy Černochové feat. Barbory Poláková aneb Nebál by se použit tenhle videoklip jako neoficiální trailer. ;-)) [dafilms] 85 % Varování: Sledování s prázdným žaludkem, může vyvolat nekontrolovatelné slintání!
Lída Baarová (2016)
Pokud byla Renčovým a Hubačovým společným cílem "rehabilitace" Lídy Baarové v očích české veřejnosti (a má to Lída Baarová dnes ještě vůbec zapotřebí?), tak jí pánové po ní pojmenovaným filmem prokázali medvědí službu. Německou část (předválečná milostná aférka Baarové s Goebbelsem) nedokážu vnímat jinak než jako načančané, žel bezduché melodrama (místy přecházející takřka v telenovelu - ohnivá soulož, wtf?!), jako stále naprosto neuchopitelnou romanci (Baarové dle vlastních slov imponuje Goebbelsova inteligence, přitom nedokáže rozklíčovat nebezpečnost jeho politiky, jaké myšlenky se jí tedy zalíbily, když Markovicsův Goebbels z úst vypouští pouze: a) nicneříkající banality o povaze lásce a krásy a b) rasistické bludy - kde se ten obdiv přerůstající v osudovou lásku vzal?), nadto vykreslující nacistické pohlaváry jako směšné paňáky (Pavel Kříž jakožto Adolf Hitler, tomu říkám cringe; u Goebbelse mě zas tuze iritoval dabing Viktora Preisse, to, jakého z něj udělal uplakánka). Poválečná část (obvinění Lídy Baarové z kolaborace) mně přišla výrazně lepší, ale zase děsně zkratkovitá (dozvídáme se hodně málo o tom, kdo, proč a jak vyšetřuje) - účtování s (údajnými) nacistickými pomahači mně přijde jako stále filmařsky nevytěžené téma (možná proto, že bychom se o sobě mohli dozvědět něco nepěkného?); tak snad příště! A vlastně ani ten rámec, kdy zestárlou Baarovou (Zdenka Procházková) konfrontuje mladá studentka žurnalistiky (Hana Vagnerová), jejíž, jak se v závěru dozvídáme, spoiler příbuzní umírali v koncentračním táboře spoiler se v posledku neukázal zrovna jako šťastný nápad, možná by byl, kdyby film aktivním způsobem pracoval s nespolehlivostí její výpovědi (totiž že její vztah s Goebbelsem mohl být od počátku kalkulem, výtahem k těm nejlepším rolím), ale i spoiler když "sekundární oběť holocaustu" (primárním obětmi mně jsou ty osoby, které zakusily holocaust na vlastní kůži, sekundární ty, kterým nacistický vyhlazovací systém někoho zavraždil, nebo minimálně perzekvoval) konstatuje, že "váš trest byl neúměrné větší než váš zločin", tak aby i nejnatvrdlejšímu divákovi došlo, jaké k "případu Baarová" zaujmout stanovisko, tam o nejednoznačnosti prostě mluvit nelze spoiler. Aspoň ta Táňa Pauhofová se za mě titulní role zhostila se ctí (ale je dost dobře možné, že tím, že na ni mám crush, mám klapky na očích), potěšili mě i Martin Huba v roli jejího otce a Anna Fialová v úloze Zorky Janů, Ludmilině mladší sestry (postava Lídiny matky mně bohužel přišla napsána jako jednorozměrná, Simona Stašova neměla co hrát, mohla pouze karikovat). 40 %
Výťah (1984)
"Výťah opäť nechodí, tak zdolať 13 poschodí, zostáva mi znovu po svojich." Pardon, byl jsem myšlenkami jinde! ;-)) Výtah... výtah... co mi to jen? Ano, už jsem doma! To je vlastně ta nahoru dolů jezdící kabina, které se vyhýbám jak čert kříži. Proč? Hoďte óčkem po tomto západoněmeckém akčním thrilleru (v hlavní roli s komisařem Schimanskim), a uvidíte! A některé lidi prostě nechápu, když mají sedět na prdeli, tak pospíchají, a když mají pospíchat (k psychoterapeutovi), tak sedí na prdeli. Pak to tak dopadá! Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 %
Posledný denníček (63)
běžci jako symptom apokalypsy (for runner85)
Nikdy jsem si nemyslel, že by newyorský maraton mohl člověka dohnat k slzám. Je to obraz konce světa. Lze mluvit o dobrovolném utrpení, jako se hovoří o dobrovolném poddanství? V lijáku, pod helikoptérami, uprostřed mohutného povzbuzování, zahalení v aluminiových kápích řítí se tu všichni, pošilhávajíce po svých stopkách, polosvlečení a s očima obrácenýma v sloup, za smrtí, za onou smrtí z vyčerpání, jakou byla smrt onoho maratonce před dvěma tisící lety, který - nezapomínejme - přinesl do Athén zprávu o vítězství. I tihle jistě věří tomu, že přinesou nějakou vítěznou zvěst, ale je jich přespříliš a jejich zpráva už nemá smysl; je to jen zpráva o tom, že dorazili, že jejich usilování končí - mlhavá zpráva o nadlidské a marné snaze. Vidíme-li v cíli postupné chátrání v jejich řadách, od prvních běžců, ještě urostlých a plných soutěživého zápalu, až po ony trosky, které jejich přátelé doslova přinášejí do cíle, a po invalidy, kteří celou trasu absolvují na vozíčku, spíše bychom řekli, že kolektivně přinášejí zprávu o katastrofě lidského druhu. Běží jich na sedmnáct tisíc a člověk přitom myslí na skutečnou maratonskou bitvu, kde ani nebylo tolik bojovníků. Je jich na sedmnáct tisíc a každý z nich běží sám, běží, aniž by byl prodchnut duchem vítězství, neboť běží, aby pocítil, že existuje. "Zvítězili jsme," zašeptá umírající Řek od Marathonu. "I did it," vydechne vyčerpaný maratonec a svalí se na zelený pažit Centrálního parku.
Maraton je forma ostentativní sebevraždy, sebevraždy jako reklamy: běžíme, abychom ukázali, že jsme schopni dojít až na konec svých sil, abychom to předvedli - ale předvedli co? Že jsme schopni skončit. Graffiti neříkají nic jiného: Jmenuju se tak a tak, existuji! Je to marná reklama na existenci!
Lidé, kteří pěstují jogging, jsou ryzí Svatí Posledního dne, jsou to protagonisté zvolna postupující apokalypsy. Nic nepřipomíná konec světa tak jako člověk, který se na pláži, osamělý, řítí stále vpřed: zahalen zvukem svého walkmana, ohrazený v solitérním obětování své vlastní energie, lhostejný ke katastrofě, protože pokud mu hrozí nějaké zničení, může si je způsobit jen a jen sám, naprostým vyčerpáním energie svého těla, jež je v jeho očích zbytečné. Zoufalí divoši páchali sebevraždu tak, že se rozhodli plavat vstříc otevřenému moři až do vyčerpání všech sil, zatímco jogger se zabíjí tak, že běhá podél břehu sem a tam. Nepokoušejte se zastavit toho člověka s vytřeštěným zrakem a zaslintěnými ústy: buď vás ztluče, anebo bude před vámi na místě tančit jako posedlý.
