asLoeReed

Na Jean - Pierra Léauda bych se vydržel dívat i 500 minut.

Zásadním stylistickým nástrojem vyprávění je hudba. Společně s taktilními a senzuálními kvalitami kamery (Agnes Godardové) komentuje introvertní téma a pocity. Styl filmařky Clair Denis je možné pojmenovat jako moderní impresionismus. (A mně například připomíná Bressonovu náladu.)

Nejen hříčka a groteska, šachy, Шахмат, dosaďte za ně chlast a máte smysl, který Pudovkin (možná) ukrýval. Scénka s kabátem a kočkama je báječná. Všude šachy a kočky, až to lezlo na palici.

Kolorovaná verze přidá na zábavnosti.

Dokument o stavbě a fungování Eiffelovy věže ve výsostně artovém podání. Kvalita vysokého kontrastu na černobílém materiálu funguje skvěle, a přitom jsou záběry na konstrukční tvary a strukturu gigantické stavby obyčejně všední. Mais, c´est la poésie!

Co říct? Isaach De Bankolé je sexy, protože filmař Jim Jarmusch je sexy. Například v hudbě. A ještě něco: nevěřil jsem, že když se vydám v Praze do Světozoru, ukáže se to zrovna jako nejmrtvější kino, co jsem měl šanci zažít (počet diváků - 4 i se mnou; a moc ku pomoci to nebylo). Ostatně... více zde: http://25fps.cz/clanek/nazev:paradoxni-vrchol-tvorby-„cool“-filmare-jarmusche

Čístota filmového materiálu. Poctivý realismus (skutečně "Dobrá práce"), poezie vizuální stránky, ale způobem přirozeně komponovaných záběrů. Efekty nestylizované obrazy. Střihová skladba sama na sebe neupozorňuje, jako by to film nebyl, důraz je kladen na samotný svět, realitu dění. Hudební komentář a voice over. Některé hudební momenty silné. Imtimní. Všednost. Kamera Agnés Godard (ne od Jeana-Luca, ale neméně slavná). Tancující (skotačící) Lavant v závěru.

Pro Jarmusche to asi musel být nejvíc cool film. Stačí prohlídnout knížku doprovodných fotek, když na ni náhodou narazíte (jmenuje se stejně).

Skoro až poetika Nové vlny. A ta síla.

Bessonův snímek je jako novovlnní U konce s dechem, s tím, že u Godarda je víc poezie. Měl by se taky jmenovat raději Metro, dělá to k tomu cejchu osmdesátých let lepší sound. Parádní je, že hlavní protagonista, takový jarmuschovský typ, je dostatečně výrazný, a baví další známí herci (četníkovský Michel Galabru, Jean Reno, Richard Bohringer z Divy i richardovského Na levo od výtahu). Je to super, když se k tomu člověk uvolní. Film na tmu a na noc. Navíc je docela vtipný. Jestli je to soundtrack pařížského metra, funguje skvěle.