E.T.Martin

Vládce temnot je podle mého Carpenterovým majstrštykem, který například slavou Věc předhání minimálně o jednu koňskou délku. Od začátku buduje Carpenter dusnou, postupně stále více houstnoucí atmosféru, která graduje v hrůzyplné finále. Velkou roli přitom hraje vynikající hudba, na jejímž skládání se podílel sám mistr Carpenter. Syrové tóny pomáhají diváka stahovat do stále větší temnoty, která pohlcuje jednu za druhou také filmové postavy. Jeden z nejvydařenějších hororů osmdesátých let.

Mexičané, Mexičané, a zase ti Mexičané...

Ještě větší parta matlalů než v coenovském Fargu, se kterým je tento film často srovnáván, aneb příběh o tom, že když už se něco posere, tak pořádně. Sam Raimi ukazuje, jak dobře umí vystřihnout potemnělou atmosféru, z herůc pak exceluje Billy Bob Thornton.

Nemnoho hororu, ale spousta humoru. Po druhém díle Evil Dead, kde namísto koncetrované hrůzy nabízel Raimi i výbuchy smíchu, se mladý režisér utrhnul z řetězu a natočil ztřeštěnou jízdu s hláškujícím Brucem Campbellem v hlavní roli. Taková je Armáda temnot. Raimiho smysl pro humor je mi v tomto ohledu bližší než, který ve svých ranných filmech nabízí Peter Jackson (to srovnání se vnucuje). Všechno stojí na hlavním hrdinovi jménem Ash. Ten je přenesen do minulosti, aby jej ani tam neminulo měření sil s probuzeným zlem. Obyvateli středověké minulosti přitom opovrhuje a také jim to okatě dává najevo. To se mu ale v rozhodující chvíli stane téměř osudným. Film na diváka potulně pomrkává skrze spoustu drobných vtípků, mezi nejlepší scény patří závěrečný boj s armádou kostlivců, mezi nejlepší postavy pak středověký mág, který vypadá něco mezi taťkou Šmoulou, Gandaldfem a sádrovým trpaslíkem.

Nikdy mě nijak zvlášť neoslnila poetika Tima Burtona, ale tenhle film je fakt dobrý.

K čemu krásné obrazy, efektní výpravu a kvalitní režii, když film nenabídne hrdinu, se kterým se divám nemůže ztotožnit nebo který by mu byl alespoň trochu sympatický, a navíc filozofie snímku je celá jakási úchylná. Pro mě je to prázdné stylistické cvičení o ničem. Vůbec jsem vlastně nechápal, proč to někdo natočil.

Bylo to dobré, i když dnes si pamatuji jen jednu scénu. To když Dušek dostane od Kodeta holí po palici.

Kdo by Standovi s Olinkou nedržel palce:)

Jednou z Vorlíčkových specialit v jeho vrcholném období byla schopnost jednolitě propojit pohádkový svět s naší běžnou realitou. Činí to tak samozřejmým způsobem, že takový Harry Potter by se od něj mohl učit. Pro Vorlíčka však není setkání těchto dvou světů kulisou pro velkolepý a dramatický příběh, nýbrž "jen" zdrojem pro nevšední a geniální komediální situace. V doktoru Mráčkovi se tak střetávají svět vodnictva a lidí, v druhém plánu pak svět kapitalistického západu a naší šedé socialistické reality, což muselo filmu v očích tehdejších diváků přidávat na atraktivitě. Díky tomu a hlavně ohňostroji nápadů se stal Konec vodníků v Čechách jednou z trvale nejoblíbenějších českých komedií. I mně po snad už stém shlédnutí stále baví cestování potrubím, v hrníčku uvězněný profesor Ikebara, vodníci ze Západních Němec, mouka s ušima a další nezapomenutelné gagy.

"Ku kukuřice?" "Hra hranostaj?" Skvělý případ filmu, který můžete vidět stokrát a pokaždé se pobavíte, případně pokaždé v něm najdete něco nového. Navíc je tahle "parodie" dělaná s úžasnou láskou, o čemž svědčí spousta vychytaných detailů.