nenet

Další z fantastických nápadů mistra Miyazakiho. V jeho způsobu vykreslení světa je vždy něco až uhrančivého. Příběh malého Sosukeho a jeho kamarádky "zlaté rybky" Ponyo patří k velmi netradičním vyprávěním o přátelství a vzájemném prolínání reality dětí a dospělých.

V jednoduchosti je krása, říká se. Sly toho moc nenakecá a když už, tak je to stejně přímočaré jako jeho údery. Rocky je prostě evergreen s působivým příběhem, velkým osobitým kouzlem a skvělým soundtrackem.

Nádherný, velice laskavý, precizně provedený animák, který se od dnešních, obvykle výrazně dynamických, kreslených filmů pro děti snad ani nemůže více lišit. Žádná velká akce, napětí, drama ani legrace za každou cenu a přesto má obrovské kouzlo, možná právě díky tomu nesmírnému klidu, co z něj celou dobu vyzařuje. Moc příjemná záležitost, kterou jsem díky dětem měla možnost vidět několikrát a vždycky to byla dokonalá relaxace.

Tohle byl velmi inspirativní zážitek, zejména pro diváka klidného, dobrodružství nevyhledávajícího, v zásadě dost konzervativního. Prolomit stereotyp a vyrazit docela bezhlavě vstříc novým příležitostem, no, možná by to stálo za pokus :).

Francouzské "Le Prénom" v italském, daleko hutnějším, provedení. Situace je možná navozena trochu uměle, ale elegantní nápad se zatměním to celé hezky uzavírá. Rozhodně si divák z filmu může odnést spoustu věcí k zamyšlení. Jenom si nejsem úplně jistá žánrovým zařazením mezi komedie.

Existují filmy, které si k divákům hledají cestu obtížněji a myslím, že Rok ďábla je jedním z nich. Ne ovšem pro mě, když hlavní aktéři Jaromír Nohavica, Karel Plíhal, Karel Holas a František Černý mě provázejí životem od dávnověku mého dětství až dosud - dejme tomu nějakých třicet let. Takové dávce nostalgie se prostě nedá vzdorovat, ať už je zabalená do čehokoli. A ostatně i bez ní bych film považovala za dost zdařilý experiment.

Jsem hrdý, neoblomný, vděčný a věčný fanoušek Cimrmana a drze se k tomu přiznávám :)!

Tématicky mi film nebyl nejbližší, zajímal mě především Eddie Redmayne, abych konečně zjistila, co na něm kritici oceňují. Tak už to vím a vůbec se jim nedivím, je totiž geniální. Příběh sám o sobě má velkou sílu, ale díky hereckému mistrovství hlavních postav se stává téměř nezapomenutelným.

Nečekaný odchod mého nejoblíbenějšího herce Alana Rickmana před dvěma lety mě hodně zasáhl. Ale Galaxy Quest jako pozitivní vzpomínka funguje vždy spolehlivě. Protože to, že jde o velice zdařilou sci-fi komedii, je jen povrchová úprava, film má i vážnější stránku, pokud se člověk nebrání si ji připustit. Ovšem skvělé je, že si divák mezi těmito dvěma póly může podle nálady vybrat. A co nikdy obecně nepřestanu obdivovat, samozřejmě včetně vysoce kvalitního herectví, je Rickmanův hlas a nádherná divadelní angličtina. "By Grabhtar's hammer you shall be avenged!"

Tak tohle je opravdu hodně silná káva. Už tak dost dramatický příběh podtrhuje místy až depresivně detailní kamera a hercům absolutně není co vytknout. Občas se hodí shlédnout i takové filmy, paradoxně mohou člověku přinést úlevu.