Alfréda

Snímek je považován za ztracený a zůstalo po něm jen pár fotografií. Nicméně kritik Troy Howarth ve své knize „Tome of Terror: Horror Films of the Silent Era“ uvádí, že existuje jedna kopie v Maďarském filmovém archivu.

V obsazení je chybně uváděn Dan Aykroyd, a to na mnoha filmových webech, včetně imdb.com. V jedné z prvních verzí scénáře se počítalo s cameo výstupem celé sestavy Ghostbusters, ale od nápadu se upustilo po smrti Harolda Ramise v roce 2014. Od té doby se scénář mnohokrát proměnil, a i přesto, že účast Aykroyda byla dávno vyloučena, v obsazení je chybně uváděn dosud.

Původní název epizody The One Hundredth je chybně přeložen do češtiny jako Stoprvní. „One hundredth“ přitom znamená "stá". Jde totiž o jubilejní stou epizodu.

Ross (David Schwimmer) a Monika (Courteney Cox) předvádějí v závěru epizody své taneční vystoupení ze střední školy. Ross spadne na zem, jelikož ho Monika nechytí. Při dopadu je v záběru vidět černá žíněnka, připravená pro zmírnění hercova pádu.

Julian West byl ze zámožné rusko-židovské rodiny. Jeho pravé jméno bylo Baron Nicolas Louis Alexandre de Gunzburg a režisér Carl Theodor Dreyer jej potkal v Paříži, kde Baron Nicolas de Gunzburg pracoval jako editor v novinách.

V této epizodě je poprvé potvrzena a doložena smrt Bartovy učitelky Edny Krabappelové. Ve scéně na hřbitově, kde Homer loví Pokémony, je v pozadí vidět náhrobek se jménem „Edna Krabappel“. Pod jménem je vyryta její typická hláška „Ha!“

Edith (Carmen Silvera) říká své matce Fanny (Rose Hill): „Ale mamá, já myslela, že volíš konzervativce!“ Děj se ale odehrává v letech 1941-1943, a ženám bylo ve Francii dovoleno volit až v roce 1944.

Fritz Lang trval na tom, že pro scénu upálení Marie (Brigitte Helm) v závěru filmu musí být použit skutečný oheň. Herečce naštěstí chytly jen šaty.

Pro výrobu kostýmu robota byl udělán sádrový odlitek těla herečky Brigitte Helm.

Gustav Fröhlich (Freder Fredersen) pracoval před natáčením Metropolisu jako žurnalista.

Scénář se mnohokrát přepisoval a jedním z možných konců byl i ten, kde hlavní hrdina Freder (Gustav Fröhlich) uletí do nebe ke hvězdám. Konec se sice nepoužil, ale posloužil jako základní kámen pro Langův film Žena na Měsíci (1929).

Pro soundtrack se Gottfried Huppertz nechal inspirovat Richardem Straussem a Richardem Wagnerem.

Měsíc před premiérou vycházel novelizovaný příběh „Metropolis“ jako komiks v populárním německém časopise Illustriertes Blatt.

Verze filmu z roku 1984 má odlišné titulkování. Na rozdíl od vložených dialogových oken byly použity podtitulky přímo do obrazů děje, aby byl film plynulejší.

Společnost UFA si musela vypůjčit finance od Metro-Goldwyn a Famous Players, aby měla na dokončení filmu Metropolis. V době svého uvedení snímek naprosto divácky propadl a způsobil nemalé finanční potíže studiu UFA, jemuž se investice do tohoto megafilmu nikdy nevrátila.

Spisovatel David Foster Wallace chtěl pro svou knihu „Infinite Jest“ použít fotografii režiséra Fritze Langa z natáčení filmu Metropolis. Důvodem byla Langova pověst režiséra-tyrana, který nedbal na herce, jejich zdravotní stav ani bezpečí a zajímalo ho jen, aby scéna byla stoprocentně dle jeho představ.

Ve scéně, kde se stroj Hel transformuje do Marie, herečka Brigitte Helm omdlela, jelikož v kovovém kostýmu robota neměla dostatek kyslíku.

Studio Paramount si najalo scenáristu Channinga Pollocka, aby Langův film přepsal a vytvořil nový, o podobné stopáži. Pollock stvořil zcela nový příběh, kde strůjcem všeho zla byl chamtivý zaměstnanec v obřím konglomerátu Metropolis a některé rebelující dělníky dokonce ztvárnil jakožto bezduché roboty. Logo společnosti UFA bylo nahrazeno logem Paramountu a přetočeny byly i závěrečné titulky. Fritz Lang se odmítl na tuto verzi byť jedinkrát podívat.

Scéna, ve které jsou dělníci nazí a vstupují do obří tlamy Molocha jakožto symbol jeho všepožíravosti, se natáčela v zimě a na place byla nesmírně chladno. Fritzu Langovi trvalo několik dní, než tuto scénu natočil, a producent Erich Pommer měl obavy, že kvůli mizerným podmínkám na place se komparzisté začnou bouřit.

Pro scénu, kde dojde k výbuchu Stroje-Srdce, odmítl Fritz Lang použít umělé panáky a nahradil je skutečnými komparzisty. Ti měli poletovat kouřem a ohněm upevnění za popruh kolem pasu. Jelikož se komparzistům do akce moc nechtělo, přiměl Lang svého asistenta, Gustava Puttschera, aby si postroj před ostatními vyzkoušel a dokázal jim, že na tom nic není. Chvíli jej nechal viset ve vzduchu a komparzistům nezbylo, než scénu natočit dle přání režiséra, navzdory tomu, že při tom skučeli bolestí.