noriaki

Jen málokdo má Dvě věže jako nejoblíbenější díl trilogie, ale existuje pro to dost pádných důvodů. Druhý díl je dějově ucelenější než oba okrajové, speciální efekty jsou dotaženější a atmosféra dost možná nejtemnější z celé ságy. Sice v něm chybí rozvernější pasáže ze Společenstva prstenu, ale také se až na výjimky vyhnul digibordelu - což bohužel Návrat krále nezvládl. Osobně bych ještě přidal Rohanskou melodii a celou jeho estetiku. I já patřím k těm, pro něž je tenhle díl až třetí ze tří, jenže i tak je elitním členem absolutní fantasy špičky. Ještě více to platí o prodloužené verzi. Společenstvo prstenu "jen" vylepšila, ale Dvě věže výrazně pozvedla.

Nemohli ten pohon používat na kontrolované přískoky? Pár set světelných let tady, pár set tam a cesta by se jim zkrátila o desetiletí, ani by nemrkli. Pohle na zmrlý Voyager byl ovšem působivý. Harry v sobě skrývá pěkně temnou stránku. I jeho druhá verze z budoucnosti je hodně nekompromisní.

Vyslovím kacířskou myšlenku, že Dobrodružství kapitána Protona o moc sofistikovanější nejsou. To nic nemění na faktu, že tahle epizoda je strašně bídná. Scény v nichž není holosimutátor a Naomi Wildman jsou vcelku průměrné. Je osvěžující vidět pátrání taky ze druhé strany, ale to to už tu několikrát bylo. Scény v simulátoru jsou pak čiré peklo. Nostalgické vzpomínání Harryho Kima mě trošku vyděsilo.

Po Maquistech se uzavírá další z podzápletek. Tuším že o druhu 8742 už celý seriál neuslyšíme.

Dovyprávění osudu Maquis a staví se Deltaplán. To co B'Elanna absolvovala ve snaze se zabít je docela impozantní.

Voyager měl z prdele kliku. One je machr, to se jinak nedá říct.

Poprvé se představuje kapitán Proton, zavilý nepřítel ďábelského doktora Chaotika a královny Arachnie. Nejen že mám slabost pro pulpové sci-fi, ale taky zbožňuju dlouhé cesty prázdným vesmírem. Polovina epizody mi tudíž udělala obrovskou radost. Ta druhá polovina je typicky voyagerovsky zkratkovitá. Á propos, ví někdo kudy to cestovali? Vždycky jsem si myslel, že to bylo v prostoru mezi ramenen Lodního kýlu - Střelce a ramenem Štíra - Kentaura, ale málo co to potvrzuje.

Jedna z nejlepších epizod Voyageru. Sedlo si v ní úplně všechno. Od děje, přes postavy, herecké výkony až po atmosféru. Troufám si tvrdit, že v dabinguje je ještě o trošku lepší než v originále.

Sedmá se ve společnosti necítí nejlépe, ale o samotě trpí ještě víc. Když musí strávit měsíc v prázdné lodi, otestuje samé hranice své přičetnosti. Podobné zápletky mám hodně rád. Jejich děj je sice vesměs podobný, ale atmosféra se v nich dá krájet.

Nosná zápletka která vyčerpala potenciál - to je ve Voyageru téměř unikum. Epizoda je ještě mnohem silnější v kombinaci s Course : Oblivion.