E-Fox

O Studiu 60 jsem nikdy od nikoho neslyšela a narazila jsem na něj spíš náhodou. A hned po pár minutách jsem si ho zamilovala a zbožnovala každý díl. Dvakrát. Chytlavý děj, skvělé vtipy. A tak sympatické postavy, jako jsou Matt, Danny a Jordan, asi hodně dlouho nikde v seriálu neuvidim, pokud vůbec. Nejlepší ze všech pro mě ale stejně bude vždycky Jack. A co se mi hrozně líbilo, jsou neskutečně zapamatovatelné postavy i ve vedlejších rolích. Oblíbila jsem si vážného komika Andyho ("Stay right there another minute" "Why?" "The metafore."), Suzanne, šerifa z Pahrumpu, číňáckýho komouše ("It's fun!"), černocha od armády a další. A samozřejmě nejvtipnější postava je hajlující Santa, tomu jsem se mnohokrát smála nahlas. Na konci první a jediné série jsem smutnila a zároveň byla trochu ráda, že už nebudou mít šanci mi ten skvělej dojem čimkoli pokazit. Takhle já si představuju seriál a budu bloudit televizním světem, dokud nenajdu další podobně kvalitní. (Se Sorkinovo Newsroomem už ten další mám.)

Konec. Po posledním dílu (jehož poslední minuty byly opravdu jedinečné - asi bych se smála, kdyby mi bylo do smíchu) konečně můžu napsat: jeden z nejlepších seriálů, co jsem viděla, ne-li nejlepší. Scénář je opravdu bravurní. Čekala jsem upjaté pohřebáky a trochu černého humoru. Místo toho jsem dostala trochu vtipný, trochu depresivní seriál, který servíruje postavy a jejich příběhy beze všech parádiček a slovo "fuck" je častější než "death". Obnažené mrtvoly, obnažená těla, obnažené vztahy, sex, smrt, homesexuálové, úchylky, nemoci, drogy, psychické choroby. Každá postava je tak trochu magor, co leze v jednu chvíli na nervy a vzápětí jí divák drží palce. Žádná pohlazení na duši, žádné happy-endy. Žádné americké proslovy a vyznání, po kterých se všechno spraví, žádné problémy co mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Kdokoli může kdykoli umřít... dnes, zítra, za dvacet let. Všechno co máme je čas do té doby. To je asi hlavní (ale nevnucující se) poselství seriálu a rozhodně neni třeba ho brát negativně. "Living in a house where a foot is available to be stolen is weird."

Kamarádky to sledovaly, bavily se o tom a já si myslela, že to je nejvíc do nebevolající kravina. Pak jsem se začla dívat a je z toho jeden z mých nejvíc oblíbených seriálů. Určitě má i svoje mouchy , ale pro mě je to věc, kterou můžu vidět kdykoli a kolikrát chci znova a jen tak mě neomrzí. A rozhodně to není jenom holčičí záležitost soudě podle kamarádů, brášky a hlavně taťky (baští to skoro jako já). Snad nejpovedenější věc na seriálu jsou všechny její postavy, jejichž povahy jsou naprosto skvěle a zábavně vymyšleny. Největší esa jsou pro mě v tomhle směru Lorelai, která mě baví a zajímá rozhodně víc než Rory, a potom samozřejmě Luke, který tam vnáší pořádnou mužskou postavu a bez kterého se neobejdou skoro žádný moje oblíbený scény. Jenom škoda poslední série, která hodně ztrácí dech i tempo a celkově občasných dutých nebo příliš šroubovaných míst.