zputnik

Ačkoliv jde valná část filmů s Benem Stillerem jaksi mimo můj "žánrový záběr", tak si tohoto týpka/herce považuji. Civilní a nepřehrávající herecké kreace, schopnost dobře se zhostit (vážné i komediální) role, "ksichty", které i mně rozesmějí - to jen drobný výčet toho, proč si tohoto freaka vážím. Ve snímku NIKDY NEKONČÍCÍ PŮLNOC se Ben Stiller opět "předvádí" jako vynikající herec. A jsem rád, že nejen on. Realisticky vyznívající snímek, který svět a jednotlivé postavy nedělí na bílé (jen a za všech okolností dobré) a černé (póvl a děs). To vše navíc dobře zahrané, sestříhané, s dobrou hudební linkou atd. Shrnuto a podtrženo: Velmi dobrý film o drogové závislosti a jejích dopadech.

Skepse, pochybnosti, rozčarování, smutek, deprese, chlad - jedna z možných charakteristik Bergmanova snímku HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ. Celý snímek líně tepe v ponurém tempu; vše bez sebemenšího náznaku naděje. Divákovi je tak předloženo těžké a tíživé téma; Bergmanem však natolik dobře zpracované, že je schopno zprostředkovat dostatečně intenzivní prožitek pochybností, životní tíhy a následné skepse. Shrnuto a podtrženo: Nedoporučuji na zahánění chmur. V každém případě však silné existenciální drama, které si zaslouží pozornost každého, kdo se nepídí pouze po onom know-how, ale i po know-why.

Další příjemná a současně náležitě pocitově mrazivá záležitost z Norska. Snímek, který občas vykrojí úsměv na tváři, jindy zahřeje na duši (viz sekvence s Lassem), povětšinou však dostatečně mrazivě odzbrojí (viz povídka o sbírce a vůbec většina vyznění povídek). Různé pohledy na naše základní potřeby a charakteristické vlastnosti. Civilně zahrané, povídkově zpracované, s hlubším vyzněním, které však není předložené "inťošsky", ale naopak s náležitou lehkostí. Shrnuto a podtrženo: Po prvém shlédnutí jsem byl mile překvapen... a po druhém? Taky. ;o) Doporučuji všem milovníkům povídkových filmů a skandinávské tvorby.

Jasně, nejde o tak filmařsky vytříbený a "barevný" kousek jako v případě tvorby Pedra Almodóvara, ale i přesto je tento film příjemně koukatelný. S Pedrem Almodóvarem má tento snímek hned několik styčných bodů (téma homosexuality, zamotané osudy hlavních hrdinů, nejednoznačnost a v mnohém realističnost). Snímek snad mohl v některých sekvencích trochu ubrat na sentimentu a múdrosti (čti: sdělování životních mouder) a posunulo by ho to ještě o krůček nahoru. Na snímku potěší velmi dobré herecké výkony, hudba a celkové realistické vyznění. Shrnuto a podtrženo: Příjemná záležitost, která potěší, dojme i pobaví.

Příjemná oddychovka, na kterou ovšem musí být ta pravá "jarmuschovská" nálada. Poklidné, až líné, minimalisticky uchopené, s několika vizuálními prvky, jenž se pravidelně objevují i v dalších povídkách (kárečkový vzor ubrusu nebo stolu, všudypřítomné přiťukávání etc.) a které baví znovu a znovu objevovat v následujících minutách. Osobně mně nejvíce bavily závěrečné povídky, v nichž probleskávaly myšlenky těch předešlých a ve kterých se především objevovaly odkazy na další filmové reálie; viz povídka Bratranci? se Stevem Cooganem a Alfredem Molinou - odvolávky na Sama Mendese, Spike Jonze, Spike Lee či na snímky NONSTOP PÁRTY (2002) a HŘÍŠNÉ BOOGIE/HŘÍŠNÉ NOCI (1997). Shrnuto a podtrženo: Kvalitní, dobré, na úrovni... nepouštějte si pokud máte právě chuť na něco akčního. Se zlou se potážete. ;o)

Pomožte mi, nějak se do tohoto filmu nedokážu dostat. Totálně ulítám na tom, jak si bří Coenové hrají s kamerou, rochním se skvělou kompozicí, výbornou hudbou, žeru hlášky o nihilismu, miluji sekvence se Stevem Buscemim (alá Donny) a s Johnem Turturrem (alá Jesus Quintana), ale přesto je pro mně tento film nepřiměřeně dlouhý a táhlý. Shrnuto a podtrženo: Pro mně osobně slabší kousek od bří Coenů... ve srovnání s jinými filmy však stále silný nadprůměr.

Po 15 minutách jsem to vypl... proto bez hodnocení. Film, který mi definoval to, na co se už nechci dívat. Ne že bych nebyl schopný na "to" dokoukat; jednoduše jsem to dokoukat nechtěl. Zvrácené, divné, úchylné... ultra-úchylárna, navíc nejvyššího kalibru, vedle které je i Lynchova MAZACÍ HLAVA jen slabým odvárkem. Shrnuto a podtrženo: Nemusím vidět, slyšet a zažít všechno...

Příjemný film. Sice se nedostavil očekávaný "emocionální nářez", ale film rozhodně nezklamal. Příjemná zábava s pár skvělými vtípky a hezky hřejivým pocitem na konci. Stopro jde o film, který již svým geografickým původem nahrává k netradičnímu zážitku. Přece jen jihokorejské klišé jsou nám vzdálenější, než ty naše, evropské, hollywoodské etc. Nevím sice, jestli by se mi po určité době i ony nezajedly, ale pro tentokrát to prostě skvěle zafungovalo. Shrnuto a podtrženo: V žádném případě bych nechtěl rejpat - tento film je krásný. Jen bych jeho krásu a genialitu příliš nenafukoval. Jinými slovy řečeno: příjemný a normální film.

Zajímavý námět - to je však imho bohužel snad jediné pozitivum tohoto filmu. Jináč se mi vše jeví tak nějak "na sílu", na efekt, nemotorně zvládnuté a rádoby chytré. Je mi líto, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že autoři chtěli vymyslet něco, co tu ještě nebylo + šokovat. Bohužel to na mně nějak nezabralo. Nepopírám, byly chvíle, které mně dostaly - bohužel se však daly spočítat na prstech jedné ruky (moment, kdy policista přichází domů a přistupuje k němu jeho dcera nebo třeba záběr na dívky na přeplněné ulici s transparenty v rukách). O hereckých výkonech se mi ani přespříliš psát nechce: chvílemi mi připomínaly spíše lepší kusy z domácího videa, než plnohodnotný celovečerní film. Je možné, že je JISATSU CIRCLE totální pecka a já tomu jen nerozumím? Je... přesto se nepočítám k těm, kterým "japonská poetika" nic neříká nebo kterým se nelíbí. Jen odmítám vidět originalitu, invenci a kumšt ve všem, kde je více než 90% herců se šikmým okem. Shrnuto a podtrženo: Imho rádoby chytrá a thrillerovitá, nihilismem prosycená podívaná, která mně však (bohužel) nechala chladným.

Další z nadpozemských a křehkých příběhů Krzysztofa Kieslowského. Příběh natolik neskutečný, že jsem ochotný připustit, že tohle se klidně mohlo někomu (plus/minus nějaký ten detail) přihodit. Krzysztof Kieslowski opět rozjíždí hru, u které si vůbec nejste jisti průběhem ani koncem. Nejednobarevné postavy, úžasná atmosféra, perfektní práce s kamerou, excelentní hudba Zbigniewa Preisnera etc. - nevím, co dříve chválit. V příběhu mně sice mírně zaskočily dvě situace; přišly mi jaksi scénáristicky nedořešené, ale o to v tomto příběhu vůbec nejde. Shrnuto a podtrženo: Nádherný, byť opět posmutnělý opus, kterému však ani tentokrát nechybí to, co je pro Krzysztofa Kieslowského tolik typické: naděje.