Davej

Jako cvičení velmi dobré, ovšem je otázka, jestli zrovna cvičení by měla vyplňovat nový projekt ČT, kde bych očekával již trochu vyzrálejší a komplexnější dílka. Zpátky k Aničce. Je patrné, že se J. Horut nechal inspirovat filmem M od Fritze Langa. Z tohosi vypůjčil nejen téma, ale i některé prvky: hru s míčem (která tu byla příliš protahovaná) a scénu s pomerančem. Oceňuji však ne zcela doslovný konec, který sice nevyvolává mrazení, jak zřejmě bylo jeho smyslem, ale nechává alespoň malý prostor k úvahám.

Spíš než o totálním nasazení, jehož vylíčení Kachlík v názvu slibuje, se ve filmu dozvíme o tom, jak velké koncerny chránily své továrny během bombardování aby po se po válce "velká kola průmyslu" mohla točit dál (slova režiséra, který film doprovází komentářem). Kachlík se ve městě, kam byl za války totálně nasazen, zúčastnil filmového festivalu a kosmopolitní atmosféra akce ho inspirovala k tomu, aby natočil další film o potřebě míru pro všechny lidi všech národů. Škoda. Takových filmů bylo v té době spousta. Kdyby se radši věnoval vylíčení svých osobních vzpomínek na dobu, kdy byl jak říká "freiwilige gezungen", mohli jsme se o něm něco dozvědět.

Mnohem průměrnější filmový zážitek než Frajer Luke a přesto v současnosti č. 2 na čsfd a Nr. 2 na imdb!! (Za každý web jeden vykřičník) V čem je zakopaný pes? Že by mi něco potřikráte uteklo? Pochybuju. Že bychom snad v úhrnu byli obdivovateli průměrnosti? Dobrá, alespoň je toho k obdivu více:)

Mladistvý intelektuál končí školu a nastupuje do zaměstnání, snaže se zatočit se svým já a přizpůsobit se konformnímu okolí. Od začátku do konce nám herci dávají najevo, jak jsou jejich party nadsazené a jak jsou "v pohodě" , jak je scénář "v pohodě" , režisér je "v pohodě", prostě "pohoda". Film vrší vtipné scény jednu za druhou, ale musím souhlasit s Hankem, že to celé nějak nepříjemně drhne. Ten pocit mě neopustil od úvodní scény, takže **1/2 se zaokrouhlením nahoru za snahu.

Seriál bez velkých slov, bez efektů- Prostě reálný. To je to, co se mi na Without a trace líbí. Má toho hodně společného s CSI: Las Vegas. Stejný producent, opět tým vyšetřovatelů (ve skutečnosti se totiž moc na dva parťáky, ať si kriminálky z 80tých let ukazují, co chtějí, nehraje) a výše zmíněná realističnost. Nikdy nekončí To be continued... Ze začátku jsem ho taky vnímal jen jako menšího bratříčka slavnější série. Ale s postupem času získává na kvalitě a já mu přicházím na chuť. Další věc, kterou vítám- a kterou zas možná někteří nedokáží rozdýchat- je téměř úplné odosobnění vyšetřovatelů. Těžko můžeme říct, že sledujeme tým kamarádů. Těžko bychom o jednotlivých vyšetřovatelích mohli napsat víc než jeden řádek. Vlastně je neznáme. A i když čas od času na sebe něco málo odhalí, nevnucují nám své životní příběhy na úkor svého vyšetřování. A to jako bývalý divák Akt X vnímám jako výrazné pozitivum:)

Je zbytečné poukazovat na posledních deset minut. Obdobně realistický byl celý film. Nabyl jsem postupně přesvědčení, že se tvůrce už asi úplně zbláznil.

To že jde o opravdu skvělý seriál není třeba nijak zvlášť zvýrazňovat, o tom svědčí zdejší hodnocení. Ovšem ona je to úplná klenotnice výborných postřehů a odpozorovaných postupů z politické scény. Vskutku, politici si jen mohou sednout k televizi a zapisovat si poznatky: dozvědí se jak na média a- a to je zřejmě ještě mnohem důležitější- ještě jak na své úředníky. Ovšem být politikem já, snažím se v o to, aby se nemohli dívat také zaměstnanci ministerstev (třeba takové speciální úkoly na inkriminovanou dobu by velice pomohly). Ti totiž jinak sedí u televizoru samozřejmě také, protože není snadnější cesty k načerpání nových fíglů a manévrů, jak si zajistit bezpečný a hlavně poklidný život, prostě jak znemožnit ministrovi jeho práci. A mají to přímo z první ruky od člověka nejpovolanějšího- sir Humphrey Appleby se s nimi o těžce nabyté zkušenosti rád podělí. Ovšem být ministerským úředníkem já, snažím se v prvé řadě o to, aby ve chvíli, kdy zazní z obrazovky Big Ben, byl ministr právě na cestě na pracovní jednání, jinak by mohl být proti řadě mých kroků brzy imunní. Ovšem ať už bych byl ministrem či jeho podřízeným, snažil bych se nejspíš vždy v prvé řadě o to, aby seriál nemohl být v ČR na otevřených televizních okruzích už nikdy uveden, protože nechat si před voliči takhle odkryté karty... Takže do té doby, než o tuto možnost budou diváci připraveni, měli by se velice pozorně dívat. Pakliže se po posledním dílu nebudou chtít stát příslušníkem ani jednoho z v uplynulých řádcích stále zmiňovaných povolání, k čemuž by dozajista měli dobrou kvalifikaci, mohou se alespoň uchýlit na dráhu politologa-amatéra.

Dosti syrový příběh s velice temnou atmosférou o putování skupinky herců po Čechách někdy v období třicetileté války. Velice realistické ztvárnění (nechybí zde dobové reálie jako mor, vraždící lapkové) a velmi dobří herci s Oldřichem Kaiserem na čele. Takových filmů, ve kterých se drsná skutečnost mísí s poetičnem, je v československé kinematografii málo- o české vůbec nemluvě.

Opravdu podivné dílko. Nelze říct, že by ho zdejší žánrová popiska právě přesně charakterizovala. To po ní ale v tomhle případě snad ani nelze chtít. Vždyť ani sám divák nemá v hlavě jasno. Během zkouškového se uchýlil na druhý program České televize, aby se podíval na víc než pět desítek starý film a co nevidí? Na jedné straně kostýmní romantiku, která si v mnohých chvílích nezadá s Angelikou. Když však v těchto mantinelech setrvá jen o trochu déle, než by bylo zdrávo, Bum. A je tu znásilnění. A máme tu opět několik nedobře znějících láskyplných dialogů. Prásk. A hrdinka je nevěrná- a ne jednou. Takhle bych mohl ještě nějakou dobu pokračovat. Fascinující- chvílemi barvotiskový příběh a osazený tak nejednoznačnými postavami, v kontextu ostatních francozských dobrodružných filmů je zde navíc trochu nekonvenčně Velká francouzská revoluce nahlížena očima šlechty Scénář nás provádí od začátku revolty až téměř do doby nástupu Napoleona a množství zvratů ke konci už trochu přerůstá v rutinu. A vše vyřeší trochu nic neřešící a špatně vypointovaný závěr. Divák u závěrečných titulků dál žasne. Že by dobrá volba pro odvážného režiséra začátku dvacátého prvního století, který by chtěl vyzvat některého ze svých předchůdců na souboj? Rozhodně se zde nabízí zajímavá látka, ze které by bylo možné utkat si parádní šaty na svatbu se slávou. Nebo pohřební roucho ozdobené nekrytými šeky...

Zpočátku vítězí v závěrečném dílů Pomsty Sithů strana Dobra a prohrává divák. Při mnoha sice efektních ale zbytečných soubojích či nicneříkajících dialozích má vskutku možnost přemýšlet. Jeho mozkové buňky totiž George Lucas neatakuje. To by nebylo nic divného, ale ani žádné emoce 3. epizoda v těchto momentech neprobouzí. Co se tedy v této době v hlavách diváků odehrává? Budu mluvit jen za sebe. Po efektní bitvě s několika Lucasovskými podivnostmi a ulítlostmi, přichází rozčarování. Forma- tedy technické zpracování- má totiž jasnou převahu nad obsahem. Srovnání s pokračováním Matrixe se v těchto okamžicích nelze zbavit a ltost nad utracenými penězi pomalu vyvěrá napovrch. Proč mám tuhle limonádu vlastně sledovat? Proč se v tom ději vůbec nejsem schopen orientovat- kam se poděla jednoduchost klasických dílů? Proč si Lucas nenajal někoho schopného, aby mu vytvořil poslouchatelné a vtipné dialogy? Proč je tu další souboj s pseudobossem a co má znamenat těchj 5 mečů ? Není to celé jen trailer k počítačové hře? Otázek je mnoho a čas se vleče. Nakonec se přeci jen- po více než hodině- nad hledištěm rozjasňuje ve chvíli, kdy dochází ke zvratu, tak dlouho připravovanému. Ačkoliv jsem přeměnu Anakina v Darth Vadera jsem úplně neskousl, přeci jen mě atmosféra houstnoucí temnoty polapila a já pomalu zapomínám na své předchozí výhrady. Ovšem objevují se nové, které mě sice již mou nyní opět nabytou dobrou náladu nekazí ale občas mi vykreslí pár hlubších vrásek pochyb do čela. Má Darth Sidius zapotřebí, aby při svých výstupech napodoboval dikci klasického Drákuly a smál se co chvíli jako nějaký potrhlý vědátor z 23. dílu druhé řady libovolného amerického akčního kresleného seriálu, který chce zničit svět? Nakonec sice kino opouštím v mírně podroušeném stavu- přese všechno se euforie z viděného dostavila- ale vážné otázky tu zůstávají. Budu trochu bilancovat. Předně: co vlastně přinesly „první“ tři díly do série nového? Myslím, že téměř vůbec nic. Vždyť hlavní myšlenku, alebrž jak je obtížné překonat v sobě zlo, nám GL vtloukal do hlavy už v 70. a 80. letech. A mnoho jiného zde opravdu nenajdeme. Jediné, co bych v této oblasti pochválil, je přechod k diktatuře, chcete-li "totalitě", který je opravdu vyvedený a občas dokonce připomene i československé konotace- scény s vražděním Jediů. Ten se však objevuje až zcela na závěr . Bylo tedy nutné nahánět diváky do kina třikrát? Nebylo možné párkrát střihnout? A proč se nadšení všech SW fanoušků ozývá až teď? Nebudu teď k Lucasovi právě milý. To, že prequely získávají šťávu až s nástupem zla, ale něco značí. Je zarážející , že se divák baví až ve chvíli, kdy potkává postavy v podstatě takové, jaké se objevují v epizodě IV. Jako by se režisér na chvíli naladil na stejnou vlnu jako před třiceti lety. Jenže do té doby nic podobně hutného, jednoznačného a hlavně "nového" vytvořit nedokázal a teď vlastně jen recykluje už jednou vyřčené a vylíčené. Vcelku tak musím konstatovat, že i přes poměrně vysoká hodnocení, která jsem epizodám I až III udělil, se vlastně jedná o pouhé fotogenické parazity na těle původní ságy, které však nejsem sto zavrhnout. A to vzhledem k tomu, že nepatřím ke skalním fanouškům série, nakonec není úplně nejhorší výsledek.