Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenzie (431)

plagát

Sledování (1998) 

Nolan, jak ho dnes už dobře známe, pouze s černobílým obrazem a kratší stopáží. Mistrná hra s divákem, kdy si od začátku do konce kladete otázky, vytváříte teorie "jak by to asi mohlo být" a postupně skládáte mozaiku, jejíž jednotlivé střípky jsou vám nechronologicky servírovány. No a celek pak ve finále stejně předčí veškerá očekávání. I když se jedná o kratičký snímek, jak zde už kdosi psal, měla jsem pocit, že byl mnohem delší. Vzrušující soundtrack Davida Julyana by klidně slušel i mnohem dražšímu a "většímu" filmu. Vynikající Jeremy Theobald v hlavní roli - škoda, že se neobjevuje více.

plagát

Ako zabiť vtáčika (1962) 

Na dobu svého vzniku pro mě velmi intenzivní a krásný film, na čemž se podílí především jímavá hudba Elmera Bernsteina, bravurní Gregory Peck a oba představitelé dětských rolí (od nich by se měli učit ti caparti, co u nás ztvárnili Macha a Šebestovou v celovečeráku). Sekvence u soudního přelíčení má ohromnou sílu a když se Brock Peters v roli obžalovaného černého dělníka rozpláče během výpovědi - to musí pohnout snad s každým. Nádherně vykreslený vztah otce k dětem, ale především bratra a sestry. Škoda, že se Duvall na plátně neohřál déle. Nadchla mě také umělecká titulková sekvence na začátku snímku. Celou dobu jsem přemýšlela, proč onen titul, a musím říci, že v závěru je to vysvětleno s dětskou a přesto velmi inteligentní a poetickou logikou.

plagát

Venkovský učitel (2008) 

K Venkovskému učiteli jsem si našla cestu až napodruhé a jsem tomu ráda. Dichotomie mezi městem a venkovem, mezi rodiči a dětmi a samozřejmě láska ve všech podobách. Všemu ale vévodí lidské výkony Lišky a především Bydžovské. Nesedla mi akorát poněkud násilná, patetická, byť diegetická hudba v pár scénách. Díky tomuto filmu jsem se taky pořádně zaposlouchala a ocenila úžasný text Známky punku. Místy možná až moc bolestínský, ale jeden z mála zdařilých nových českých filmů.

plagát

Rambo: Do pekla a naspäť (2008) 

Zklamání. Líbila se mi kamera. Jinak jsem ale buďto nedávala pozor, nebo mi unikl nějaký zajímavý děj. Zůstal mi akorát dojem, že tam bylo hodně krve, masa a celé to nějak podezřele rychle skončilo.

plagát

Expendables: Nezničiteľní (2010) 

Přiznám se, že z kina jsem odcházela nadšenější než z Inception a v povzneseně euforické náladě (kterou se mnou vzácně sdíleli oba rodiče, jež jsem na film vytáhla). Samozřejmě, Nolanovo dílo je geniální, velkolepé, etc., etc., ovšem zdaleka ne tak pohodové, oddechové a sympatické jako Stalloneho veteráni. Expendables předčili má očekávání ve všech rovinách. Uznávám, že scénář není žádný zázrak (o ten koneckonců v takových filmech zas tolik nejde), kamera, střih a triky! (krev, oheň) místy přinejmenším rozpačité, ale já se přesto královsky bavila, zasmála a děkuji pánům za celkové pozvednutí momentální neslavné nálady. I choreografie akčních scén se mi líbily. Schwarzenegger nedokázal věrohodně zahrát ani chvilkový štěk, ovšem už pouhá přítomnost guvernéra vykouzlí úsměv. Zbývá jen otázka, jak by to celé dopadlo, pokud by na účast kývli i Van Damme a Seagal. Na SS se mi vždy líbila schopnost přiznat na plátně fyzický úpadek spojený se stárnutím a domnívám se, že alespoň druhý jmenovaný by s něčím takovým měl nepřekonatelný problém. U mě za velmi subjektivní plný počet.

plagát

Ondine (2009) 

Romantický příběh o étericky krásné "mořské panně", jednom životem zkrušeném rybáři a jeho nemocné dcerce. I přes převažující očekávání racionálního rozuzlení se Jordanovi až do finále daří udržet diváka na pochybách, zda se přece jen nebude jednat o nějaký magický realismus. Nutno říci, že k tomu hojně přispívá baladická hudba Sigur Rós i snový hlas Lisy Hannigan. Farrell coby ošlehaný Syracuse vypadá a hraje skvěle a je mi líto, že nedostal více prostoru. Mírně odbyté mi přijde i vykreslení vztahu mezi ním a Ondine, takže můj celkový dojem z něho byl chladnější. Možná za to mohlo i celkové ladění snímku do ocelových barev a stálá přítomnost ledového moře. Oceňuji pozitivní, byť pro někoho třeba trochu idealistický závěr. 75%

plagát

Poslední dny Jesse Jamese (1986) (TV film) 

Unylé a nezáživné zpracování životního osudu Jesseho Jamese s country hvězdami v hlavních rolích - podle čehož to také vypadá. Ztepilý Kristofferson se coby Jesse vyjímá poměrně dobře, dokonce i podoba by tu byla, ovšem strejčkovitý Johnny Cash působí v roli desperáta dosti úsměvně a o herectví nemůže být příliš řeč. Bob Ford je za dementního šaška. Zajímavou, trochu vypjatější scénu aby divák pohledal. Ve srovnání s Dominikovým Zabitím Jesseho Jamese mi to přijde doslova jako veselohra. Vtipné je, že Cashovu matku hraje jeho vlastní manželka. Zajímalo by mě, zda museli June do role Zereldy Jamesové hodně líčit. Ráda jsem viděla Willieho Nelsona v menší roli a Marcia Cross snad nestárne.

plagát

Chuť lásky (2007) 

Katastrofa, která na 60% nedosáhne ani omylem. Nevím, kterým průšvihem začít dřív. Zcela nepatřičným sentimentálním soundtrackem (Falling Slowly)? Nenápaditým a místy absurdním scénářem ("ukradený" pes)? Trapnými dialogy? Nesympatickými postavami (Radha Mitchell)? Překvapivě odvážnými a dost podivně sestříhanými erotickými scénami (že by náhrada za kvalitní děj)? Navíc Morgan Freeman v rolích "moudrých starců" už unavuje a upřímně nechápu, proč jeho herectví i v takovýchto filmech lidé vyzdvihují, vždyť ten člověk hraje pořád to samé a pořád stejně. Greg Kinnear je tu za prvotřídního pitomce a slabocha, takže jeho postava mi také byla komplet ukradená. Navíc je takové nezvyklé, že na plakátu jsou Bradley (Kinnear) a Diana (Mitchell) za osudový pár, vzhledem k tomu, jak to s nimi ve filmu dopadne. Nebudu to prodlužovat, zkrátka to stálo za bačkoru a hotovo.:) Bohužel se nejedná jen o další tuctovou romantickou komedii, která nenadchne ani neurazí, ale o opravdu špatný film.

plagát

Útek do divočiny (2007) 

Veliké překvapení, díky kterému jsem se dověděla, že Penn je nejen vynikající herec. Emocemi protkaná cesta za svobodou ducha mě nadchla především hereckými výkony (mj. Hurt, Holbrook) - a do hlavní role si lze jen těžko představit někoho vhodnějšího než Hirsche. Slzy v jeho očích a šťastný úsměv při pozorování běžícího stáda v zasněžené divočině patří k tomu nejintenzivnějšímu, co jsem si kdy na stříbrném plátně prožila. Dokonale padnoucí jsou i hloubavé melodie Eddieho Veddera. Možná by prospěla o něco kratší stopáž, jinak je to ale dílo dokonale zvládnuté. Na konci málem nezůstalo oko suché.

plagát

Horšie to už nebude (2006) 

Hmm, neoslovilo mě to tolik jako zdejší většinu. Ale radost mi udělalo cameo Toma "Amadea" Hulce.:)