jane1106

McTeigue mě zrovna dvakrát nedojal už s Vendettou a současnému eklektickému trendu roubování úctyhodných historických postav do pokleslých žánrů taky nehovím, takže jsem k Havranovi přistupovala s mírnou rezervou. Výsledek ale překvapivě není žádná tragédie. Nejslabší složkou je samozřejmě scénář, který jen tak povrchně plácá všechno dohromady a nikde raději nezachází moc do hloubky, atmosféru se ale podařilo navodit celkem zdařile a alespoň podzimní toulání mlžnou krajinou nebo podzemím osvětleným svíčkami si divák užije. Postava spisovatele je opět populárním scenáristickým modelem "milého výstředníka", ale Cusack hraje dobře a vizuální podoba se skutečným Poem docela sedí. Luke Evans se snaží a dobře vypadá, takže není co řešit. Škoda, že úhlavní nemesis nedostal trochu ďábelštější rozměr a více prostoru, protože herec, který ho ztvárnil má dostatečně zajímavou vizáž na to, aby se na plátně ohřál déle. I přes nedostatky jde ale o obstojný, celkem zábavný mainstream, který ničím vyloženě neurazí.

Tak pozvolně rostoucí přízeň k filmu jsem dlouho nezažila (což bude částečně způsobené i rozsáhlou délkou). Justine Waddell je úplně jiná Tess, než jakou jsem si při čtení předlohy představovala, úplně jiná, než jakou ztvárnila Gemma Arterton v seriálu BBC (jinak je ale dílo opět velmi věrné knize). Více hrdá, méně naivní, živelnější, uštěpačnější, ...celkově budí ze začátku mírné rozpaky. Sympatie k ní ale rostou, jak snímek postupně graduje. S Oliverem Milburnem (výborný Angel) mají na plátně intenzivní chemii a jejich interakce maximálně umocňuje výsledný emocionální dopad. Jason Flemyng pak dodal Alecovi působivý charakter a hloubku a učinil ho pravděpodobně vůbec nejzajímavější postavou příběhu. Silný dojem ve mně zanechal l i romantický soundtrack Alana Liska, bohužel v podstatě nesehnatelný. Nenásilná, vyvážená režie poměrně neznámého Iana Sharpa mi opravdu sedla.

Velmi věrné a v podstatě ve všech směrech uspokojivé zpracování Hardyho klasiky. Gemmina Tess je tu možná ještě větší naivní prosťačka než v knize a chvíli trvá si na tu manýru zvyknout, ve výsledku ale vše funguje překvapivě dobře. Mezi fanynky Eddieho Redmayna nepatřím, ale lze si představit lepší tvář postavy jménem Angel? Všechny pak spolehlivě přehrává Hans Matheson coby rozpolcený svůdník. Dodnes jsem ho podceňovala a nebýt role Aleka, snad bych ani nezaregistrovala, jak výborný je to herec. Půl hvězdy přidávám za Christophera Fairbanka, zase jsem si rozšířila povědomí o zajímavou hereckou osobnost.

Toy Story bych pravděpodobně pasovala na vůbec nejlepší animovaný film, který jsem kdy viděla. Je inteligentní, neobyčejně nápaditý a myslím, že stejně dobře pobaví dětského jako odrostlejšího diváka. Oba hlavní hrdinové jsou dokonale propracované, komplexní a plnohodnotné postavy s poutavým psychologickým vývojem, o kterých si některé animáky, sázející na roztomilost svých postaviček, můžou nechat zdát. Díky krátké stopáži navíc nemá čas ani na okamžik nudit a v podstatě mu chybí hluché místo. Je pravda, že z hlediska vizuálního, i třeba hudebního jsou současné snímky už mnohem výš, myšlenkový potenciál Příběhu hraček ale zůstává nezměněnou hodnotou.

Díl s Audrey mě absolutně zklamal - působil totiž spíše jako dokument o druhé světové válce než o legendární krásce.

Sidney Lumet není zrovna "můj" režisér. Film má velice atraktivní námět a mimořádně schopné herce, kteří ze sebe vydávají maximum, i tak jsem ale měla dost problémy udržet pozornost. Režie snímků zobrazující mechanismy v určitých organizacích musí mít spád, šťávu, zkrátka drive jako se to tak skvěle povedlo například Andersonovi v Boogie Nights (bez ohledu na to, že tam je tematika poněkud frivolnějšího rázu;)). Dramatická linka je pak servírována plíživě nenápadně, po částečkách, takže působí přirozeně a vyvolává patřičný zájem a emoční angažovanost. O řemeslných kvalitách Networku nepochybuji, jen ta divácká atraktivita z mého hlediska pokulhává. Téměř ve všech postavách kromě Schumachera (jako obvykle výborný Holden) se nedá nalézt nic lidského (Duvall je zde mimořádně odporný) a neustálé, až uměle vyhrocené debaty o tom jak přitáhnout stádo před obrazovku mě bohužel moc nebavilo.

Wilder je jedním z klasických režisérských bohů, kteří mě nikdy nezklamou. Jeho romantické komedie jsou nesentimentální, neuvěřitelně moderní a aktuální. Každá by snesla současný remake, aniž by se ve scénáři muselo cokoli měnit. Byt patří k nepřekonatelným klenotům žánru a upoutá především originálním námětem a výkonem Jacka Lemmona, který méně exhibuje a dává vyznít i dramatičtější stránce svého talentu. Shirley Maclaine v klukovském sestřihu je zase ve společnosti kancelářských slečinek sympatickou "dívkou od vedle", autenticky silnou i zranitelnou zároveň.

Mám velkou radost, že i novější filmy s Poirotem si zachovávají vysokou kvalitu. I přes to, že postava detektiva je v nich pojata už mírně odlišně, je komplexnější, hlubší a emotivnější (zřejmě věrnější Agathině předloze, se kterou nemám zkušenosti). Kromě toho se zde efektivněji pracuje s filmovými prostředky a atmosférou, která je v tomto díle opravdu vydařená. Brutální vraždy se tentokrát odehrají v ryze ženské společnosti, jejíž střed je prosáklý nenávistí k jedné nepopulární osobě.

Nebýt toho úletu se stíhačkou, klidně bych hodnocení ještě o stupeň zvedla. Willis alias John McClane vypadá skvěle, pořád kvalitně baví a pořád kvalitně zabíjí. Timothy Olyphant ztvárnil více než ucházejícího záporáka (jeho herecké kvality jsem do dneška evidentně podceňovala). Ale přesto, že akční nadsázka v průběhu celého filmu potvrzuje charakter nenáročné popcornovky, Wiseman na konci přestřelil. Co se dá v klidu snést u Pravdivých lží už tady působí dost rozpačitě a hranice mezi serióznem a parodií začíná být nejasná. Škoda, i tak je ale 4. Past decentním pokračováním kvalitní série.

Z prvního setkání s bratry Marxovými mám smíšené pocity. Humor v Polévce pravidelně osciluje mezi mimořádně povedeným a mimořádně trapným. Groucho v roli Fireflye navíc své repliky odříkává tak chladně a nevzrušeně, že si nejsem jistá, zda šlo o autorský záměr a nebo jeho absolutní herecké neumětelství. Co mi ale vadilo úplně nejvíc byla komika Harpo Marxe. Tyhle škodolibé diblíky opravdu nesnáším a nějak se těmi jejich kousky nedokážu bavit.