dresi

This is all we are.

Vyprávění o samotě.

Je pravda, že hlavně Wilsonovo kulhání v divočině mohlo být trochu sestříhané, ale jinak je ta úvodní, hodinu a půl dlouhá seznamovačka s postavami skvělá. Dialogy parádní, Jenkins si senilního a ukecaného starce dává jak pán a pětihvězdičkový knír Kurta Russella by měl být jednoznačně využíván častěji. U závěrečné kanibalistické zabíjačky, která obsahuje návod jak co nejrychleji a nejodporněji naporcovat člověka, už jsem jenom fandil, aby z ní všichni vyvázli živí. Zahlerovy knížky si musím sehnat.

http://38.media.tumblr.com/tumblr_lzaz2sBS7r1qzydh2o4_r1_250.gif

Všechno jak má být. Málomluvný kovboj a klasická zápletka s neobvyklým tragikomickým nádechem, jemnou melancholií a groteskními situacemi. Takhle nějak by asi vypadal western od umírněnějšího Wese Andersona.

Smutné léto utopené ve stereotypu. Stejně ale ve mě nakonec ty noční toulky zanechaly příjemný pocit. Nicole za těmi gejzíry určitě odletěla. Tím jsem si jistý.

Slizký zlodějíček Gyllenhaal a společenská posedlost po negativismu skrz objektiv kamery. Láska k nočním ulicím Los Angeles mě nikdy neopustí.

Touha vás rozloží. A to doslova.

Wingard mě prostě baví. Sexy, temné a opět správně ujeté. The Guest je plný nostalgie k osmdesátkám, navrch přihazuje jeden ze soundtracků roku a je to vlastně jediný "superhrdinský" film, který letos potřebujete vidět. Vynechte trailery a synopse a pusťte si to.

Cítil jsem tlukot Nickova srdce.