SOLOM.

Ani ne minutu trvající short o tanečnici Elle Lole, která celá v bílém vyhazuje nožkou nahoru. Ehm jste si jistí označením horor? Na svou dobu to možná bylo „terno“, ale tohle by si spíš měli pouštět účastníci předtanečních.

co k tomu říct, tohle se snad ani nedá počítat jako krátkometrážní snímek. amatérské dvacetiosmisekundové video z rybníka, kde staří páprdové mastí hokej.

Georges Méliès dokázal svou tvorbu podat lépe a záživněji (na tehdejší průkopnickou dobu určitě), ale ani Edwin S. Porter si nevedl zle. Tento jeho ani ne minutový snímek nás zavede společně s hlavním hrdinou k prázdnému stolu, kde hladový a unavený bude muset čelit nově příchozí (typoval bych to na čarodějnici), která nejenže „prostře stůl“, ale začne mladíka pokoušet a „šikanovat“…

Klasická krátká Georgesova podívaná se vší parádou. Tentokrát se podíváme za unaveným cestovatelem, který se rozhodne přespat v hostinci. Další důkaz, že strašidelné pokoje byli v oblibě již před více než sto lety.

Georges Méliès byl frajer a velký průkopník, jehož díla a celkový přínos jsou prostě nesmrtelnou záležitostí – kterou dnešní omladina už asi moc neocení. Já mám jeho tvorbu rád a přestože se v tomto případě dost triků opakovalo, odnáším si i tentokrát nezapomenutelný zážitek. Jelikož mám některé z jeho snímků raději, budu protentokrát hodnotit třemi hvězdami…

Minutová barevná jednohubka, aneb George Albert Smith opět učaroval diváky (hlavně tedy ve své době) a stejně jako Méliès si zaslouží i po tolika letech úctu, nikoliv opovržení. Tohle je kus historie a určitě stojí za pozornost.

Muž se snaží nabalit na lavičce jednu ženskou. Vyfintěná dáma s dešníčkem ho však neustále odmítá, ale on se nevzdává. Tak tohle je zhruba děj tohohle nudného krátkometrážního videa. Jediné co ho spojuje zřejmě s hororovým žánrem je několik záběrů, kdy se dvojice změní v kostlivce. Přestože jde o hodně starý kousek, tak jsem na něm nenašel skoro nic co by se mi líbilo.

Možná pro někoho prostoduché pro jiné stará kravina s předpotopními triky, ale ani jedno není pravda. Nebýt takových průkopníků jako Georges Méliès a jiní, kdoví jak by to celé dopadlo. Tomuto se prosím říká umění – ať už je staré kdovíjak dlouho…Tehdy totiž neexistovali triky a možnosti jako dnes – to by si měli někteří uvědomit…Já ty jeho groteskní jednohubky miluju.

Jedná se o velice zajímavou podívanou, která vás především pobaví. Papírový netopýr, umělý kostlivec a mnoho dalších věcí jistě potěší každého fandu HODNĚ STARÝCH SNÍMKŮ.

Bratři Louis Lumière a Auguste Lumière byli – jsou a budou navždy legendami a průkopníky filmování a já se vždy rád podívám na jejich krátké snímky. Z pohledu dnešního diváka jsou to těžko docenitelné klenoty, ale tenhle kus historie má prostě v sobě kouzlo i po tolika letech. Viděl jsem obě verze příjezdu vlaku…