SOLOM.

Tento film jsem nějakou dobu odkládal, protože jsem byl přesvědčený, že zas půjde o nějakou nízkorozpočtovou kravinu točící se okolo mimozemšťanů. Ohlasy na internetu taky nebyli zrovna moc příznivé a přesto jsem byl po jeho skončení docela mile překvapený. Zas až taková hrůza to nebyla a docela jsem se u jeho sledování i bavil. Režisér už nějaké zkušenosti z hororových vod měl, takže nebyl úplný zelenáč a přesně věděl, co má divákům nabídnout. Rozpočet vskutku moc velký nebyl, ale našlo by se tu pár opravdu povedených scén a ani atmosféra nebyla nejhorší.    Začátek lehce navnadí, ale potom se vrátíme zpět v čase, abychom se postupnými krůčky dostali až k samotnému velkému finále. Ústřední dvojice matka a malá dcerka mi tentokrát byla celkem sympatická – hlavně tady nešlo o žádného rozmazleného fracka, ta ženská to taky neměla v životě zrovna jednoduché a já se těšil, jakéže tajemství se skrývá v poli za domem, potažmo jak se později ve filmu dozvíme, přímo pod ním. Je ale pravda, že ty světla v poli si mou důvěru zrovna moc nezískali, stejně jako několik do očí bijících scénáristických kiksů. Naprosto hluché místa však často střídali ty jenž sebou přinesli dobrou atmosféru i trochu toho napětí a zhruba za polovinou začal film gradovat.    Vzhled pradávných humanoidů, kteří vysávali ze svých obětí životní energii, nebyl nikterak okouzlující, ale už jsem viděl i mnohem horší „monstra“. Bylo to něco víc, než jen herec navlečený do kostýmu s halogenkou na čele, jak někteří napříč internetem popisují. Sice by jejich masky nejspíš žádnou cenu nezískaly, ale na to se historie ptát nebude. Svůj účel splnily, navíc tvorové zas až tak často vidět nebyli – nejvíc prostoru dostali až na konci filmu. Spíš mi vadilo, že se o nich nedozvíme skoro nic podstatného. Měli jsme tu jednoho odborníka na tyto tvory, ale ten se před kamerou moc neohřál, stejně tak se nedozvíme nic o jejich hnízdě pod domem, které posloužilo jen k vyvrcholení tohoto příběhu. To si jich vážně hlavní hrdinka nikdy nevšimla v dětství, ani když staré matce pořídili ten výtah? No otazníků tu byla celá řada, na které nikdy nedostaneme odpověď. 50%

Málem mě otřepalo, když jsem zas takhle jednou pustil televizi, kterou mám doma poslední dobou už jen jako okrasu a nestačil jsem žasnout, na co jsem během lupání kanálů narazil. Já si myslel, že tahle kokotina už dávno skončila a ono hle – třetí řada. To fakt někdo ještě žere a sleduje? To jsou mladí takoví ocasi a krávy? Dominika Myslivcová tu byla jen pro zvednutí počáteční sledovanosti, stejně jako před ní Hanychová že. Myslím si, že tahle barbína z Playboye nemá za potřebí lozit do podobných sraček s ještě podivnějšími lidmi – kteří prý mají velký vliv na dnešní mládež? Proboha čím, svou debilitou? Řada od řady horší a horší výběr lidí, co tam vlezou, já se ani nedivím, že ti opravdu nejlepší tam nejdou…

Resident Evil jsem si coby herní sérii opravdu oblíbil, filmová mě už zas tolik neokouzlila, ale to neznamená, že by se mi nelíbila. Paul W.S. Anderson i Milla Jovovich dokázali v některých dílech potěšit mé choutky a tak jsem jim samozřejmě chtěl dát šanci i tentokrát. Je pravda, že herní sérii Monster Hunter jsem nikdy nehrál ani jí neznám, takže nemůžu soudit, do jaké míry se jim to povedlo, ale samotný film mě nějak závratně neokouzlil. To můžu říct hned narovinu. Přece jenom jsem čekal něco jiného, než se mi nakonec dostalo a zřejmě ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem u jeho sledování vyprskl smíchy nad jeho trapností či si jen klepal na čelo nad jeho stupiditou. A to mám podobně laděné kousky celkem v oblibě.    Tohle akční fantasy si mě tedy moc nezískalo. Proč? Příběh samotný byl plochý jak hrudník samotného režiséra a jeho stará na tom nebyla o moc lépe. Nesmrtelná Artemis přežila vše možné i nemožné a stala se přesně tím tipem hrdinky, které zrovna moc nemusím, protože jim nevěřím jejich „žití“. Během první půlhodiny je její jednotka rozmetána na sračky nejen písečným tvorem s rohy (Diablos), ale i škorpioními polo-vetřelci (Nerscyllas) a já si říkal, no tak to bude pěkný vopruz sledovat jenom zestárlou Millu, které neslezla rtěnka z úsměvu během celého filmu. Naštěstí se na scéně zjeví lovec Tony Jaa a jejich vzájemné škádlení přeroste v celku sehranou dvojku. Jejich boj s monstry se mi líbil i díky zbraním – paradoxně tam kde byl totálně na hovno těžký kulomet, granáty, raketomet, kulky ze samopalů a pistolí, tam v pohodě obstál zápalný/výbušný šíp, pár starých mačet a dýk. No vždyť říkám, že jsem se nasmál téměř celý film.    Jediné co mě opravdu vykolejilo, byl Ron Perlman v paruce. Vypadal jak vysloužilá bukvice a je to jedna z nejhorších rolí, ve které jsem ho kdy viděl hrát. To už ten Kocour Mikeš v kuchařských hadrech byl mnohem lepší (mimochodem, nenechte si ujít jeho scénu během závěrečných titulek). Ten létající drak už tu byl spíš dost přes čáru, ale chápu, že potřebovali ještě poslední finální bossfight. Prostě taková pohádka pro dospělé, která měla dle mého rozhodně navíc. Bohužel se nechal Anderson dost unést a celému světu ukázal své slabiny. Dobré filmy přestal točit už dávno, teď poslední roky je z něj jen hodně průměrný režisér, který má štěstí, že vždycky dostane dost velký rozpočet…40%

Když jsem tento film viděl zhruba před třinácti lety poprvé, moc mě popravdě nezaujal. Mysteriózní drama s romantickou vložkou, troškou těch hororových prvků a nepříliš přesvědčivou Sandrou Bullock – toť vše, co jsem si z toho po těch letech pamatoval. A tak jsem se rozhodl, že tomu dám ještě jednu šanci. No bohužel můj celkový názor na tento film se ani po letech moc nezměnil. Jako celek mě to nebralo ani tentokrát, ale musím uznat, že několik povedených pasáží by se tu i našlo a chtěl bych se Sandře omluvit – zas tak hrozná nebyla.    Můj největší problém byl v tom, že jsem od toho očekával prostě něco víc, než se mi nakonec dostalo. Filmů s nejrůznějšími časovými smyčkami (rovinami) jsem už viděl celou řadu a tady to nejvíc odnesla špatná práce samotného režiséra, který z toho prostě nedokázal vymáčknout ani polovinu, přestože se zde jistý potenciál nabízel. Místy se tu sice objevila slušná atmosféra, která ovšem negradovala podle představ, spíš bych řekl, že místy neskutečně stagnovala a přešlapovala z místa na místo. Jako by se samotný režisér nemohl rozhodnout, zda má přitvrdit, nebo přidat více romantiky – potažmo dramatických emocí.    Nějak zvlášť se nepřetrhli ani Julian McMahon či Peter Stormare a tak nezbývá než ocenit hlavně průsvitnou látku v dešti a rýsující se bradavky hlavní hrdinky, páč samotný závěr si zas tolik potlesku nezaslouží. Já nejsem moc velkým příznivcem happyendů a asi ani nikdy nebudu, ale pokud jsem pozorně sledoval, tak jim tam některé věci zas až tolik neseděly – co se nám za těch pár dnů snažil scénárista a režisér nakukat. Takže mi nezbývá než potvrdit, mé původní podprůměrné ohodnocení, které jsem tomuto filmu vlepil už v roce 2009. 40%

Představte si, že máte na účtu nějakých 175 000 dolarů a strašně moc, byste chtěli natočit nějaký vlastní film. Co se režírování týče, jste absolutní zelenáč, ale máte pár přátel, které ukecáte, aby vám v tom hráli. Co na tom, že scénář stojí za starou bačkoru, navíc kradete nápady, kde se dá, jenomže nejste schopní natočit pořádně alespoň jednu nějakou zajímavou scénu? No nastane (ne)pěkný průser, který vám toho moc nevydělá.    Ono je pěkné, že kousek za barákem máte lesík, po ruce jedny staré dveře a od sousedů si vypůjčíte malou dcerku, která si hodí vlasy přes obličej, oblečete jí do kdysi bílé košile a ona vám bude chodit před kamerou sem a tam. To už dneska ale moc lidí nevyděsí. No a proto na scénu přichází ujetý „šaman“, který vám vyloží karty, má v kufříku keramickou ruku na mluvení s duchy, jednu ouiju desku, naslouchátko v uchu a sám vypadá jak dement. Alespoň s ním byla v určité pasáži celkem sranda, i když nevím, jestli to bylo chtěné. A pak tu máme samozřejmě hrůzostrašný příběh o dveřích, který opravdu vyděsí leda tak pětileté děcka.    Jenomže hororový fanda by si chtěl dopřát i trochu té děsivé atmosféry, špetku toho napětí, pár lekaček, nějakou tu brutalitu nebo alespoň násilí a ono skoro nic. Tohle byl naprosto zbytečný kousek, který opravdu balancoval na hraně odpadní stoky a několikrát se v ní už skoro i namočil. Zachránilo ho jen několik nepatrných detailů, pár situací, které dokázaly zaujmout mou pozornost, ale to je tak vše.

Ač samotná myšlenka nebyla zas až tak hrozná, nejhorší na celém tomto filmu byl samotný režisér a scénárista v jedné osobě Jeffrey Grellman, který jej pohřbil svou vlastní neschopností. O čemž svědčí i mrzké ohodnocení kvality tohoto kousku napříč celým internetem. Jeho tvůrce disponoval pouze s 85 000 dolary, no a podle toho to tak i vypadalo. Přitom si nešlo nevšimnout, že v určitých momentech nám tento film dokázal nabídnout vcelku slušnou podívanou i atmosféru – bohužel to vždy byli jen chatrné záblesky.    Většina hereckých výkonů byla dost slabá, o čemž jsem se utvrdil již v samotném úvodu. Lov a boj s mořskou pannou vypadal částečně dost komicky, ale Alexandra Bokova měla v sobě jisté charisma, bohužel trval krátce a my se přesuneme do psychiatrického zařízení a tady nastal totální chaos a všechny slabiny scénáře se ukázaly v plné nahotě (nejen ta na fotkách hlavní hrdinky v doktorově deníku). Posloucháme kvantum dívčích blábolů, které mezi sebou vedou jakousi žabomyší válku, potuluje se tu duch dívky, který komunikuje kromě mořské panny i s jednou dívek, máme tu agresivního psa – uvězněného v tajné místnosti a nikdy se vlastně nedozvíme proč tam je. No možná mu tam zvrácený doktor házel prostě jen těla obětí. Sledujeme, jak se hlavní hrdinka snaží alespoň trošku spřátelit s ostatními, úsměvné bylo vysvětlení, odkud umí legendární tvor znakovou řeč, no prostě nic extra záživného.    Tak jsem si alespoň sliboval, že když už je to horor, mohl by alespoň samotný závěr nabídnout lepší podívanou. Menší míra brutality skutečně přišla, dojde i na umírání některých vedlejších i důležitějších postav (většinou však mimo záběr kamery), takže žádná sláva se nekonala. Celý film mi spíš přišel jako jakési drama s lehce mysteriózní zápletkou, ze které ovšem nedokázali využít ani polovinu potenciálu. Prostě na to nebyli peníze a režisér je debil. Jediné opravdové pozitivum byla samotná Alexandra Bokova, kterou jsem do této chvíle vůbec neznal. 30%

Začíná to jako spousta jiných filmů. Nádherný tropický ostrůvek, průzračná voda, trosečníci zoufající nad svým osudem a bohužel i rychlou smrt jednoho z nich. Jediná přeživší začne prohledávat okolí, najde pár užitečných věcí k přežití, ale i tak nejsou její vyhlídky zrovna dvakrát růžové. A co teprve když přijde noc. Tady si tvůrce zpočátku hrál s diváckou představivostí, za což jsem mu byl i vděčný. Uslyšíme pouze divné zvuky a rozmazanou siluetu, krvavé stopy v písku a ve vzduchu je cítit podivné napětí. Hned vzápětí je nám představena temná díra na dně oceánu, ale prozatím nic víc.    My tak nadále sledujeme hlavní hrdinku, kterak se snaží získat trochu potravy a noc co noc se snaží přežít noční návštěvy nezvaného hosta. V záblesku světlice vidíme jeho siluetu, tu je k vidění i jeho ruka s pařáty, ale pořád zůstáváme v blažené nevědomosti, kdo nebo spíš co je ona kreatura z hlubin. Bohužel zhruba po polovině filmu už prostě tvůrci nechtěli pracovat jen s náznaky a vše dobré zmizelo jako pára nad hrncem. Podivný humanoid nám byl ukázán v celé své kráse a já doslova vyprskl smíchy. No to snad ne…   Herec navlečený do gumového obleku s maskou připomínající rozplácnutého žraloka by snad uspěl někdy 50-60 letech, ale dnes už byla jeho image spíše k smíchu, nebo pláči. Naštěstí se objevil vždy jen na krátkou dobu a vše se soustředilo na příchod nových postav a lehce krvavého finále. No krvavého, to je spíše špatné označení. Ale atmosféra se zase lehce zlepšila a finální souboj hlavní hrdinky s monstrem se mi jakžtakž líbil. V roce 2019 bych ovšem očekával mnohem lepší a propracovanější triky. 50%

Neškodný film, kterou svou kvalitu v určitých místech má. Hlavně se tu dost hraje na „city“ a společenské útrapy party mladých výtržníků a vrahů, kterak docílili nápravy – tedy alespoň někteří z nich. Nechybí pár drsnějších pasáží, trocha té společenské etiky, emoce, přátelství, smrt i sportovního nadšení. Našel bych tu pár slabších pasáží, které mě moc nebavily, ale jako celek jsem si to docela užil. Dwayne Johnson podal slušný výkon a stejně tak i někteří ostatní. Pár postav tu taky bylo zajímavých, zápasy měli „šťávu“ – tedy alespoň některé a hlavně ty Mustangů s Pantery a potěšili i archivní záběry a rozhovory se skutečnými aktéry tohoto příběhu podle skutečné události. Průměrná záležitost, kterou si možná ještě v budoucnu znovu pustím.

Původně jsem do tohoto nového Taxíka nechtěl vůbec jít. Už jen kvůli absenci ústřední dvojice – která byla kromě vytuněného taxi tím nejlepším. Byl jsem rozhodnutý tento kousek rovnou hodit do odpadní žumpy, ale…Zaprášený auťák, na který kdesi v prdeli světa kreslí šulíny, jsem prostě chtěl vidět znovu v akci. Nabušený polda a pirát silnic v jedné osobě si mě získal na svou stranu, no synovec Daniela už tolik ne – i když jeho epizodka se striptýzem a následným požárem taky pobavila. Ona celkově byla celá zápletka taková chudá, vedlejší postavy otřesné – ta bandička policajtů totální čuráci + tlustá a nechutná buchta, no a z původní série tu zbyl jen dementní šéf policie (nynější starosta) a černý polda. Tvůrci se ani nerozpakovali okopírovat některé scény či hlášky, ale přidali i celkem pohlednou mechaničku (to rande ve vodním parku a agresivní zvíře bylo luxusní), nakonec přišlo i pár solidních akčních scén, trocha toho humoru, takže jsem lehce změnil svůj názor. I tak to ale balancuje na hranici podprůměru a průměru. Trpaslík a sexy Sabrina Ouazani však rozhodli, že tomu nakonec ty tři hvězdy dám, ale prosím příště chci zpátky Daniela s Emilem a toho kokota šéfa už pošlete do důchodu…

Na sérii Taxi (první dva díly) tohle nemá ani omylem, ale jinak tahle francouzská komedie zas až tak špatná nebyla. Několik akčních scén je opravdu povedených (bitka v hotelovém pokoji - Catalina Denis byla sakra žhavá a nebezpečná ženská), hlavní hrdina ač na začátku celkem debílek, tak nakonec si docela získal mé sympatie. Většina vedlejších postav už sice debilové byli doopravdy, ale kašlu na to. Bez některých pasáží (scén) bych se klidně obešel, ale jinak jsem se jakžtakž pobavil. Je to sice obyčejný průměr, ale určitě jsem tento kousek neviděl naposledy.