SOLOM.

Nechci a nebudu tady nějak zlehčovat historická fakta, uvedená Anonymou v jejím příběhu, protože každá válka sebou přinesla (přinese) různá zvěrstva páchaná na obou stranách a je úplně jedno zda šlo o Němce, Rusy, Ukrajince, Američany, Brity, Francouze, Italy nebo jakoukoliv jinou armádu (vojáky). Vraždění, mučení, znásilňovaní, mrzačení – to jsou holá fakta. Tento příběh nám nabídne špinavost oné doby (tedy „osvobození“ Berlína rudou armádou a co všechno si tam museli tamní ženy vytrpět a udělat aby přežily. A bylo úplně jedno, zda šlo o nezletilé, nebo stařeny. Hlavní hrdinka velmi záhy ztratí veškeré iluze a po několika nedobrovolných znásilněních si začne sama vybírat, komu dá a komu ne. Bohužel některé pasáže a dialogy byly zbytečně natahovány a nudily. Kvůli čemuž ubírám jednu hvězdu. I tak jde však o lehce nadprůměrnou záležitost. 60%

Jo dlužit někomu prachy – hodně peněz, to je pěkně na hovno. ZNK znám jen okrajově, ale tenhle snímek se docela povedl. Řezník se s tím nesral a naservíroval nám několik vtipných situací, trefných hlášek i ochotnické herecké výkony. Občas to zavánělo trapností, jindy jsem se docela zasmál (Jehovisti, pěna do piva, těhotná), cigoši dostali přes hubu, kozí chlup taky zaúřadoval a objevil se tu i DeSade, takže já odcházím docela spokojený.

Atmosféra filmu se nedá moc dobře definovat. Občas se skutečně povedlo několik scén, které měli co dočinění s mučením, nebo psychologickým terorem jenže díky amatérismu herců z toho nedokázali moc vytřískat. Začátek filmu se mi ještě celkem líbil jenže postupem času se kromě sprchování dvou nahých holek vůbec nic nedělo. Pouze nadávky a trapné kecy. Až teprve ke konci filmařům konečně došlo, že má jít o horor a tak nám přichystali ,,krvavou‘‘ patnáctiminutovku. Bohužel to je pro mne dost málo. Navíc bylo na první pohled vidět, že si štáb moc nevěří a zřejmě díky malému rozpočtu nedokázali do filmu zapojit pořádné triky. Většina scén končila střihem a následným pohledem na již mrtvou oběť. Samotní herci předváděli výkony na hranici amatérismu a ani jeden z nich mi nebyl vůbec sympatický.

Co se hororů se zvířecí tématikou týče, tak jim věnuji docela velkou pozornost a asi ani nespočítám, na kolik jsem už napsal recenze. Především pak na ty, kde figurují žraloci. Tomuto kousku jsem se však již několik měsíců záměrně vyhýbal, protože mě odrazovala ta přepálená stopáž. Televizní film s více než 160 minutami – hrůzostrašná kombinace. Nakonec jsem ale stejně neodolal. Mrzké procentuální hodnocení na CSFD (12%) bylo jasným varováním, že ani tentokrát nepůjde o žádný klenot. I tento kousek je součástí Maneater Series. Čelisti tak opět zůstaly nepřekonány, ale zato se céčkové braky dočkali dalšího přírůstku do své početné skupiny. Asi největší ránu do palice by si zasloužili samotní scénáristé. Vzhledem k tomu že na to byli dva, si mohli dát alespoň trochu práce s vymyšlením nějaké originální zápletky. Místo toho se dočkáme dlouhatánské nudy, která navíc postrádá logiku a při většině scén bude divák jen nevěřícně zírat na obrazovku. Obětí je tu sice opravdu celá kupa (pomalu jsem se začal bát, že žraloci sežerou celé městečko a nikdo si toho za celou dobu ani nevšimne), nicméně ty nikomu nechybí a navíc většina z nich je na stejné brdo. Což se nakonec ukázalo býti ještě únavnější, než debilita jednotlivých postav.

Společnost Nu Image po třech letech obnovila spolupráci s režisérem Lernerem a po takových „skvostech“ jako jsou Raging Sharks a Shark Zone natočili další žraločí „pecku“. Tentokrát se s nimi vydáme do nádherných Benátek, které ročně navštíví tisíce turistů kvůli různým památkám, nebo jen kvůli romantické plavbě v gondole. My si však jejich krásu užijeme jen okrajově z několika záběrů, které patří k tomu nejlepšímu, co je zde k vidění. Celý film se však ubírá úplně jiným směrem, než aby nám dělal průvodce po městě. Spíše než čistokrevný horor bych to viděl na dobrodružnou akční céčkovou podívanou, kdy se na naše zubaté kamarády podíváme jen v několika scénách z různých dokumentů (a to ještě mnohokrát opakovaných) a několik počítačově (digitálně) upravených záběrů. Co na tom, že většina z nich je natočených v moři a kanály jsou tam jen uměle dosazeny, hlavně když se publikum pobaví. Odstavení žraloků na druhou kolej se mi ani za mák nelíbilo, ale všechno zachránilo alespoň několik akčnějších scén, kdy jsem nevěděl, zda se mám smát, nebo brečet. Špekatý Baldwin nám už toho však nemá moc co nabídnout...

Na 13. komnatu sice pravidelně nečumím, ale tento díl jsem si v archívu ČT prostě sehnat musel. Jana Kratochvílová – neskutečný živel, který mnozí považují za blázna, já ji mám ale rád právě pro její odlišnost a především zpěv. Ona byla a pořád je prostě skvělá zpěvačka. Rád bych někdy zavítal na nějaký její koncert – protože bych asi nepřestal zírat. Další oběť režimu, který se jí prostě hodlal zbavit, ale jí se prostě zbavit nedá. Z jiné dimenze k nám přiletěla Uriel – ještě živelnější, než byla Jana za „komárů“. Věřím, že tohle natáčení těžko rozdýchávala i moderátorka Martina Vrbová. Bylo taky pěkné vidět dobové fotky, záběry z koncertů, atd…

Když dojde jídlo a voda je to těžké, mnohem horší ovšem je, když se lidé začnou kvůli vlastnímu přežití zabíjet a přepadat. O tom se přesvědčí i náš hrdina, který je na pokraji zhroucení…Průměrná podívaná nám sice nenabídne žádné zázraky (hlavně tedy fandům hororového žánru), ale jako drama ujde. Co všechno je člověk ochotný udělat a co musí obětovat pro vlastní přežití? 50%

Když jsem uviděl propojení ASYLUM a DVD edice bylo mi hned jasné která uhodí. V trafice jsem tohle přešel bez sebemenšího zaváhání, jenže co čert nechtěl milá sestra došla z práce a donesla mi ho. Chtěla mi udělat radost což se jí samozřejmě nepovedlo. Tenhle film se má řadit mezi katastrofické, ale jediná katastrofa co je k vidění je samotný film jako celek. Za celý snímek slyšíme slova jako bůh či poselství snad stokrát a ty náboženské kecy mi už začali zhruba uprostřed filmu lézt krkem. Nic důležitého se nedělo pouze odpočítávání hodin do zániku světa. Stále dokola opakující záběry výbuchu sopky či tornádo mě ničili stejně jako tragické výkony všech herců. Když k tomu připočítám nelogický scénář a otřesné efekty zrodil se z toho čistokrevný paskvil se vším všudy. Dám půl bodu za scénu s kroupami a dírou v břiše. Na IMDB je to dokonce vedené i jako horor, ale to ku... ani omylem. S tímhle žánrem to nemá společného vůbec nic.

Pokračování Blood Trails si rozhodně vedlo lépe než jeho předchůdce. Především si dal scénárista více práce a děj je mnohem zajímavější, propracovanější a hlavně opravdu krvavější. Konečně nevypadají ty upíří útoky tak směšně a co hlavně (ne mimo záběr kamery). Takže já byl potěšený ještě víc než minule. Jen škoda, že ty jednotlivé epizody (6. dílů) byly tak krátké. Klidně bych snesl dvojnásobnou porci.

Zas tak humorné mi to tedy nepřišlo! Beru na vědomí, že se nám režisér Jun Naito pokusil ukázat netradiční postup hlavních hrdinů – já taky nikdy nepochopil, proč v zombie filmech mají všichni potřebu vylézat na ulici – místo aby se zabarikádovali doma (myslím hlavně v jejich počátcích (apokalypsy) – páč postupem času vás k tomu dožene stejně hlad…). Jenže smůlou je, že ti dva tajtrlíci nebyli ani bůhvíjak vtipní – spíš jsem se u toho nudil.