SOLOM.

Není žádným tajemstvím, že osobně preferuji starší kousky před těmi novějšími a to hlavně z několika důvodů. V té době se filmaři museli spoléhat na své šikovné ruce a ne na mnohdy hnusné a otřesné digitální efekty, mnoho scénáristů přišlo s originálními náměty, často si museli vystačit s nepříliš velkým rozpočtem, a přesto dokázali vytvořit nezapomenutelnou atmosféru i příběh. Legendu pekelného domu sice nepovažuji za úplný TOP ve svém subžánru, ale i tak jde o lehce nadprůměrnou duchařinu, která rozhodně není žádnou ztrátou času. Diváky jistě okouzlí především ponurost samotného sídla, které již samo vzbuzuje hrůzu a to ještě nepřišel na řadu zlý duch, který ho již řadu let obývá a nechce být nikým rušen. Je pravdou, že dost velká část filmu je ukecaná, ale mluví se zde hlavně o pochmurné minulosti tohoto místa a jeho divném majiteli. Což mě samotného docela zaujalo a má představivost začala pracovat na plné obrátky (orgie, dvě desítky mrtvol, pohřešovaný majitel). O něco horší už to bylo s dialogy mezi jednotlivými postavami, kteří si dost často něco vyčítali a na své hádky dostávali na můj vkus až zbytečně moc prostoru. Páč to mě zas až tolik nezajímalo. Já se těšil vždy na chvíle, kdy se ke slovu přihlásil samotný dům a temné síly, které jej obývaly. Tu práskly dveře, tu zazněli podivné zvuky, tu se zas duch mihl pod peřinou, předměty létali přes celou místnost, děvčata odhazovala svršky proti své vůli…Nu co si budeme povídat, tohle už byla ta zajímavější část. Stejně jako útok a osud černé kočky v konfrontaci s Pamelou Franklin. Největší smůlou však je, až moc zbrklý a lehce nepovedený závěr, který jak vidno dle ohlasů diváků nezklamal jen mně.

Přestože se o původu našeho hybrida příliš nedozvíme, tak tvůrci přišli s jistou teorií o některých hlavonožcích, kteří se dokáží „proměnit“ i v kus korálu či napodobeninu jiného zvířete, jen aby nalákali svou kořist. A chapadlovité monstrum se skrývá i pod kapotou tohoto hybrida. Což je nám bohužel ukázáno až příliš brzy a ještě navíc v nepříliš povedeném digitálním provedení. Ony celkově byli ty CGI efekty na dosti bídné úrovni (tedy alespoň jejich valná většina). Navíc osobně dávám přednost tomu, když nám toho není prozrazeno mnoho (jako tomu bylo třeba u Christine) a tvůrci vše nechají na představivosti samotného diváka. Ani samotná atmosféra zde není zrovna dvakrát povedená, ale na několik zajímavých momentů se dá přece jenom narazit. Kupříkladu pronásledování střelené sekretářky Marii a následná demolice kanceláře patří k tomu nejlepšímu, co mi zde bylo nabídnuto. Ona celkově mě asi nejvíc bavila prostřední pasáž filmu. Začátek byl poněkud zdlouhavý a většina postav mi nepřišla nějak zvlášť zajímavá, ale když nastala honička po garážích, začal jsem se i bavit. Jenomže nastal další problém a to ten, že po nějakém čase už to začalo být zdlouhavé a poněkud nudné. Ono taky sledovat čtyřicet minut nahánění po třípatrové budově bez nějakého kýženého efektu, nikomu moc nedá. Naštěstí tupost některých postav a jejich smutný osud alespoň v některých momentech pobavili. Super Hybrid tak sice v mých očích nedosáhl ani průměrné kvality, ale několik světlejších okamžiků by se tu přece jenom našlo.

Victora Salvu a jeho tvorbu sice nemám kompletně prostudovanou, ale až do dnešního dne jsem ho bral jako vcelku dobrého (průměrného) režiséra. Teprve ve chvíli kdy jsem si projížděl informace k tomuto filmu, jsem zjistil, že byl odsouzený na několik let za obtěžování Nathana F. Winterse (představitele Caseyho) a držení dětské pornografie. Čímž si u mě udělal obrovský škraloup – ne jako tvůrce, ale jako člověk. Protože tyhle lidi nemůžu ani vystát a doslova jimi opovrhuji. Nicméně ho nehodlám dále soudit, to už udělali jiní a raději se budu soustředit dále už jen na samotný film. Ten taky není bůhvíjakým zázrakem, ale ani vyloženou ztrátou času. Nikterak oslňující příběh plný až nelogických momentů si mě však na svou stranu získal až svou druhou polovinou. Do té doby to byla celkem nezáživná podívaná, kde se Salva soustředil spíše na dialogy mezi sourozenci a jejich vzájemnou nevraživost, než aby nás okouzlil nějakou pořádnou scénou. Dokonce i ten masakr třech klaunů byl natočený mimo záběr kamer. Spíš mi to připomínalo nějaké rodinné drama, než že se dívám na horor. Což byl dost problém, protože ti tři spratci mi lezli docela na nervy. Naštěstí se ke slovu přihlásili tři pošuci, kteří s přivřením oka alespoň trochu vzbuzovali hrůzu. Bohužel opět jen svým zjevem, než svými činy. Ale alespoň jsem zaznamenal změnu atmosféry a to k lepšímu. Dostavila se i menší dávka napětí a konečně se šlo na věc. Jakmile totiž dojde ke konfrontaci dětí s falešnými klauny, zlepšila se mi alespoň částečně i nálada. Nečekejte však žádnou brutální podívanou, nebo ujeté hrátky s nezvanými hosty (jako tomu bylo u komedie Sám doma). Každý však nakonec dostal, co si zasloužil a nebude chybět ani sekyra v zádech.

Jeli hudební doprovod nejlepší na celém filmu, je něco špatně. Zvláště jedná-li se o horor a ještě k tomu o slasher. Bohužel tento kousek musím zařadit mezi podprůměrnou podívanou a to i přesto, že se tu přece jenom objevilo i několik zajímavých vražd. Největším problémem však byla tvůrčí naivita – přehnanost a hlavně nelogičnost filmu jako celku. Už dlouho jsem se nesetkal s takovou enklávou vzájemně si odporujících momentů – byť se odehráli jen pár minut po sobě. Zřejmě za to mohl i fakt, že se jak na režii, tak na scénáři podílely dvě osoby, z nichž každá si chtěla zřejmě prosadit to svoje. Kupříkladu samotný záporák – jeho oblek i maska nebyli vůbec špatné, dokonce se vyžíval v brutalitě (což mi pochopitelně vůbec nevadilo) a nechyběl mu smysl pro černý humor – ovšem problém byl v tom, že ty jeho hlášky byly suché jako tráva v tomhle úmorném počasí co teď panuje a ještě k tomu oplýval nadpřirozenými schopnostmi, bez kterých bych se obešel už úplně. Úplně bych si vystačil s klasickou teen vyvražďovačkou, páč tu stejně moc originálních prvků nebylo. Ale pojďme k té nelogičnosti – jedna z obětí byla doslova usmažena v mikrovlnné troubě (tedy její obličej), ale když probíhala závěrečná párty u narozeninového stolu (naaranžované mrtvoly okolo dortu) byl její ksicht opět v pořádku. Podobných kiksů tam bylo hned několik a nechci zbytečně ještě víc spoilerovat…

V poslední době jsem se tak trochu zaměřil na filmy s klaunskou tématikou a tak jsem samozřejmě nesměl opomenout ani tuto nepříliš známou irskou hororovou komedii. Už jen proto, že nejde jen o další tuctovou zápletku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Sice i zde se tvůrce držel „osnov“ slasheru, ale okořenil je slušnou dávkou černého humoru, gore i bizarních situací. Čímž si samozřejmě získal alespoň částečně mé sympatie, protože přestože neměl moc zkušeností, dokázal se s tím poprat a připravit mi několik opravdu vydařených momentek. Největší pozornost si samozřejmě zaslouží klaun "Stitches", který se ještě v reálném životě řadil spíše mezi loosery (což bylo vidno nejen jeho buranským chováním, ale i nepříliš povedenými čísly). Ovšem ve chvíli kdy díky rituálu svých kolegů dostal šanci svou show dokončit, se druhé šance chopil s velkou grácií a své oběti rozhodně nehodlal ušetřit. S některými z nich si opravdu vyhrál a divák se tak dočká nejen morbidních momentů, ale i pořádné dávky gore (tu odletí hlava, tu dojde řada na oko či mozek…). To vše navíc okořeněné jeho typickým černým humorem (hláškami). Co se jeho protivníků týče, tak jde o klasickou bandičku dospívajících děcek, kteří tu jsou vlastně jen do počtu, aby bylo koho zabíjet. IQ moc nepobrali, ale za to jim už stačil zachutnat alkohol i drogy a nadešel čas i pro sexuální radovánky (v určitých scénách si tvůrci jistě vzali inspiraci z Prciček). Ale to že se jim producíruje po baráku mrtvý klaun – to už většina z nich nechala bez povšimnutí. Krve z nich však stříkalo dost a to tu přece šlo především…

Úsměvný krátkometrážní snímek, ale spíše svou absurditou nežli valnou kvalitou. Nic světoborného to tedy není, ale když ten humus sežral po kočce i babču, smíchy jsem se neudržel. Jinak kdyby se ten hlavní hrdina nechoval jako úplný kokot, možná bych si to užil i víc. Podobné ujeté kousky mám docela rád.

Ty první smrti nejsou zrovna moc věrohodně zahrané ani natočené. Ale postupem času se to zlepšovalo a bylo to správně „ujetě zábavné“ Proměna v černého démona tu naštěstí není zas tak často, aby mi to pokazilo celkový prožitek, protože triky byli docela dobré, krvavé i lehce morbidní…

Na Brity celkem drsný krátkometrážní kousek – až čumím. O zacházení s dobytkem nemám žádné iluze, přesto žeru maso a dám si i mléko. Jak chutná to mateřské si už nepamatuju, přece jenom už to je opravdu dlouho, ale věřím, že by mohlo jít o celkem výnosný obchod. Slabším povahám a zvláště pak ženám tento snímek zřejmě pohne žlučí – je svým způsobem nechutný, surový a ani bych se nedivil, kdyby se tak někde dělo. Závěrečný revenge byl zcela na místě a v pořádku…

H.P. Lovecraft a jeho tvorba rozhodně nebyli a dodnes nejsou pro každého. Nicméně si získal řadu příznivců a to nejen mezi čtenáři, ale i filmovými tvůrci (jak profíky – tak i amatéry). Tento krátkometrážní kousek se vcelku obstojně přiblížil myšlence „velkého mistra“ a to především psycho atmosférou a několika bizarními momenty, nicméně samotnou animaci bohužel nepovažuji za nějak extra kvalitní…

Očekával jsem další průser a ono překvapivě nic. Nemám zombie tématiku zrovna dvakrát v oblibě, ale tohle poněkud netradiční zpracování se dalo v klidu překousnout. Pár psů se musí přizpůsobit žití ve světe postihnuté zombie apokalypsou – inu proč ne. I smrti jejich páničků ze začátku snímku nebyly vyloženě špatně natočené, takže já zůstanu u průměrného ohodnocení…