vasosak

Nevidím kvalitativní rozdíl mezi tímto seriálem a Případy 1. oddělení. Odpadovou hysterii tudíž nechápu a dávám tři hvězdy. Hodnotím po zhlédnutí jednoho dílu, jak je zde v módě.

Lozil po horách, spadl z Gerlachu, jebl se do hlavy, aby se stal knězem a pomáhal lidem z okraje společnosti. Zní to trochu divně, ale výsledky snažení faráře Mariána Kuffy jsou vynikající. Vzhledem k tomu, že to samé lze prohlásit i o způsobu, jakým režisérka Ševčíková Kuffovu dobročinnost zdokumentovala, uděluju čtyři hvězdy. Kuffa je obdivuhodný člověk, smekám klobouk. Mohl by sice být menší fanatik a nemít výhrady vůči homosexuálům, ale to už by asi byl opravdu nadpřirozenou bytostí. Stačí, že se narodil 24. prosince. Co se dokumentu týče, oceňuju, že se mu daří sdělit efektivně cosi závažnýho, a přitom nerozkládá divákovu psychiku na maděru.

Snímek obsahuje řadu nelogičností, ty jsou ale omluvitelné jeho crazy nádechem. Zbytek už je čistá sranda a erupce kreativních nápadů pánů Macourka a Poláka realizovaná fantastickými herci, hajlujícího papouška nevyjímaje. Sovák s Menšíkem coby agilní náckové z budoucnosti by si skutečně nějaký to nacistický vyznamenání zasloužili, třeba hákový kříž s dubovou ratolestí za kretény století. Scénu před raketou, kdy Sovák pronáší svá vizionářská resumé a Menšík ho netrpělivě koriguje si můžu pustit desetkrát za sebou a pořád se směju stejně jako při Sovákově "prezentaci" vodíkové bomby v Hitlerově bunkru. Zdvojené sexuální procitnutí Jana Bureše lítajícího z budoucnosti do minulosti a zpátky, jako by se nechumelilo, je pak příjemnou třešničkou na dortu, která musí každého (zejména) mužského diváka pohladit po duši.

Maskér si trochu ulítl na prodlužování vlasů. Jsem přesvědčenej, že ani případná role inspektora Kojaka by se v tomhle filmu neobešla bez afrického číra. Každopádně mě ale tento snímek mile překvapil, a ačkoli je jen variací na již milionkrát použité téma, pobavil jsem se víc než u originálnějšího, ovšem umělého a překalkulovaného Šťastného smolaře, kterého jsem viděl o den později. Akorát mě mrzelo, že zlá macecha nepřidala ještě nějaký to nesmyslný přání, aby se 12 měsíčků dostalo víckrát na scénu. Všechno mi ale vynahradila závěrečná scéna, ve které měsíc duben v podání Oty Jiráka na dálku posunky radí Marušce a Karlovi, aby se políbili, a když je sladkobolnosti učiněno za dost, zavrátí znechuceně Říjen (Pavel Kříž) oči. Haha:)

Yes! Chlapi zase jednou převálcovali ženy, který za to půjdou do vězení, supr:) Závěrečnej zvrat je skvělej, ovšem stojí na poněkud vratkých nohách, což je zřejmě způsobeno tím, že snímek chce být na konci dynamickej a nemůže všechno vysvětlit a ukázat.

Čínská čtvrť jako symbol zákoutí života, kde to vždycky špatně dopadne. Symbol okamžiků, kterým bychom se raději vyhnuli, ale do nichž jsme tak či tak jednou nebo vícekrát za život vtaženi a s jejichž následky se musíme vyrovnat. Skvělý film.

No ty bláho, dokážu sice porozumět zmatku a neuspořádanosti pocitů v Oliverově patnáctileté duši, ale jeho jednání a svět mi i tak přijdou natolik neortodoxní, až si říkám, jestli je vůbec slovo "divný" dostatečně výstižné. Pokud se něčí dospívání odehrává v podobném duchu jako to Oliverovo, má můj plný respekt, neskončí-li se smyčkou na krku. Jinak ok, zajímavej film. Ale divnej.

Tak nevím, ale mám takový pocit, že se to celé tváří být o dost chytřejší, než to ve skutečnosti je. Zmar a otupělost jednoho života jsou sice vyobrazeny skutečně věrně, ale co jako? Nic. A to mě nebaví. Potěšili mě ale maličkosti typu karikatura italského showbyznysu (obzvlášť scéna předávání ocenění je vtipná) a potom Elle Fanning, hraje fakt dobře.

Problematika chorobného přimknutí se k internetu je ze své podstaty látkou, kterou filmaři nestihli ještě tolik zpracovat, takže chválím režiséra Komasu za jisté novátorství. Doprovodné fantasy animace beru spíše jako metaforické vyobrazení virtuálního světa a pocitů, které Dominikovi přinášela účast na "životě" virtuální komunity a v tomto smyslu je velmi oceňuji. Vysoce hodnotím herecké výkony ústřední trojice (rodiče - syn), vynikající je například scéna, v níž oba manželé během rozhovoru s Dominikem v restauraci malicherně zápasí o pokrývkou hlavy. Je to krátká pasáž, během níž ovšem představitelé rodičů dokázali nenásilně podtrhnout celou patologii jimi ztvárňovaných postav - tedy jejich povrchnost, egoismus i fakt, že sami rovněž žiji odtrženi od reality, přičemž jejich zakletím není internet, ale odosobněné pracovní vztahy a orientace na výkon a úspěch. V některých fázích si ale myslím, že Komasa zbytečně hyperbolizuje a démonizuje, čímž filmu značně ubírá. Obzvlášť závěrečná scéna z klubu, kterou bych parafrázoval jako "Umíráš? Ok, já tě točím, aby rodiče měli památku" mi přijde hodně přitažená za emo patku. Škoda, jinak kvalita.

Poučení Američani dobře vědí, co nejlépe platí na velkého a násobně silnějšího nepřítele, Ben a Chon nejsou výjimkou, a tak vyhlásí mexickému kartelu tajnou partyzánskou válku plnou intrik a terorizmu. Paráda. Škoda jen, že nejsem tak úplně příznivcem explicitního násilí a krutostí, kterých se ve filmu objeví více než dost. Jinak nelze než pochválit, má to vysokou úroveň a vtip s dvojitým závěrem mě fakt pobavil (zajímavostí je, že s něčím podobným se ve v Babovřeskách vytasil i Zdena Troška, ovšem s tím rozdílem, že tam to bylo trapný).