kikulin

Viděl jsem jen několik prvních dílů, tak nevím, zda můžu hodnotit celek. Avšak nebudu již ve sledování pokračovat, protože pokud vezmu scénář, kameru, hudbu, režii i hlavní hrdiny (herci jsou nevýrazní, i když si na to hrajou), je to jedno velké variované klišé. Jakási "inovativní" slátanina stokrát použitého. Subbéčková vizáž vytažená těsně před úplným zpopelněním se snahou "zachránit, co se dá". Jmenovaná inovace spočívá v nesmyslně zrychlených (zkratkovitých) sekvencích, které jen unavují. Pseudopestrost postav je poslední mručení amerikanizované atraktivity - systém od každého výhřez těch takzvaných superprofesí antizločinu. Smích patří zejména obtloustlému PC expertovi s piercingem a četnou kérkou, pláč pak rozervanému poldovi s divortní sentimentalitou nic nechápající manželky, která se domnívá, že elitní detektiv má pracovní dobu 8,5 hodiny i s obědem, a synem, jenž v rozpuku puberty tátu vzývá i zatracuje. Nesmí tu chybět ani holka agentka, která navíc není kdovíjak pěkná (snad je to schválně?) pro zpestření. Úderná až urputná hudba "ber kde ber". Režijní linka se evidentně podrobuje tomuto nesourodému sumáři. Není se co divit, že výsledkem je právě to, že 100 nejheldanějších zločinců asi skutečně skončí ve špatně utkané síti agentážní konspirace a šmitec. Nerozuměli jste tomu, co jsem napsal? Já taky ne. Seriál je už takový. Nerozumím tomu, proč vůbec vznikl.

Jedna * za Petra Čtvrtníčka a Josefa Poláška.

Jestliže se Jakubiskovi říká československý Fellini, pak si toho měl být vědom hned od začátku. Od Federica bych taky historický velkofilm raději nechtěl vidět (jemu se však žádný naštěstí natočit nepovedlo).

"Čtyři koně ve dvoře, žádnej s nima neoře. Tak to bude asi o sexuální abstinenci". Po této sentenci jsem definitivně ukončil sledování tohoto plytkého snímku. Fuj!

To je průser, Bolku!!!

V kinech ČSSR v 60. letech minulého století pod názvem Zelený lučištník.

Do dnesniho dne jsem pravdepodobne netusil, co je kyc. Nejsem si vsak jist, zda ho deti v dnesni dobe stale vice nepotrebuji ...

Zpocatku zdal se byt film ponekud zdlouhavy, ale i v tu chvili jsem tusil, ze rozdilne povahy obou hlavnich protagonistu se obali poradne zhutnelym pribehem. Takove poklidne a pritom gradujici vypraveni mi v leccems pripomelo Andreje Tarkovskeho. Vsechno se vyvijelo stejne tak, jako ma zivot cloveku co dat a nikoli naopak, jak si mozna mysli nekteri realisti a pragmatici. 90%

Nesouhlasim s hodnotiteli, ze dialogy jsou tentokrat slabsi. Ale zase jak pro koho, a tim to tomu kteremu nemam zazle. Kdo zna dobre Ameriku a jeji kolorit, musi citit, ze kazda, byt tarantinovsky pojata veta, ma smysl a jiste konsekvence. Nektere faze filmu jsou sice dialogove presycene, ale ma-li divak co do cineni s anglictinou, staci sledovat i jine veci, kterych si vsima (Tarantinova) kamera. Dve mistrovsky natocene akcni sceny by ani nemusely byt pro me tolik propracovane (maji pro dej jen logicky dokreslujici vyznam). Muj dojem z filmu je postaveny prave na dialozich onech dvou particek "princezen", ktere zajimavosti sveho vzezreni a natury (spis herecke) hned upoutaly. Quentin dotahl svuj film, jako vzdy, az do ukrutneho "happyendu", spocivajiciho v rozdrceni Russellovy hlavy Abernathyinym podpatkem. Symbolicka tecka paradoxne odlehcuje napeti konce.

Vaska Marhoula si vazim jako cloveka (pro jeho nazory i "barrandovskou story"). Nakonec i jako novinare a obcasneho recesisty. Rezijni dispozice ale evidentne zatim nema. Obsadit, byt i do metaforicke role, takrka neherce Tomase Hanaka alias Phila Marlowea (Peter R. Hunt by to nechtel asi videt), je ponekud zbloudile. A jeste navic zpracovat kvalitne latku Raymonda Chandlera je obtizne az fatalni. Rad bych, ale neumim dat vic nez **. Tedy 30%. Vaclave, promin.