Hwaelos

Slovo meč se dá kaligraficky znázornit 19 různými způsoby a je možné vymyslet i další způsob, který bude stejně pravdivý. Podívejte se na různé překlady českých tituků k Hrdinovi - v jednom je klíčové sousloví tlumočeno jako "Pod širým nebem", v dalším jako "Svět", v jiném jako "Celé podnebesí". To je přesně ten důvod, proč tenhle film mohli natočit jenom v Číně. Podobně nejednoznačný je i celý snímek, který nadnáší několik verzí toho, co a jak se vlastně událo. Na konci zjistíme, že nezáleží, která verze legendy byla vlastně pravdivá. Pravdivé mohly být všechny nebo žádná a právě proto, že se jedná o legendu, na tom nezáleží. Jediné na čem záleží je nálada a emoce. Tak jako v poezii. Hrdina je filmová báseň.

Miloval jsem Everwood, když jsem dospíval a měl jsem za to, že dneska už by to nebylo ono. Nedávno jsem si ale začal pouštět první sérii znova od začátku a zjistil jsem, že se nic nezměnilo. Zase mi dokáže vykouzlit na tváři takový ten nablblý úsměv, který říká: "Celý svět je super, jen se rozhlídněte". Je to podobně jako s Láskou nebeskou. Možná obelháváme sami sebe, ale rozhodně nás to těší. A na druhou a třetí sérii se ani nedívejte.

Příjemně strávené dvě hodiny. Stejně jako Dannyho parťáci, sází na sympatické (byť v tomto případě dost neokoukané) herce, chytré plány, retrospektivní vysvětlování a rychlý střih. Nic víc - nic míň

Dal jsem HIMYM druhou šanci a to byla klika. Čtvrtá série v jednu noc mě strhla natolik, že jsem se vrátil na začátek. HIMYM jsou následovníkem Přátel pro novou dobu. Inovují formát Friends a posouvají jeho hranice ve všech směrech: sexuální otevřenosti, vtipnosti i v budování příběhové linky a zajímavých postavách. Vynikající sitcom. Zatím 4 hvězdy, ale počítám, že to půjde nahoru...

Zatím to nejvtipnější, co jsem kdy na televizní obrazovce viděl. Ani po druhé sérii neztrácí BBT dech. Shaldon je můj hrdina.

Ne nadarmo se představení, které McGregorova umělecká skupina připravuje, jmenuje "Spektakulární spektákl". Moulin Rouge je úchvatná, dechberoucí podívaná ve stylu vaudeville, která byla ještě působivější v době vzniku. Luhrmannův opus byl jedním z prvních filmů točených kompletně před zeleným plátnem. Díky tomu ožívá na plátně Paříž v atmosféře fin de siécle, jak ji nikdo nikdy neviděl, protože neexistovala. Je to ryzí "hra na povrchu", jak ji pojmenoval teoretik digitální kultury Andrew Darley. Nové přináší jen technické možnosti. Jinak vykrádá a aktualizuje vše staré v novém hávu: patetickou nesmrtelnou lásku, nejlepší fláky uplynulého století v nových aranžmá, kankánové tance, jejichž snímání upomíná k prvnímu modernímu muzikálu 42. ulice. Nikdy nejde do hloubky, nikdy nechce být ničím víc, než čím se zdá. Toto jsou důvody, proč ten film milovat nebo nenávidět. Vyberte si.

Přiznejme si, celé kouzlo seriálu spočívá na bedrech Hugha Laurieho a černozrnných hláškách. Právě proto, dá-li bůh, jednou zapomenu, že existují další série po dvojce. Aktualizace: Nakonec jsem se k seriálu vrátil a dobře jsem udělal. Od páté série se začíná kvalita rychle zvedat a začátkem šesté série dosáhne příběhového vrcholu. Je dobré si uvědomit, že House je seriálem, který se nesleduje kvůli ději z dílu na díl, proto byly epizody s milionářem Voglerem (2. série), šíleným pořádkumilovným poldou, co chtěl dostat House za mříže (3. série) a umírající mrchou Amber (4. série) spíš utrpením, protože na úkor příběhu ubývalo humoru. Právě šestá série, kdy si House odsedí odvykačku a na konci začne chodit s Cuddyovou, ale ukázala, že jde vystavět silný příběh, aniž bychom přišli o vtipné kreace Hugha Laurieho.