dormouse

Pozor, spoiler!! Seriál jsem viděla dvakrát. Poprvé jsem byla mile překvapena, podruhé jsem byla nadšena. Chápu seriál jako pohled do počátku úřadování nového papeže, do jeho povahy, do změn, které jeho osobnost prodělává, do jeho duševního posunu. A ten je úžasný. Od přísnosti, trestu a starozákonného "oko za oko" k odpuštění a lásce.Vedle obrovské vnitřní síly a víry je v něm ale stále malý chlapec, který se někdy chová jak zlobivé dítě, v následující chvíli ale je schopný dělat zázraky. Stačí, když srovnáme první řeč, kterou má k věřícím ve Vatikánu a jeho poslední projev v Benátkách a vidíme, jak obrovský kus cesty jako člověk vykonal. Stejně jak ontogenese je obrazem fylogenese, je jeho osobní proměna obrazem vývoje církve. Všechno je zarámováno krásnými obrazovými scénami, mnohdy téměř snovými. Jemný humor, překrásné kostýmy, iluze Vatikánu a především úžasné herecké výkony. Mým favoritem je Silvio Orlando. Některé scény nezapomenu nikdy. Například návštěvu Grónské premiérky, mladou sestru Marii, když si rozpustí vlasy a hodí míč do basketbalového koše, věšení ponožek v zahradě Vatikánu. A nechápu, jak je možné, že jsem nikde na internetu nenašla zmínku o Boterových obrazech, které se vyskytnou v posledním díle.

Kaurismaki je jeden z mále režisérů, který s věkem nesenilní, ale zraje. Nemá to chybu. A jestli ano, jsem přesvědčena, že byla záměrná. Úžasný scénář, humor a dialogy, úžasně zahrané. A ta hudba!!! Kam na to ten člověk chodí?

Naprostý hnus. Nesympatické postavy, špatně zahrané, příliš nablýskané zuby, mnoho odhalených břich a nezakrytých krků ve sněhové vánici, žádná chemie. Kdyby to alespoň byl kýč! Ale je to bohapustá nuda.

Neuvěřitelně plytké. Koláž kýčovitých momentů, bez dějové linie. Scénárista by měl teoreticky dost prostoru na vykreslení vedlejších postav, přesto jsou odfláknuté, nereálné a pouze rádoby směšné. Celé to korunuje absurdní a nepravděpodobná zápletka s nemocí a rádoby moudré zakončení. Hnus, kýč-už jenom ten příšerný byt-fujtajbl. Jediná roztomilá scéna, za níž dávám hvězdu, najděte si ji ale sami.

Je vidět, že hodnocení na čsfd píši asi mladší ročníky. Mně se film líbil velice, připadalo mi, že velmi dobře vykresluje rozporuplnost Isabelle, která nedokázala být matkou a vzdát se své profese, ale nedokázala se ani vzdát své role matky.

Na jednu stranu příliš brutální, ale na druhou málo naturalistické. Scény s ohněm byly velmi okatě nakašírované, maska přes ústa podle mne postrádala jakýkoli smysl, postava postřeleného kovboje tam byla úplně zbytečná a děj nikam neposouvala. Slow west nebo Salvation mne z evropských westernů uchvátily mnohem víc.

Aby člověk posoudil film, měl by číst předlohu. Aby četl předlohu, měl by se ztotožnit s problematikou. Pro mne je to dost nepochopitelné, je mi bližší buddhismus než křesťanství. Ale postava otce Ferreiry byla úžasná, stejně jako japonského inkvizitora.

V záplavě amerických filmů je to milá změna, Dev Patel je úžasný, ale přesto jakoby filmu něco chybělo. Nevím co, nějaká katarze. Vlastně nejvíc se mi líbila závěrečná věta v titulcích, která říká : Saroo si celý svůj život myslel, že se jeho jméno vyslovuje jinak. Surrealisticky absurdní zakončení filmu.

Pozor, možný spoiler. Film mne zcela překvapivě nadchl. Úžasný nápad a úžasná love story vsazená do netypických podmínek. Vzhledem k tomu že jsem už divák pamětník a tudíž konzervativec, nevadí mi absence akčních scén, naopak. Ocenila jsem, že tak prostinký příběh někdo dokázala natočit a vyhnout se klišé a nudě. A že není vše řečeno naplno? To považuji za velké plus filmu. Ať má divák taky trochu prostoru pro vlastní představivost. Nemůžu říct, že by film byl bez hluchých míst, například postava kapitána je velmi plochá, zatímco postava barmana je velmi plastická, i když beznohá. Jeho naučené věty by se daly tesat do kamene. Závěrem- ještě jsem neviděla tak kompaktní zobrazení lásky. Protože riskovat nebo obětovat pro někoho život, to je brnkačka, ale riskovat život S NĚKÝM bez únikových vrátek, to chce už opravdu silné hráče.

Bohužel jsem nejdřív viděla staršího britského sourozence Criminal justice. Ve jeho stínu je americká varianta dost nasírací, především překroucený konec. Celé je to zbytečně prodlužované o nedůležité postavy a peripetie, poslední díl se vleče jak umírající kůň nebo jak přestárlý milenec neschopný zakončit postelové lopocení. A ten sociální podton, který si tam amíci vtělili, byl opravdu nedůstujný. Nejlepší na celém seriálu je postava kočky a její tajemné DavidLynchovské objevení se na závěr.