dormouse

V Americe dojde k několika atomovým výbuchům, městečko Jericho jako jedno z mála není zasaženo a jeho obyvatelé musí začít bojovat o přežití a pátrat po původu a rozsahu pohromy. U takovýchto seriálů samozřejmě nečekám nejakou logiku, podobně jako v pohádkách toleruji mnohé. Vadí mi ale roztříštěnost děje, průměrné herecké výkony a především strašné "americké" hlášky typu: Lidi, věřil jsem vám třicet let, teď věřte vy mně a všechno bude v pořádku. Ale oceňuji, že v celém, jinak průněrném seriálu, byla přesně počítáno tři místa, kdy jsem se zasmála. Jedním z nich je chvíle, kdy chce Mimi zabít slepici a má k ní dlouhý proslov objasňující její pohnutky k tak hnusnému činu. Samozřejmě slepice protentokrát přežije.

Něžný příběh, jemný humor, pro milovníky evropského a zvláště severského filmu bez patosu a efektů opravdová lahůdka. Asi bych jej nedoporučila každému. Pro mne 100% a mohla bych mít takové filmy denně..

Šla jsem na film Miluj mne! a místo něj shlédla Elling, který je vlastně prvním dílem z trilogie, jenž Miluj mne! uzavírá. Petter Naess mi potvrdil to, co jsem už dlouho tušila, a sice, že severská filmografie je mi mnohem bližší než jakákoli jiná. Komorní příběhy, civilní herecké projevy, žádná teatrálnost, čistý suchý nepodbízivý humor. Člověk by si řekl, už bylo dost filmů o autistech, ale kdyby se točily o autistech jen takovéhle filmy, nebylo by jich pro mne nikdy dost. Je to příběh o dvou "bláznech" pokoušejících se na přání terapeutů začlenit do normálního života, ačkoli by nejraději zůstali v léčebně, a když jsou pak přestěhováni do civilního bytu, ve kterém má každý vlastní pokoj, sestěhují se do pokoje jednoho, aby si pocit léčebny zachovali co nejvěrněji. Nakonec se jim podaří nejen samostatně nakoupit potraviny, ale a slaví i své milostné a itelektuální úspěchy.

Pro fanoušky Bohdana Slámy jistě velká a očekávaná radost. Film jsem viděla dvakrát a podruhé mne zasáhl ještě víc než napoprvé. Z osudových propastí, ve kterých jsou jakoby zaraženi hlavní hrdinové, není úniku. Vztah, který se mezi nimi jak jemné předivo rozestře, rozhodně není všespasitelný, jen umožňuje přežít. Kupodivu mne osobně nejvíc zasáhla postava Ládi, který má sice celý život před sebou, ale pravděpodobnost, že z něj vydoluje něco víc než ostatní obyvatelé vesnice, pohybující se mezi hospodou a prací, je pramalá. Realistické zobrazeni vesnice, na jaké je Bohdan Sláma odborník, nedává zapochybovat, jaký že to ten venkovský život opravdu je. Rozhodně ne idilycký, dokonce ani když máte stádo krav a nechodíte ve vesnickém stejnokroji značky Addidas. Herecké obsazení je výborné, lahůdkou jsou malé role Cyrila Drozdy, Marie Ludvíkové, Zuzany Kronerové a Miroslava Krobota. A úžasná je také hudba, pastorální skladby z alba Mater Vladimíra Godára, na kterém zpívá Iva Bittová.