Druhá strana nádeje

Kaurismakiho styl je velmi osobity a me jeho filmy o ztracenych existencich proste bavi. Sice jim k dokonalosti temer vzdy neco chybi, ale u me dobry. Posledni jeho film resi aktualni tema a tedy zivotni peripetie jednoho Syrana kdesi ve Finsku. Tradicne absurdni, film se nesnazi cokoliv resit, staci se jen divat a bavit se. (10.05.2019)

Čo my na tomto filme vlastne vadilo? Veď dialógy boli skvelé, párkrát som sa schuti zasmiala... Všetky postavy sympatické, priateľské.. Asi mi vadilo to "o dobrých ľuďoch". Až na náckov, ktorí sa dva razy objavia, všetci sú až príliš dobrí. Kontrola v podniku dopadne dobre, Wikströmova manželka prestane piť, aj toho psa nakoniec nevyhodia z reštaurácie... A príliš otvorený koniec, ako keby sa nečakane pretrhol filmový pás. (02.05.2020)

Aki Kaurismäki už tenhle film jednou natočil. Jmenoval se Muž bez minulosti, byl ve všem lepší a i tak patří k těm slabším v jeho tvorbě. Druhá strana naděje sleduje stejný vzorec, jen lehce obohacený o příběh majitele restaurace a poté "obohacený" o cizokrajný původ hlavního hrdiny. Příběhová linie syrského migranta splňuje veškeré stereotypy - ne ty xenofobní stereotypy, pochopitelně, ale ty sluníčkářské, včetně nezbytného bombardování nemocnice v Aleppu. Film mě moc nezaujal, především proto, že autorův typický suchý humor až na výjimky chybí, a kvůli použitým šablonám ztrácejí postavy lidskost a uvěřitelnost. Zklamáním byl až nepřirozeně průměrný Janne Hyytiäinen, naopak Sakari Kuosmanen předvedl velice slušný výkon. Ocením ještě tradiční stylizaci. Z Kaurismäkiho filmů se zdá, jakoby se Finsko za posledních čtyřicet let vůbec nezměnilo. Jen ti herci mu pomalu stárnou. (30.03.2019)

Opätovne ma raz dokázala pobaviť absurdnosť jednotlivých postavičiek a typický škandinávsky zmyslel pre humor. V tomto smere je tento režisér geniálny. Príbeh síce toho moc nepovie a dej nie je nejak extra rozvinutý, no kráľovsky som sa bavil na jednotlivých situáciách, ktoré vyplynuli z konania postáv. Nadpriemer. 75/100 (07.04.2018)

Hlavní hrdinovia nemajú na ružiach ustlané a tak sa snažia hľadať lepší život na druhej strane brehu. Už len ich samotné pohľady vyoraných myší dokážu celkom slušne pobaviť. Bývalému obchodníkovi, ktorý si kúpil skrachovanú reštauráciu a zamestnáva v nej utečenca a ďalších troch skrachovancov chýba snáď všetko okrem podnikateľského ducha a vytrvalosti. Po prvom neúspechu sa nevzdáva a tak je miesto mäsových guliek v ponuke na druhý deň sushi a na stenách japonské znaky. Akurát losos došiel, ale makrely to predsa istia. Typický suchý severský humor funguje opäť perfektne. Neurazí, naopak dokáže správne odľahčiť inak veľmi závažné témy ako utečenectvo a pribrzdenosť systému. Videné na Cinematiku 2017. (19.09.2017)