MajkHany

Výborné drama, Gilles Lellouche je po Severním Marseille a tomto filmu už nadobro na mé polici nejoblíbenějších herců, vybírá si skvělé filmy a hraje v nich skvělé role, navíc mám pocit, že to všechno dává v jednom svetru..

To, že Ferguson byl fotbalový manažer, nemá tady žádnou podstatu, není to dokument o fotbale. Ferguson každý problém pojmenoval jedním slovem "výzva", nikdy neřekl to nejde, to byl problém, to se pokazilo...vždy řekl.. přišla výzva..  Ten člověk se dá poslouchat týden v kuse..

Kdyby mě někdy někdo řekl, že jednoho dne dám čtyři hvězdy něčemu, v čem hrají ti co tam hrají a v názvu to má slova jako "muž" a "touha" a týpek tam hraje zmalovanou burzu, tak mu řeknu, že se nemusí bát, že mu milerád zavolám taxika zpátky do Bohnic a nechám mu naordinovat detox ve sklepních prostorách s bezplatným příjmem elektrického proudu skrze spánkové laloky... Překvapivě to vůbec není trapné, jako všechny ostatní filmy s těmito herci pohromadě.. Je to vlastně sled scének, ve kterých se vždy odehraje nějaké vtipné divadlo, po němž se pak všichni heteráci od plic vysmívají jedné nebohé transce.

Exnera si představuji jako takového bonvivána, který šarmem zvlhne i Lídu Baarovou a na tu už jste musel být někdo, třeba ministr říšské propagandy, nebo mít hákový kříž alespoň vytetovaný za uchem, jinak na jazyku nepoválela.. Tenhletenc (zdravím pana Soukupa) Exner mi spíše přijde něco mezi autistou a schizofrenikem, který má v hlavě dvacátá léta vonící Žižkovem se špetkou pařížského Moulin Rouge, ale přitom vypadá jako korektní vocas, protože v tom outfitu leze i do bahnivého lesa, to má prostě hlavu a patu jako pornoherec v dětském kupé, stejně jako vyslýchat pozůstalé a u toho se otáčet za každou pipinou, která kolem projde a čumět jí na prdel, také chodit všude o půl hodiny později... tohle všechno ve mě fakt pocit dokonalého muže nevyvolá, spíš bych mu asi tak desetkrát denně připomenul, aby se choval slušně... Když ve svém retro autě pustil na plné pecky jakousi operu, opřel se zadkem pokrytým Bandiho nití o kapotáž, zatímco jeho kožené boty otíraly dlažbu rozehřáté Prahy, bylo mi ho až líto, blázen zakletý v autistickém světě za oponou, jenž devětkrát na díl všem zúčastněným pronese "jsi bar-bar!, protože nepiješ kafe ze čtverce mikrovlnného designu zapojeného do zásuvky" (taková ta věc do které strčíš kus plastu, vrčí to jako zbíječka, vypadne ti z toho tekutina a ty máš pocit že můžeš druhým říkat jak seš skoro v Brazílii na plantáži a my jsme blbci kteří pijí Jacobs že.. no jooo..)... Když k tomu připočítám jeho asistenty, z nichž jeden vypadá jako kdyby žil ve sklepě, obléká se jako od firmy "bezdomovec for men" a stejně jako Exner, pravidelně odmítá jakoukoliv informaci o čemkoliv, namátkou.. k čemu slouží měřidlo, jenž je vražednou zbraní, na co takové fádní nesmysly, vždyť my nejsme BAR-BAŘI, aby jsme se špinili tak pokleslými informacemi, nám stačí zatknout toho, kdo má špinavé boty a zapnout v rádiu violončéé-lo drahý kolego... A druhý kolega, ten donekonečna opakující encyklopedik všech čísel zákonů a vyhlášek, ten mi zamotal hlavu. Nevím zda mi více připomíná paní "černou kroniku" z "Ať žijí duchové", nebo Roberta Zárubu, který na vás po každém gólu spontánně vylije dvouminutový kýbl o tom, že v roce 1937 dal nějakej Karel gól úplně stejnej..

Oriol Paulo je neskutečný. Všechny jeho filmy jsou skvělé, bez jediné výjimky, včetně seriálu.

Ovšem pánové.. Nechat Mrázka balit peníze do novin z roku 2021..ale no taaak..

No.. Už tak v půlce filmu sem začal přemýšlet, jestli sem někdy viděl silnější film na emoce. Do konce filmu to člověka rozsekalo ještě tak osmnáctkrát a teď mám pocit, že tohle už z trůnu her na city nesesadí ani králíček pod koly bezrukého vozíčkáře...

Každodenní přehled všech duševních a fyzických nemocí, na které může vaše dítě zemřít již po šesti měsících svého života.

Až mě zase jednoho dne navštíví Albert Hofmann se svými cennými lsd papíry, tak tenhle psychedelický Klapzubův útvar využiju k cestám po duši Eduarda Hofmana... Ale pokud jste zrovna na políčku neolíznuli námel, ztratíte se v tomhle halucinogenním skvostu jako Alenka v říši lysohlávek..

Hodně mi to připomínalo sněženky a machry po 25 letech. Proč mají vždy autoři pocit, že když něco natočí po X letech, všichni musí být rozhádaní, nešťastní, rozvedení a tvářit se jako hovna. Skončil tak básník Štěpánek, Sněženky i tyhle Bobule... Dejte si nějaké bobule a trochu toho úsměvu do života milí zkvašení autoři ;-)