Kompromat

Kompromat = formu vydierania, ktorú ruské úrady používajú na získanie vplyvu na jednotlivcov. Teda klasické kompro, ktoré sa využíva nielen v zlom Rusku, ale aj u nás či všade inde na svete. Ale tak desivá forma nie je celkom bežná a ani tie ruské väzenia nestoja za veľa. Z filmu sa stal strhujúci thriller, ktorý nemal vždy akčné pasáže, ale samotná nosná línia obvinenia niekoho za nič, zatvorenie, sledovanie, uväznenie, šikana a následný útek, to všetko stačí na to, aby sa z toho stal film hodný pozornosti. Snaha prežiť kombinovaná so zúfalstvom. Niekomu ale bude vadiť trochu prehnaná dĺžka. (05.02.2023)

Nejprve bych rád kapku zapolemizoval, co vlastně znamená takový „nevinný rodinný moment po sprše“, a o tom, jestli je ten skutečný Barbró, podle jehož trampot byl film natočen a zobrazuje jej jako liliovitého lidového hrdinu bez bázně a samohany, opravdu jen nevinná oběť odporné zvůle ruské kompromitující mašinérie. Říkejte mi klidně šosácká konzerva, ale jsem toho názoru, že pokud si frajer cíleně pořídí takové nahé selfíčko se svou čtyřletou dcerou (reálná komprofotografie), pak ho pečlivě uloží do komplu, dozajista do rodinného alba a možná i jako tapetu na plochu, a jakmile mu jej nějaký „údajný“ ruský fuj fuj hacker „údajně“ ukradne a zveřejní, tvrdí na svoji obhajobu, že to byl jen takový „nevinný rodinný moment po sprše“, čti „čili si nahý nechává od své nahé čtyřleté dcery ve sprše vydrbat záda“, nebudou možná všechny sovy tím, čím se zdají být! Ale jak už to tak na tom světě v postinformační době chodí, po sedmi letech je skutečnost dávno utopená v balastu oboustranné propagandy politického obchcávání patníků, v nějaké té čupr bestcelerní knížce, v níž se náš „hrdina“ jasně označuje za nevinného, tudíž to musí být pravda pravdoucí, a v oslavném filmíku zcela dle jeho verze. A i kdyby ta pravda byla náhodou na straně rudých, Bardó nikdy nepřizná, že prcá děti, žabožroutská garnitura nikdy nepřizná, že kryje pedofila a Rusáci si můžou mlít, co chtějí, protože v dnešním klimatu je přeci cokoliv, co prohlásí, a to například včetně údajů o momentálním počasí v Irkutsku, přeci a priori jasná lež, neboť skrz naskrz prohnilý je dozajista i Federální meteorologický ústav. Ovšem vypnete-li jako správný neomarxista kritické myšlení, abstrahujete od výše uvedeného podhoubí a tupě to sežerete jako obvyklou otrávenou pralinku od Netflusu, jedná se o nadstandartní, veskrze svižný a poměrně temný napínač a mile syrový exkurz do ruských bas, který trochu kazí pouze osazení krajně nesympatickým zbuznělým jelimanem a velmi diskutabilním (ne)hercem Lelůšem a kýčovitě násilná, nechutně zakrvácená romantická vložka. Takže kdo ví, možná jsem právě očtyřkoval ódu na pederasta. (27.02.2023)

Na motivy skutečných událostí, kterým lze věřit kdy jindy nežli v době ruSSké agrese na Ukrajině. Nechutná výpověď o tom, co si o nás jako o Evropanech myslí ruská (j)elita a co je už po desítky let propagandou mláceno lidem do hlav, nejen tam. Odvrácená strana diplomacie + skvělá chemie Lellouche - Kulig. 75% (28.03.2023)

Konspirace/Lov/Útěk. Výborný špionážní Thriller dle pravdivých událostí z Francie ala Uprchlík po Francouzsku od režiséra parádního Zulu. Gilles Lellouche se ocitne ve velmi nepříjemné situaci. Je falešně obviněn z pedofilie své dcery a prsty v tom má mocná organizace KGB. Přesunutí do Ruské věznice s paragrafem č.42 to nechceš. ( Škoda, že se ve vězení neodehrává větší část filmu, tam by to bylo správně syrové). Nárok na obhajobu žádný, francouzské úřady bezmocné, jediným východiskem je útěk a modlitba. Tohle mě bavilo. Gilles Lellouche podává jako obvykle svůj standardně kvalitní herecký výkon ( připomíná mi Liama Neesona), výborná je hudba a povedlo se i napětí, které je v pár scénách hmatatelné. Jeden z těch filmů, kde se otvírá kudla v kapse. Situace, ve které se nikdo ocitnout nechce. Kdo rád konspirační Evropské Thrillery, rozhodně doporučuji. 8/10. (16.02.2023)

„Nikdy se nedozvíš, proč tě FSB uvěznila! Tak to u nás funguje.“ – „Na tanec je to docela drahé, že?“ Nutno podotknout, že FSB (Federální služba bezpečnosti) byla kdysi nechvalně známou agenturou KGB. Hlavní hrdina každopádně ani neví, čím se ruským úřadům znelíbil. Divák ovšem ví, že se tady jede zatraceně na náhodu. Ale postupně. Něco podobného se před časem opravdu stalo. Zatčený byl totiž v roce 2015 v Irkutsku na Sibiři jistý francouzský úředník. Také Mathieu se dozvídá, že se proti vykonstruovanému procesu nedá moc bránit (nakonec mu odklepnou 15 let), zemi mezitím opouští jeho manželka a malá dcerka (okolnosti se dozvídá až později) a z domácího vězení tak zvolí „jediné“ řešení: útěk. Potud je to (včetně zobrazení ruské deprese) velmi slušné. Jenže následné kroky zoufalého muže (respektive tvůrců) jsou předvídatelné a místy dost hloupé a nahodilé. Třeba při mecheche na francouzském velvyslanectví ho v davu zahlédne šéf pronásledovatelů, záhy ho na moskevské ulici pozná další, aby o pár vteřin později narazil na Světlanu (která mu pomáhá a se kterou má pak čas zařádit si na zadním sedadle auta). V závěru už jsem jen kroutil hlavou, co režisér Jérôme Salle (chválený thriller Zulu) předvádí. Nakonec překvapivě dietní tři hvězdy. (11.04.2023)