bloom

Humor divadla Sklep má své věrné fanoušky (jako třeba mě), ale na druhou stranu mu spousta lidí nemůže přijít na chuť. Přesto je s podivem, že se Sklepákům dostalo vlastního dokumentárního filmu až při příležitosti 45. výročí jeho existence. Tým režisérky Olgy Dabrowské se s lehkostí na plátně posouvá po nejdůležitěších milnících historie souboru a podařilo se mu věrně zachytit naprosto uvolněnou atmosféru smíchy bouřícího publika při sklepovských představeních. Na druhou stranu si myslím, že nejen Sklep, ale celý fenomén Pražské pětky by si zasloužil vlastní dokumentární minisérii, jaké se dočkal Semafor nebo Činoherní klub, protože ve filmu zůstala celá řada věcí nedořečených či jen naznačených. Pro mě jako nepamětníka by bylo určitě zajímavé seznámit se i s ostatními soubory a aktivitami Pražské pětky, z nichž např. Vorlova napůl konkurenční Mimoza byla jedním z faktorů krize ve Sklepu v 80. letech. Nepříjemné momenty z minulosti souboru jsou vůbec opomíjeny nebo jen drženy v náznacích, jako např. odchod jedné z nejvýraznějších tváří divadla, Otakára Schmidta. Stejně tak je škoda, že někteří ze současných i bývalých členů (Jiří Macháček, Robert Nebřenský, Jan Slovák) nebyli zachyceni vůbec, jiní trestuhodně málo (Lenka Vychodilová). Scény s psychologem, systémovým inženýrem a Erazimem Kohákem pak působily poněkud rušivě. I přesto dokument rozhodně za zhlédnutí stojí, nejen kvůli pohledu do zákulisí představení sklepovské Besídky. 70 %.

Překvapivě vůbec ne špatná německá varianta Kanclu. Pravda, hlavní herec občas trochu přitlačí na pilu, postava Ernieho je už trochu na hraně a některé vtipy jsou, ehm, německé, ale jako celek to funguje docela dobře.

Bohužel zklamání. Nabité obsazení bohužel nezachrání chatrný scénář plný nelogického chování postav a chudý na řízné dialogy, které od komedie s Jackem Lemmonem v hlavní roli čekáte. Lemmon je standardně dobrý v typické roli zakřiknutého manžela, Catherine Deneuve v roli jeho "múzy", kvůli které opouští rodinu, působí chvílemi poněkud prkenně a na jejím ostýchavém výkonu je znát, že si nebyla svou angličtinou jistá v kramflecích. Trapnou opileckou scénu Jacka Westona a Harveyho Kormana místo smíchu vaše ústa spíše prozívají. Hudba Marvina Hamlische a Burta Bacharacha výsledný dojem nezachrání. 30%

Alain Delon na mě vždy působil jako člověk, který se bere hrozně vážně a nemá smysl pro humor. Není mi ale úplně nesympatický a na většinu jeho krimithrillerů do poloviny sedmdesátých let, které většinou měli na starosti ti nejrenomovanější francouzští scénáristé a režiséři sedmdesátých let, se opakovaně rád dívám. Hlavně v klidu! je ale komedie a na herci, který se proslavil chladným vytupováním, je vidět, že se do komediální polohy kněze, který najde svou domněle mrtvou manželku, vyloženě nutí a není mu přirozená. Delon se tímto snímkem sám chtěl vymanit z gangsterské škatulky, moudře však pochopil, že přes komediální pole jeho cesta nevede, vrátil se k vážnějším žánrům a odlehčenější polohu nasadil úspěšněji v sebeironických rolích ve filmech Kdo nastaví kůži a Poloviční šance.

Lotrando a Zubejda? Pošetilost mocných? Princezna ze mlejna? S čerty nejsou žerty? Celou dobu při sledování Nejkrásnější hádanky jsem si u každé scény kladl otázku, kde jsem podobný motiv či výstup viděl. Zdeněk Troška si v tomto filmu vypůjčoval a inspiroval se, kde se dalo (včetně svých předchozích pohádek), a rozhodně neskončilo jen u tvorby Jana Drdy. Většina herců ve vedlejších rolích navíc buď přehrává nebo naopak působí dojmem cimrmanovského oživlého dřeva, čehož si patrně všiml i sám režisér a nechal je přemluvit známými dabéry, takže výsledek působí jako německá pohádka z dovozu. Jedna hvězdička za Jana Dolanského.

Pierre Tornade hraje otce, jehož starší syn se musí ženit a aby mladší potomek nedopadl stejně, dostane přísný zákaz styku s děvčaty. Mladší syn však doma předstírá, že je homosexuál, takže se rodiče rozhodnou ho "přeorientovat" správným směrem...Téma skutečně jednoduché komedie by mohlo vést na vulgární plochu, naštěstí se tvůrci tomuto směru vyhnuli. Filmu dominuje Tornade (stejně jako v českém dabingu Josef Větrovec), kterému zdatně sekunduje komička Michele Luccioni v roli starostlivé manželky. Něco takového si představuji pod termínem lehká letní komedie.

Manželé Michel Serrault a Rosy Varte vlastní bistro na pařížském předměstí poblíž letiště. Přistávající letadla však svým hlukem výrazně narušují chod hospůdky a tak jsou manželé nuceni podnik prodat a koupit jiný v přímořském letovisku. Bohužel netuší, že právě jejich restauraci využívá gang místních pašeráků k předávání zásilek...Velmi zábavná bláznivá komedie, jedna z nejlepších s Michelem Serraultem v hlavní roli. Metody, jakými ústřední manželská dvojice likviduje dva konkurenční gangsterské gangy, skutečně rozesmějí, tempo navíc slušně odsýpá. Bratři Préboistové v rolích funebráků nebo Michel Galabru v tradiční roli policejního komisaře potěší, stejně tak ústřední melodie Gérarda Calviho a český dabing s Milošem Kopeckým. Televizní repríza by určitě stála za uvážení.

V roce 1974 měl údajně malíř Adolf Born prohlásit, že Veselí chlapíci pro něj byly zklamáním a že se jedná o jeden z nejhorších filmů jeho života. Měl naprostou pravdu. Vedle dodnes oblíbených komedií vznikla v 60. a 70. letech ve Francii řada veseloher až béčkového charakteru, které většinou právem upadly v zapomnění v zemi svého vzniku, tuplem pak u nás. Začátek filmu přitom začíná povedeným gagem s ucpaným umyvadlem, ale zároveň s ním pro mě veškerá legrace skončila, zbytek filmu už byl jen nudnou vatou nevhodně prokládanou operetními pěveckými čísly. Všichni herci se navíc vydali na nešťastnou cestu přehrávání. 10%

Saša Gedeon vzal do ruky text hry Neila Simona Poslední ze žhavých milenců, osekal ho na jakýsi výběr scének a natočený materiál sestříhal na přeskáčku. Bohužel toto pojetí Simonovu švýcarskému seřízení dialogů hodně ublížilo, což vnímám o to víc v kontrastu s americkou filmovou verzí z roku 1972, kterou jsem viděl jen o pár dní dříve. Miroslav Donutil jako smolařský záletník ovšem měl něco do sebe.

Bankovní úředník Michel (Louis Velle) si užívá spokojeného života na venkově s manželkou a dvěma dětmi. Michelův odpor vůči automobilům a vytrvalá necohota pořídit si vlastní vůz jsou příčinou hašteření mezi ním a jeho švagrem. Díky dobrým výsledkům v bance je Michel povýšem a přeložen do Paříže. Po neúspěšné snaze dojíždět do nové práce jinými dopravními prodtředky je nucen se přihlásit do autoškoly, kde se seznámí se sličnou spolužačkou...Námět na komedii z autoškoly vypadal slibně, snímek bohužel dojel na obsazení hlavních rolí. Louis Velle a Pascale Roberts tvoří dokonalý manželský pár vystřižený jak z nějakého časopisu, díky jejich plochým výkonům však snímek i přes krátkou stopáž spíše odzíváte. Jakoby pánové Girault a Vilfrid byli bez výraznějšího protagonisty typu Funése či Gabina dočista ztraceni. V momentech, kdy se obejví jistoty jako Paul Préboist, Pierre Tornade či Daniel Prévost, se sice scéna trochu rozsvítí, celkově ale mají opravdu nedostatečně málo prostoru, aby výsledek zachránili. Je mi to líto, ale nemohu jinak.