bloom

"Kuchař cedí nudle. Opakuji: Kuchař cedí nudle." Přiznávám se, že v době, kdy jsem Dědu viděl poprvé, tak jsem nevěděl, kdo je Christian Clavier. Mě upoutalo spíš jméno Michela Galabruho, scénáristy Sedmé roty Jeana-Marie Poirého a to, že je film věnován Louisi de Funésovi. Když jsem však viděl v úvodních titulcích celou plejádu slavných či povědomých jmen a především mých oblíbenců (z opravdu plejády uvedu jména Jugnot, Carmet) mé srdce zaplesalo. Film samotný je ovšem opravdu bláznivý a je z něj už cítit ten typ humoru skupiny Le Splendid (ti tu jsou v plném počtu až na Bruno Moyota). Pro mě po Velkém flámu a Sedmé rotě asi nejlepší francouzská válečná komedie. Ještě doplňuji Louis měl ztvárnit titulní postavu, ale zemřel před začátkem natáčení a tak roli převzal jeho parťák Galabru. Škoda, mohlo to být zajímavé setkání třeba s takovým Christianem Clavierem...

Valčík toreadorů patří ke spoustě komedií z 60.let a 70.let, které Nova s Primou kdysi vysílaly dopoledne, nikdy nereprízovaly a asi nikdy reprízovat nebudou. Pamatuju si z toho, že Sellers hrál roli starého důstojníka a že ho daboval Stanislav Fišer. Zajímavostí je, že na jevišti exceloval ve hře Jeana Anouilha, podle které je film natočen, jiný slavný komik - Louis de Funés.

Tvůrci komedie Děda se dal na odboj si tentokrát vzali na paškál špionážní příběhy a ruskou kulturu, resp. kulturu Sovětského svazu. Celou dobu sledujeme blánivou zápletku okolo ředitele jednoho moskevského hotelu Igora Tatajeva (Philippe Noiret), kterého jeho příbuzný (Christian Clavier) zaplete s KGB a disidenty. Clavier a spol. opět nazapřeli svůj smysl pro recesi. Tak například v úvodních titulkách se dozvídáme, že ve filmu hrají Philippe Noiretov, Christian Clavierov, Martin Lamottov, Bernard Blieroff, Agnés Soralsky,Jacques Franscoï, Roland Blanchsky, Marina Vladimirovna a film režíroval Jean-Marie Poirev.

Zvláštní, že nejhorší teenagerská a dost možná nejhorší komedie všech dob, musí vzniknout v zemi, jejíž komedie měly vždy nejvyšší úroveň. Jeden můj kamarád má k tomuto filmu zvláštní vzpomínku. Jel na nějakou dlouhou výpravu autobusem a tam jim to pustili. Po prvních sekundách byli všichni cestující (věk věšinou 50+) natěšeni na historický snímek, každopádně dialogy jim brzy zchladily hlavu a řidič to musel po 20 minutách vypnout. Doma pak nakonec vynadal dceři, po které chtěl na cestu s sebou "nějakou veselohru". Každopádně tvůrci by měli být obžalováni za prznění úcty anglického humoru.

Seber prachy a zmiz není daleko od dokonalosti, přesto Woody natočil i lepší bláznivé komedie. Ovšem kdykoli si pustím bankovní scénu s "pislolí", hromadný útěk v řetězech a Virgilovi začátky s kulečníkem, vždycky se směju. Woody pracoval podobným stylem jako jeho vzory z němých grotesek a bratři Marxové. Totiž měl připraveno na jedno místo několik gagů a až natáčením se poznalo, který je ten pravý. V závěru chtěl nechat Virgila Starkwella opravdu zastřelit, ale nakonec sám uznal, že by se to do filmu nehodilo. Seber prachy a zmiz je totiž vlastně svým způsobem průměrná komedie své doby, které se dostalo uznání až díky pozdějším filmům svého tvůrce.

Je to opravdu průměrná komedie, ale to ústřední duo je opravdu neodolatelné, stejně jako Camille Coduriová, co hraje přítelkyni Idleovu přítelkyni, není jen pouhou blonďatou ozdobou, ale schopnou komičkou. Eric Idle, můj velký favorit, se sám postaral o hvězdičku navíc, akorát škoda, že jsem film viděl s dabingem a přišl o Ericův typický hlas :-) .

Richard Balducci je autorem původního scénáře Četníka ze Saint-Tropez. Do přímořského letoviska se vrátil i v této své vlastní komedii. Svěrázně ekologický listonoš byl jedinou hlavní rolí Paula Préboista, skvělého komika, který vždy ovšem pouze nahrával slavnějším: Belmondovi, Richardovi, Les Charlots a především Louisi de Funésovi (ovšem ten ho neměl rád, protože v něm trochu cítil konkurenci a prý dokonce půlku jeho role nechal z Pošetilosti mocných vystřihnout). A mohl si vybrat lepší film (i když asi moc velký výběr neměl), protože "Pošťák ze Saint-Tropez" na svého policejního předchůdce nemá ani v nejmenším, i když s četníky se tu setkáme taktéž (Michel Galabru hraje ale úplně jinou roli). Četníka vám to bude připomínat vlastně pořád už kvůli exteriérům a té četnické stanici a v pár záběrech si ale možná vzpomenete i na Jacquese Tatiho a jeho film Jede, jede poštovský panáček.

Hned na začátek podotýkám, že jedna hvězdička je tu proto, že se jedná o poslední film Louise de Funése. Chyba je už v námětu s četnicemi a pánové Grosso, Modo a Rish už byli také trochu staří... Patrcik Préjean se objevil i v Cirkusu Humberto, ale v nevýraznosti svého "výkonu" překonává i Jeana-Pierra Rambala z předchozího dílu. Na druhou stranu se natáčení neneslo v zas tak veselém duchu jako ta minulá. Jean Girault totiž během natáčení zemřel na infarkt a film za něj dokončil jeho celoživotní asistent Tony Aboyantz. Jacques Vilfrid přesto napsal ještě jeden díl o cestování v čase s názvem Četník u Waterloo. Ale kdo ví, jestli by to nebylo ještě větší Waterloo...

Už to není úplně ono. Ukazuje se, že Jean Lefébvre a Christian Marin byli důležitější, než se může zdát. Maurice Rish tam ještě jakž takž zapadá, ale Jean-Pierre Rambal je opravdu trapný. A Maria Mauban Claude Gensac taky nenahradí. Vše tedy zachraňují Michel Galabru a nemocný Louis de Funés. A daří se jim to s proměnlivým úspěchem.

Svým způsobem asi nejlepší díl. Genéviéve Gradová tu už vůbec nestraší a nezdržuje a navíc tu ještě máme původní a nejlepší sestavu. Dále sluha madame Cruchotové ("I am very sorry, sir."), opět Dominique Davray ("Co jste to říkal?") a Paul Préboist, jehož verzi Červené Karkulky mohu posluchat znovu a znovu. Větší prostor dostávají i ostatní četníci, kromě Cruchota a Gerbéra. U Jeana Lefébvra to ani tak nepřekvapí, dvojice Grosso-Modo má ovšem celkem dobré dialogy ("Proč zrovna my?" "Z protekce.") a modlitba Christiana Marina s Michelem Galabrum je taky povedeným komickým číslem. Tady možná měla celá série skončit...