Mónica Randall

18. listopadu roku 1942 končí nezdarem německá ofenzíva na Kavkaze a rovněž jedna z nejhorších bitev v dějinách (Stalingrad) vrcholí. V době neustálého umírání, byly ale i světlé momenty a jedním z nich bylo pro rodinu Sarasa v Barceloně narození dcery Aurory Julie Sarasy. Svět filmu a televize jí zná pod jménem Aurora Julia, ale zejména jako Mónicu Randall. Tato herečka a moderátorka má dnes za sebou již více než 110 rolí.

Mónica Randall vystudovala dramatickou školu v Barceloně (Arte Dramàtico en Barcelona) a v šedesátých letech minulého století začínala jako divadelní herečka společnosti Alejandra Ulloa. V divadle začínala v komediích CAMINOS DES DAMASCO (1965) či EL ALMA SE SERENA (1968).

V kině debutovala v roce 1963 ve filmu LA REVOLTOSA. Od počátku kariéry hrála Mónica také v mnoha westernech, zejména italsko-španělské produkce. GLI EROI DEL WEST (1964) v roli Sherry, GLI EROI DI FORTH WORTH (1965), jako Amanda. DESTINO:ESTAMBUL 68 (1967), TUTTO PER TUTTO (1968) v roli Marii, nebo role Caroliny v Corbucciho westernu RINGO E GRINGO CONTRO TUTTI (1966). U nás jsou velmi dobře známé dobrodružné filmy z roku 1966, kde Mónica ztvárnila roli Josephiny, SURCOUF, L'EROE DEI SETTE MARI (TYGR SEDMI MOŘÍ) a IL GRANDE COLPO DI SURCOUF (PIRÁT SEDMI MOŘÍ). V roce 1971 si zahrála roli Carmen, po boku Terence Hilla a Buda Spencera v dobrodružné komedii IL CORSARO NERO (POMSTA ČERNÉHO KORZÁRA). Od roku 1968, se její filmová kariéra zaměřuje na komedii, kde často hrála prototyp kosmopolitní a sofistikované ženy.

Přicházejí filmy CRISTINA GUZMÁN (1968) a role Laury v tomto dramatu, dále pak například ABUELO MADE IN SPAIN, kde zase v komediálním žánru hrála Nieves. Za zmínku stojí také komediální muzikál CAROLA DE DÍA, CAROLA DE NOCHE (1969). V sedmdesátých letech již Mónica dostávala „složitější“ role ve filmech, které dnes patří ke klasice španělské kinematografie. Jako Feli hrála v dramatu MI QUERIDA SEŇORITA (1972). Své herecké umění naplno předvedla jako Paulina, teta tří osiřelých sester (matku Anu, po které osiřely, hrála Geraldine Chaplin) ve filmu CRIA CUERVOS (1976). U nás tento snímek vyšel na DVD pod názvem STARÝ DŮM UPROSTŘED MADRIDU. Známou je i její role Luisy Marengo v dramatu COSI COME SEI (TAKOVÁ JAKÁ JSI), kde v roce 1978 ztvárnili další hlavní role Marcello Mastroianni a Nastassja Kinski. Jednu z hlavních rolí (Beatriz Palomares), hrála v roce 1987 v komedii MI GENERAL (ROZKAZ, PANE GENERÁLE), tento film získal na Montréal World Film Festivalu v roce 1987 speciální cenu poroty.

Významnou částí kariéry Mónicy je také televizní tvorba, včetně moderování. Jako moderátorka slavila úspěchy v pořadech MÓNICA A MEDIANOCHE či RASGOS. Co se týká herectví, tak v televizi debutovala v seriálu TEATRO DE FAMILIA (1964). Poté jsou tu další, jako ESTUDIO 3 v roce 1965, LAS DOCE CARAS DE JUAN (1967), TEATRO DE MISTERIO a TEATRO DE SIEMPRE (oba 1970). Její televizní kariéra vrcholí na konci minulého a začátku nového tisíciletí. ESTUDIO 1 (1968-1981). EL SÉPTIMO CIELO (1989-1990), BERLIN LADY (1991), UNA GLORIA NACIONAL (1993), QUÉ LOCA PELUQUERÍA (1996) či ANA Y LOS 7. Posledně jmenovaným seriálem se v letech 2002 až 2004 rozloučila s filmovou i televizní kariérou. Roku 2009 se vrátila po třiceti letech opět ke španělské komedii na divadelních prknech, pod taktovkou režisérky Silvie Munt Quevedo.

Během své kariéry byla Mónica několikrát oceněna. Poprvé v roce 1968 kdy získala cenu "Sindicato Nacional del Espectáculo". Roku 1974 obdržela "TP de Oro". Roku 1977 získala dvě ocenění, obě za roli Pauliny v dramatu RETRATO DE FAMILIA (1976), jednalo se o „CEC Award“ (Cinema Writers Circle Awards, Spain) a cenu „National Syndicate of Spectacle“. Televizní tvorba, pak přinesla Mónice v roce 1990 nominaci na „Fotogramas de Plata“, díky různým rolím v seriálu EL SÉPTIMO CIELO (1989-1990).

Petr "Hennes" Hennebichler