Reklama

Reklama

Max Elloy

Max Elloy

nar. 05.05.1900
Paríž, Île de France, Francúzsko

zom. 16.01.1975 (74 rokov)
Paríž, Île de France, Francúzsko

Biografia

Max Elloy byl původně hudebníkem, za války se jako výrazný typ dostal i před filmové kamery a nakonec odehrál ve francouzské kinematografii přes padesát vedlejších rolí. Pocházel z Paříže a od dětství se věnoval hudbě, ve dvacátých letech propadl jazzu a v různých uskupeních se uplatnil jako bubeník. Počátkem třicátých let například vystupoval s orchestrem Djanga Reinhardta v kabaretu L’Aéroport, později byl členem divadelního orchestru v Théâtre Daunou, bohaté zkušenosti získal také v orchestru významného francouzského jazzmana André Eykana.

Filmová kamera jej zachytila poprvé v menší roli hudebníka Maxe v nenáročné komedii SLEČNA SWING (Mademoiselle Swing, 1941). Režisér tohoto filmu Richard Pottier jej o rok později obsadil i do dalšího filmu ZÁKAZ MILOVÁNÍ (Défense d’aimer, 1942). Elloye si pak povšimli i další filmoví tvůrci a na přelomu 40. a 50. let se kromě dalšího vystupování s různými orchestry stal i vytíženým hercem malých rolí. Připomeňme postavu kuchaře Antoina ve filmu LAUREL A HARDY ZDĚDILI OSTROV (Atoll K, 1951), do dvou podobných úloh číšníka a barmana jej dvakrát angažoval významný režisér Henri Georges Clouzot (MANON, 1949; NÁVRAT DO ŽIVOTA – Retour à la vie, 1949).

Přestože v padesátých letech točil Max Elloy několik filmů ročně, nevzdával se své původní profese a nadále hrál na bubny, po válce mimo jiné ve slavném orchestru Raye Ventury. Ventura mimo jiné napsal hudbu k mimořádně úspěšné dvojici komedií POJEDEME DO PAŘÍŽE (Nous irons à Paris, 1951) a POJEDEME DO MONTE CARLA (Nous irons à Monte Carlo, 1951), které sám i produkoval; v obou filmech se Max Elloy objevil ve stejné roli strážníka Honorina. Tyto snímky režíroval komerčně zaměřený Jean Boyer, spolupráce s podobně zaměřenými tvůrci provázela Maxe Elloye i v dalších letech, takže se objevoval převážně v komediích a nenáročných melodramatech.

Se svou typickou pleší a přísnou tváří hrál Elloy často úředníky nebo četníky, v jeho filmografii můžeme zaznamenat několikrát i roli ředitele hotelu (PARIS, PALACE HÔTEL, 1956). Jestliže dříve účinkoval v divadlech jen jako hudebník, nyní se po zkušenostech od filmu dostal i na jeviště a v padesátých letech vystupoval v několika operetách na scénách Théâtre de Paris a Théâtre de la Porte-Saint-Martin. Z dalších známějších filmů připomeňme slavný titul BABETA JDE DO VÁLKY (Babatte s’en va-t-en guerre, 1959), kde se mihnul v podružné roli Firmina. Po boku legendárního Bourvila se objevil opět jako četník v komedii VŠECHNO ZLATO SVĚTA (Tout l’or du monde, 1961).

Z přelomu padesátých a šedesátých let je na místě zmínit také častější spolupráci s Louisem de Funèsem, který tehdy teprve kráčel ke své hvězdné slávě (hráli spolu celkem v šesti filmech). Jako úředníka pana Bonfilse mohli Elloye diváci vidět v komedii MRZÁCI (Les tortillards, 1960), větší roli majordoma Simpsona hrál v černé komedii NĚKDO TO RÁD STUDENÉ (Certains l’aiment… froide, 1960) opět s Funèsem v hlavní roli. V podobné úloze majordoma Nestora se objevil také ve dvou dobrodružných příbězích o Tintinovi.

Ze závěru Elloyovy filmografie uveďme menší roli lékaře v dobrodružném filmu MUŽ Z RIA (L’homme de Rio, 1964) s J. P. Belmondem v hlavní roli, úplně naposledy se před kamerou objevil jako sluha policejního ministra Savaryho v historickém seriálu SCHULMEISTER, CÍSAŘSKÝ ŠPIÓN (Schulmeister, espion de l’empereur, 1972).

Max Elloy zemřel v Paříži 16. ledna 1975 ve věku 74 let. Kromě padesáti filmových rolí jsou dnes na CD k mání i hudební nahrávky, na nichž se podílel ve spolupráci s různými orchestry.

Pavel "argenson" Vlach

Reklama

Reklama