Ivan Ochlobystin

Ivan Ochlobystin, herec, režisér, spisovatel, dramaturg a duchovní. Narodil se roku 1966 v tulské oblasti. Jeho otec, Ivan Ivanovič, byl vojenským lékařem. Mamince, Albině Ivanovně, bylo 18 let a otci 60, když se malý Ivan narodil Snad i proto se rodina rozpadla a maminka se odstěhovala do Moskvy, kde se znovu provdala za Anatolije Stavitského. S ním měla dalšího syna Stanislava.

Po škole nastoupil Ochlobystin do VGIK (Všeruský státní ústav kinamatografie), kde studoval u Renaty Litvinové, Tigrana Keosajana a Fjodora Bondarčuka. Ve výběrové komisi seděl ředitel Igor Talankin, který požádal uchazeče, aby ho něčím překvapil. Ivan ostře odpověděl, že přišel, aby řekl něco nové v kinematografii a ne aby pobavil zkoušející. Mladý muž byl nejprve vyhozen, ale okamžitě zase vrácen: ukázalo se totiž, že komisi tato výrazná osobnost překvapila.

Ivan začal svou kariéru snímkem Slibuji, že budu! (Обещаю быть!) o vztahu adolescentů. Jeho první hlavní role se odehrávala ve vojenském dramatu Noha (Нога), oceněná ruskou cenou Zlatého skopce (Золотой овен), Kinotavr (Кинотавр) a řadou mezinárodních trofejí.

Také první scénář Ochlobystina za absurdní komedii Monstrum (Урод) byl nominován na cenu „Zelené jablko, zlatý list“. Ocenění získal i za první režijní počin, psychologickou detektivu Rozhodčí (Арбитр) s Rolanem Bykovem.

Ivan Ivanovič je také autorem divadelních her. V Moskevském uměleckém divadle (МХАТ) uvedl Michail Efremov hru „Zločinci aneb křik delfína“ („Злодейки, или Крик дельфина“). Hra „Maximiliánův pilíř“ („Максимилиан-столпник“) se ukázala být tak úspěšná, že ji režisér Roman Kačanov přenesl z pódia na obrazovku.

Natočil také seriál DMB (ДМБ), podle arménských povídek „Ochlobystina“, dále komedii Down House (Даун Хаус) a Gena Betone (Гена Бетон). Ve všech projektech Ivan vystupoval. Valerij Prijemychov obsadil herce do melodramatu Kdo, když ne my (Кто, если не мы), Pavel Lungin do filmu Car (Царь), Garik Sukačev natáčel podle jeho scénářů filmy Dům slunce (Дом Солнца) a Krize středního věku (Кризис среднего возраста).

Talent spisovatele a režiséra zúročil v dramatu Popelář (Мусорщик) a akčním filmu Paragraf 78 (Параграф 78), ve vojenském snímku Svátek (Праздник) a v černé komedie Zbojník Slavík (Соловей-разбойник). Ochlobystin hrál dále ve filmech Polibek přes zeď (Поцелуй сквозь стену), Generace P (Generation П), Zombie bedna (Zомбоящик), Pták (Птица), Barman (Бармен).

Jeho popularita vzrostla po roli Dr. Bykova z televizního seriálu Medici (Интерны). Další uznání veřejnosti si vysloužil za originální ztvárnění postavy Romana Frejdina, detektiva-psychologa, v seriálu Freudova metoda (Метод Фрейда). Kritici lékaři odsoudii drama Dočasné obtíže (Временные трудности), ve kterém hrál Ochlobystin otce postiženého mladíka, který ale svého syna nevnímá jako pacienta. Inteligentního sekretáře bohatého obchodníka si zahrál Ivan v dramatu Divoká liga (Дикая Лига). Film oceněný Zlatým glóbem se věnoval historii fotbalu v Rusku. K detektivní sérii Rostov (Ростов), měl sice okrajovou úlohu, ale složil k ní hudbu.

V roce 1995 se Ivan Ivanovič oženil s Oksanou Arbuzovoj. Vychovali 6 dětí, 2 syny Savvu a Vasila a 4 dcery Jevdokiju, Varbaru, Anfisu a Joannu. Vasja se stal scenaristou.

Ve volném čase Ivan rád rybaří a loví, hraje šachy nebo čte filozofické knihy. Zálibou Ochlobystina jsou šperky stylu kyberpunku, které sám vyrábí a kterou jsou součástí jeho image.

Ivan si zachoval obraz rebela, přívržence motorkářské subkultury. Dokonce i když se stal knězem, chodil stále v kožené bundě. Jeho paže a trup jsou pokryty tetováním. V mládí se Ivan aktivně věnoval karate, aikido a dalším typům zápasů.

Zajímá se o politiku. Kandidoval na post prezidenta Ruska, i když později kandidaturu stáhl. Dále se pokoušel kandidovat do Státní dumy za Stranu zelených, což posléze považoval za chybu. V roce 2012 vytvořil stranu Koalice nebe. Dále stál v čele strany Pravé dílo. Svatý synod poté zakázal kněžím, aby se angažovali v politice, a proto ze strany vystoupil.

Ivan Ivanovič je přívržencem monarchismu, obhajuje vytvoření ideologického vlasteneckého programu zaměřeného na vzdělávání mladých lidí. Je také členem veřejné organizace Právo na zbraně. Ochlobystin nejen bojuje za právo vlastnit zbraně, ale sám vlastní sbírku zbraní.

E "fly" Nova