Americký trumpetista Miles Dewey Davis III., patří mezi nejvlivnější a nejuznávanější postavy v historii jazzu a hudby 20. století.
Miles Dewey Davis III se narodil do zámožné rodiny. Jeho matka byla učitelkou hudby a houslistkou a jeho otec byl zubař. Vlastnili statek o rozloze 81 hektarů se ziskovou farmou prasat. Ve 30. letech navštěvoval Davis základní černošskou školu Johna Robinsona, kde předváděl dobré výsledky v matematice, hudbě a sportu. V té době dostal svou první trubku a ve 40. letech se již účastnil mnoha talentových soutěží, kde byl často diskriminován kvůli své rase, což ho vybičovalo k intenzivnímu cvičení.
V 16 letech se přestěhoval do akčnějšího New Yorku, aby našel svůj idol Charlieho Parkera. S Charliem se stali rychle přátelé a každý večer jamovali jazzové fůze. V té době také navštěvoval Institut hudebních umění. Parker měl však v průběhu let čím dál větší problémy s drogama, což se projevovalo v jeho nevyzpytatelných náladách a vztahy v kapele byly napjaté. Davis byl oproti tomu vegetarián, nebral drogy a nepil ani alkohol. Od Parkera odešel z důvodu nevyplacených výplat a v následujících letech střídal spoluhráče bez ohledu na barvu kůže.
Počátkem 50. let však Davis třel bídu s nouzí, narodilo se mu druhé dítě a propadl závislosti na heroinu. V té době byl policií zatčen za držení heroinu a i když byl za několik týdnů osvobozen, práce bylo ještě méně. Zachránilo ho podepsáni smlouvy a vydání několika alb, které zlepšily jeho finanční situaci, ale pověst arogantního a chladného muže mu zůstala. Z drogové závislosti se však vyhrabal až na sklonku 50. let, kdy vyšlo jeho nejslavnější album „Kind of Blue“, které je kritiky uznávano jako nejlepší jazzové album všech dob. V té době byl Davis zatknut za napadení policisty a později čelil obvinění z domácího násilí, což okomentoval slovy, že je moc temperamentní a žárlivý.
V 60. letech bojoval se závislostí na kokainu a alkoholu. Jazzový kritik Leonard Feather navštívil Davisův byt a byl šokován, když zjistil, že poslouchá alba Byrds, Arethy Franklin, Jamese Browna, Sly and the Family Stone a Jimiho Hendrixe. V říjnu 1969 byl Davis pětkrát postřelen v autě jednou ze svých milenek, incident ho však nechal chladným. V 60. letech i 70. letech vydává další úspěšná alba, ale trápila ho pneumonie, osteoartróza, srpkovitá anémie, deprese, bursitida a žaludeční vředy a spoléhal na alkohol, kodein a morfin. Jeho show bývaly pravidelně kritizovány kritiky, kterým vadil jeho zvyk vystupovat zády k publiku.
Během 80. let se dokázal zbavit závislosti na kokainu. V lednu 1982 se Davis opil a utrpěl mrtvici, která dočasně paralyzovala jeho pravou ruku. Po třech měsících léčby čínským akupunkturistou byl schopen znovu hrát na trubku. Poslechl varování svého lékaře a vzdal se alkoholu i drog. V roce 1985 byl Davis diabetik a vyžadoval denní injekce inzulínu. V té době spolupracoval také s post-punkovými soubory jako Scritti Politti nebo Public Image Ltd..
Na začátku září 1991 se Davis podrobil rutinním testům a lékaři navrhli, aby si nechal implantovat tracheální trubici, aby se mu lépe dýchalo po opakovaných záchvatech bronchiální pneumonie. Po jednom záchvatu upadl do kómatu a po několika dnech podpory života byl jeho stroj vypnut. Davis zemřel 28. září 1991 a jeho smrt byla přičítána kombinovaným účinkům mrtvice, zápalu plic a selhání dýchání.
Epistemolog
