Irene Dunne

Irene Dunne předzdívaná kritikou i veřejností „První dámou Hollywoodu“ byla herečkou uznávanou, a i když byla několikrát nominovaná na Oscara, nikdy se jí nepodařilo tuto cenu získat. Hrála především v situačních a konverzačních komediích, přesto nikdo nebyl na pochybách o jejím vyzrálém umění a dramatickém talentu v charakterních rolích.

Irene Mary Dunne se narodila 20. prosince 1898 v Louisville, Kentucky, jako dcera lodního inspektora Josepha Johna Dunna, a Adelaide Antoinette Henry Dunn, koncertní pianistky. Irene měla mladšího bratra Charlese. Se svou rodinou žila v St. Louis a později se přestěhovali do matčina rodiště Madison v Indianě, kde její otec v r. 1909 umírá.

Irena studovala zpěv a hru na piáno, a zpívala také v kostele. Studovala na střední a vysoké škole. Aktivně se účastňovala kulturních akcí mezi které patřilo také divadlo. Spolužáci jí předzdívali „Dunnie“. Po ukončení studia pokračovala na vyšší hudební škole v Chicagu. Tu úspěšně ukončila v roce 1920, kdy se stěhuje do New Yorku.

Jejím cílem byla Broadway a kariéra na této pověstné hudební scéně. Byla pozvána na předzpívání do Metropolitní opery a ihned obdržela nabídku stálého místa a spolupráce s divadelním souborem: hlavní role v show „Irene“. Na Broadwayi debutovala o něco později v roce 1922 v muzikálu The Clinging Vine. Irene Dunne také často hostovala na různých divadelních scénách.

V roce 1929 získává konečně zájem filmařských kruhů, a tím i kontrakt u společnosti RKO. Její debutovým filmem byl Leathernecking. V roce 1931 byla poprvé nominována na Oscara za svou roli ve filmu Cimarron. Její oblíbenost stoupala, a tak mimo vystupování v divadle natáčela filmy, na které se její fanoušci vždy těšili. Do roku 1937 natočila devět filmů, a v roce 1938 už byla nejlépe placenou herečkou v USA. Její honorář byl 150 000 USD za film.

Hereckými partnery Irene byli uznávaní herci jako Spencer Tracy, Clark Gable, Cary Grant, Charles Boyer nebo Rex Harrison. Hrála ve filmech Theodora Goes Wild (1936), The Awful Truth (1937), a My Favorite Wife (1940). Opět byla nominována jako nejlepší herečka na sošku Oscara za roli ve filmu Theodora Goes Wild, a také za komedie The Awful Truth (Nahá pravda) a Love Affair (Krajkový šátek), kde byl současně nominován její herecký kolega Charles Boyer.

Vrací se k dramatickým rolím a rok 1940 přináší s sebou klasiku Penny Serenáde, (1941) s Cary Grantem. Po tříleté odmlce film The White Cliffs of Dover (1944), Anna and the King of Siam (1946) s hercem Rexem Harrisonem, Life with Father (1947). I Remember Mama (1948), a opět nominace za roli ve filmu The Mudlark (1950). Po filmu It Grows on Trees (rok 1952), se Irene Dunne rozhodla ukončit svou práci u filmu.

Její další „rolí“ byla aktivní práce v politice a při charitativních akcích. Z tohoto důvodu začala vystupovat v televizi, často pořádala koncerty, jejichž výtěžky šly na podporu neziskových organizací, na dětské domovy, na podporu hudebních škol po celých státech.

Dunneová byla příkladně pověřena presidentem Eisenhowerem, aby se účastnila jako delegátka na světovém fóru za USA v 1957. Její politické schopnosti uznával i herec a pozdější prezident Ronald Reagan. Byla provdána za zubního lékaře Francise D. Griffina. Sňatek se uskutečnil v N.Y. v roce 1928, a byla jeho ženou až do jeho smrti (1965). O svém manželství však nesměla na veřejnosti mluvit. V roce 1936 adoptovala čtyřletou holčičku Mary Frances Griffin, a žili společně s manželem v Holmby Hills, exkluzivní čtvrti Beverly Hills. Jejími sousedy a současně rodinnými přáteli byli herci Loretta Young, Jimmy a Gloria Stewart, a Bob a Delores Hope.

Irene Dunn umírá v Hollywoodu dne 4. 9. 1990 ve věku 92 let na infarkt.

marťan