Moje nejmilejší žena

I hollywoodská továrna na sny uměla produkovat - někdy i tvořit - filmy, z jejichž cukrkandlového obalu trčelo skutečné umění. Zdánlivě rozverná komedie o podařené shodě okolností balancuje na rozhraní červenoknižního sentimentu, nepředstíraného skutečného humoru, občasných výpadků ve scénáři a druhoplánové společenské kritiky. Vynikajícímu Gary Grantovi, pro kterého mám velkou slabost, kterou naštěstí nemusím příliš krotit (byl to skutečně vynikající herec) sekunduje neméně dobrá ne-li lepší Irene Dunnová, vynikající, u nás zřejmě prakticky neznámá herečka. Souzvuk, který oba vytvářejí, je skutečnou páteří filmu; značně mi připomínají jiné proslulé milostné duelové duo Hepburnová-Tracy. V humoru právně mrtvé, ve skutečnosti však až překvapivě živé ženy-emancipistky (fotografka, která odjede na vědeckou výpravu a malé děti svěří manželovi a tchyni, by byla i dnes spíše výjimečným než typickým zjevem; srv. scény v hotelu, v nichž ještě naplno dýchá prudérní puritánství předminulého století) se skrývá čertovo kopýtko prvních skutečně emancipovaných žen, čelících svým mužským partnerům už ne slzami a fňukáním, ale naopak až černým humorem, jiskřivou nápaditostí ženských intelektů a až překvapivě věcnou argumentací. Hluché scény (Evin partner z ostrova, vcelku zbytečná figura, pletoucí se soudce) jsou těmito dominantními dialogy a výstupy eliminovány. Za zmínku stojí i představitelé dětských rolí, jejichž režijní vedení se mi zdá být vysoko nad průměrem doby a blíží se svými kvalitami nehereckému režisérství šedesátých a dalších let minulého století i naší současnosti. Nápaditá, svěží komedie utkví určitě i současnému divákovi natrvalo v jeho paměti. Co víc by si její tvůrci, kteří se na nás dnes dívají shora, kam je svou nekompromisní píšťalkou už před časem poslal ten nejvyšší soudce, mohli přát? (22.06.2008)

THE MOMENT I SAW YOU I KNEW.. I BET YOU SAY THAT TO ALL YOUR WIVES! Film byl naprosto perfektní, až na dvě věci. Nevím, jestli je to dnešní společností, věcmi které se kolem mě dějí a nebo jsem prostě jen dospěl, ale strašně mi vadila ta mrtvá liška, kterou Ellen donesla do hotelu jako ozdobu své róby. Jím maso a mám koženej pásek, dělá to ze mě pokrytce? Asi ano. Druhá věc co mi vadila, byla scéna jako vystřižená z filmu " The Awful Truth", kde Ellen dělá před Biancou divadýlko a je to strašně trapné. Tolik k negativům. Pojďme na klady. Když pomineme ústřední dvojci, tak nám okamžitě vyskočí jméno Randolph Scott, který pokud se nemýlím v té době bydlel s Carym. Moc potěšila jeho přítomnost. Komediální prvky byly rozkošné. Scéna na půdě se svící a hračkami, scény v hotelu (hlavně ta v telefonní budce) a scéna ve srubu, kde se Nick vymlouvá na co všechno, i na telefon, který zazvonil asi pikosekundu po tom, co řekl, že telefonní dráty spadly. Příjemně strávená hodinka a půl s mistrem komedie 30 a 40 let. (20.03.2017)

Komedie podle mého gusta. Žádný fekální humor, ale vtipné dialogy a vtipně postavené scény (v momentě, kdy se Cary Grant ukládá ke spánku na půdě, jsem brečela smíchy už jen při představě věcí příštích; a nezklamala jsem se). Pikantní na filmu je účast dua Carry Grant - Randolph Scott, o jejichž vzájemném vztahu se dodnes spekuluje. (27.03.2009)

Chtel jsem napsat uplne to stejne, jako uzivatel "genetique". V dnesni dobe by proste takovy scenar mel nulovou sanci na uspech. Zde se vsak jedna o solidni podivanou s Carym Grantem v hlavni roli. Celkove si myslim, ze film neni dejove dotahnuty do konce a zenske postavy nebyly vylozene kladne, coz je v romanticke komedii asi skoda. (30.08.2016)

Cary Grant po 7 letech nechá prohlásit svou zmizelou ženu za mrtvou a ožení se - a hned druhý den se jeho žena objeví živá, zdravá a plná elánu. Jak z toho ven? Určitě ne tak, jak to dělá hlavní hrdina - když zbaběle mlží, neumí se rozhodnout ani říct pravdu a ještě žárlí na muže, který byl s jeho ženou na ostrově. Ne že bych se nebavil, ale ta zápletka mě přišla naprosto nesmyslná. Naštěstí druhá část, kdy si to hrdina žehlí u své ženy je mnohem lepší. (28.06.2016)