Claude Dauphin

Kdysi slavný francouzský herec Claude Dauphin se narodil v Corbeil-Essonnes (dnes součást Paříže) a ve skutečnosti se jmenoval Claude Marie Eugene Legrand. Umělecké sklony měl v genech; jeho otec Étienne Maurice Legrand (1872-1934) byl sice v civilním životě právníkem a úředníkem, ale pod uměleckým pseudonymem Franc Nohain se proslavil jako spisovatel a autor operetních libret. Jeho starší syn Jean-Marie Legrand (1900-1981) byl stejně jako otec právníkem, ale i v něm se probudily umělecké geny a pod jménem Jean Nohain byl spisovatelem, skladatelem, textařem a scénáristou.

Není divu, že pod vlivem rodinného prostředí si i Claude našel cestu k divadlu, kde původně začal pracovat jako výtvarník. Netrvalo ale dlouho a jeho sympatická tvář spolu s nesporným hereckým talentem našla uplatnění i na jevišti, kde začal vystupovat již ve dvacátých letech, v této době přijal také umělecké jméno Dauphin vycházející z rodného příjmení jeho matky. Do světa filmu vstoupil Claude Dauphin hned po nástupu zvukového filmu, nikoli ovšem jako herec, ale překvapivě v úloze dabéra. Namluvil totiž jednu ze zvířecích postav v dodnes obdivuhodně zpracovaném animovaném filmu LE ROMAN DE RENARD (1930). O rok později pak debutoval na filmovém plátně i jako herec, poprvé ve filmu VŠECHNO, CO SE DĚJE (Tout s'arrange, 1931), zatím jen ve vedlejší roli. Následně začal točit několik filmů ročně a přes středně velké role postupně přecházel k hlavním postavám. V rámci jeho početné filmografie, která zahrnuje přes 120 titulů, je sice nevýznamná komedie K URNÁM, OBČANÉ! (Aux urnes, citoyens!, 1932), při jejím natáčení se ale poprvé setkal se svou pozdější manželkou Rosine Dérean (1910-2001).

V následujících letech dělil Claude Dauphin své aktivity mezi film a divadlo, jeho nejčastějším jevištním působištěm byla scéna Théâtre du Gymnase. Ze stále bohaté práce pro film (například v roce 1933 natočil sedm filmů) si zmínku zaslouží veselohra NEČEKANÝ VÝLET (Le voyage imprévu, 1934), která byla oceněna zvláštní cenou poroty na mezinárodním festivalu v Benátkách. Zážitek s vyššími uměleckými hodnotami pak představovaly filmy NEJSME ŽÁDNÉ DĚTI (Nous ne sommes plus des enfants, 1937), VCHOD PRO UMĚLCE (Entrée des artistes, 1938) nebo CONFLIT (1938), v menší roli se objevil také ve výpravném historickém eposu PERLY Z KORUNY (Les perles de la couronne, 1937).

V roce 1937 se Claude Dauphin oženil s již zmíněnou Rosine Dérean, načež spolu koupili venkovské sídlo v Genille u Tours. Rosine rezignovala na další hereckou kariéru a žila v soukromí, zatímco Claude Dauphin nadále točil filmy a i v Němci okupované Francii patřil k vyhledávaným hereckým představitelům šarmantních mladých mužů převážně nekonfliktního charakteru, přičemž hrál velké role po boku největších ženských hvězd francouzského filmu.

Po dokončení filmu ROZKOŠNÁ PŘÍHODA (La belle aventure, 1942) Claude Dauphin odešel tajně do Velké Británie, kde se připojil k osvobozenecké armádě Charlese de Gaulla a jako dobrovolník začal bojovat proti Německu. Do nepříjemné situace tím ovšem přivedl svou manželku, která zůstala ve Francii – Rosine Dérean byla nakonec v roce 1944 za činnost v odboji zatčena a deportována do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Dauphin se domů vrátil již v roce 1944 v rámci osvobození Francie, zatímco Rosine setrvala v německém vězení až do konce války. Dauphin mezitím začal znovu točit filmy, titulní roli hrál například v přepisu klasické předlohy CYRANO Z BERGERACU (Cyrano de Bergerac, 1945). Koncem čtyřicátých let začal postupně klesat význam Dauphinových rolí, v několika filmech se později ale znovu uplatnil pouze díky hlasu – jako vypravěče jsme jej mohli zaznamenat například ve slavných TŘECH MUŠKETÝRECH (Les trois mousquetaires, 1953).

Ještě před návratem manželky navázal Dauphin intimní vztah s mladou herečkou Anne Vernon (*1924), která naléhala, aby se rozvedl. Claude Dauphin to ale s ohledem na těžkou životní zkušenost své manželky několik let odmítal. Nakonec se sice počátkem 50. let rozvedli, ale novou Dauphinovou manželkou se v roce 1953 stala herečka Maria Mauban (*1924), s níž měl již pětileté dítě. Jejich manželství však nemělo dlouhého trvání a rozpadlo se již po dvou letech v roce 1955. V témže roce se pak Dauphin oženil potřetí, a sice s americkou herečkou Normou Eberhardt, jejíž význam ve srovnání s jeho předchozími partnerkami značně pokulhává.

Sňatek s americkou herečkou vyplynul z Dauphinovy práce mimo Francii v padesátých letech; tehdy často točil v Británii a USA, kde se stal populárním představitelem francouzských typů. Jeho angažmá v zámoří také vysvětluje fakt, že se neobjevil v některých ambiciózních francouzských projektech, v nichž se jinak objevili prakticky všichni, kdo v té době ve filmu něco znamenali (například historický velkofilm KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY – Si Versailles m'était conté, 1953).

Z dekády let šedesátých stojí za zmínku mezinárodní projekty, na kterých se Francie více či méně podílela. Šlo například o úsměvný retrospektivně vyprávěný příběh LADY L (1965) se Sophií Loren v hlavní roli nebo o velkoryse koncipovaný válečný film HOŘÍ UŽ PAŘÍŽ? (Paris brûle-t-il?, 1966). V šedesátých a sedmdesátých letech hrál Claude Dauphin hodně také v divadle, častěji vystupoval například na scéně Théâtre de l'Athénée, naposledy účinkoval v Théâtre Odéon. Sporadicky se znovu vracel k natáčení filmů ve Spojených státech, naposledy před kamerou stál ve francouzském seriálu VOLTAIRE (1978) a v britském televizním filmu BÍDNÍCI (Les Miserables, 1978).

Claude Dauphin zemřel v Paříži 16. listopadu 1978 ve věku 75 let. Zanechal po sobě dvě děti a obě se věnují taktéž práci u filmu. S druhou manželkou Marií Mauban měl syna Jean-Claude Dauphina (*1948), který dnes patří k významným francouzským hercům. V době svého pobytu v Americe koncem padesátých let udržoval Claude Dauphin nemanželský poměr s herečkou Rudou Michelle a z jejich vztahu se narodila dcera Antonia Dauphin (*1958), která je též herečkou.

Pavel "argenson" Vlach