Irena Konvalinová

Irena Konvalinová patřila přes třicet let k výrazným osobnostem brněnských divadel, příležitostně se objevovala také před filmovou a televizní kamerou. Narodila se v Opavě a pocházela z učitelské rodiny, po stopách rodičů se ostatně vydala studiem na Střední pedagogické škole v Krnově, kde absolvovala obor učitelka mateřských škol. I když se chtěla věnovat práci s dětmi, na střední škole v ní jedna profesorka objevila herecký talent a po maturitě pokračovala ve studiu herectví na brněnské JAMU.

Po absolutoriu zamířila s dalšími spolužáky do Severomoravského divadla v Šumperku, kde strávila dvě sezóny (1978-1980). Již tady podala pozoruhodné herecké výkony v různorodém repertoáru. V roce 1980 přešla do Státního divadla v Brně (dnes Národní divadlo), kde působila bezmála dvacet let. Na tomto jevišti se uvedla v muzikálu Mušketýři po třiceti letech v roli Madlén, poté hrála řadu velkých dívčích rolí v pestré repertoárové skladbě, sama ráda vzpomíná na role Anny v Rozmarném létě (1983), Ruměny v Hadriánovi z Římsů (1983) nebo Ljuby v Gorkého hře Poslední (1984).

V Brně také dostala první příležitosti před televizní kamerou - v r. 1985 si zahrála titulní roli v pohádce Šahrazád. Častěji spolupracovala s režisérem Rudolfem Tesáčkem - Trpká chuť slávy (1985) nebo Honzík (1991). Nadále se ale realizovala hlavně v divadle, bohaté uplatnění našla v dramatických i komediálních rolích v díle českých autorů.

Od roku 2000 byla Irena Konvalinová členkou Městského divadla v Brně; sama přiznává, že po dvaceti letech v Národním divadle se jí neodcházelo snadno, lákala ji ale možnost zkusit něco nového na scéně, která se tehdy těšila značné přízni diváků a kritiky. Na jevišti brněnského Městského divadla se po delší době dostala k žánru operety a muzikálu - Čarodějky z Eastwicku (2007) nebo Mam’zelle Nitouche (2008). Pozoruhodnou kreaci vrchní sestry Ratchedové předvedla v Přeletu nad kukaččím hnízdem (2002) a zazářila hlavně jako anglická královna Alžběta v Schillerově Marii Stuartovně (2006). Znovu ale našla uplatnění i v komediálním repertoáru, například ve hře Carla Goldoniho Poprask na laguně (2006) nebo Williama Shakespeara Večer tříkrálový (2008).

Kromě divadla spolupracovala s brněnským rozhlasem, příležitostně i s dabingem. Televizní kamera zachytila některá její vystoupení na jevišti Městského divadla - Dokonalá svatba (2010) nebo Škola základ života (2012).

Pavel "argenson" Vlach