Zuzana Kočová

Zuzana Kočová se narodila 17. srpna 1922 v Jičíně jako Liběna Kočová (od roku 1947 byla oficiálně přejmenována na Zuzanu). Po obecné škole na Spořilově odešla těsně před maturitou z Akademického gymnázia a v letech 1939 – 1941 vystupovala v Herecké škole E. F. Buriana. Poté jako profesionální herečka působila v třebíčském Horáckém divadle (1941 – 1942) a ve Středočeské činohře Josefa Burdy (1942 – 1945).
Po okupaci se vrátila opět do D 46 – Armádního uměleckého divadla – D 34 – Divadla E. F. Buriana (1945 – 1962) jako herečka, umělecká vedoucí, lektorka a dramatizátorka. Na odkaz E. F. B. navázala experimentální scénou Maringotka (1964 – 1973) jako jeho zakladatelka, režisérka i autorka.
Pohostinsky působila a režírovala i na jiných scénách (např. Státní divadlo v Brně, JAMU). Po zániku Maringotky pracovala do odchodu do penze už jen jako spisovatelka, dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu (1974 – 1978).
Objevila se např. ve hrách „Cyrano z Bergeracu“ (Roxana), „Siréna“ (Hudcovka), „Maškaráda“ (Manželka), „Vassa Železnovová“ (Rašel), „Vojna“ (Bába), „Máj“ (Kvartet), „Žebrácká opera“ (Peachumová), „Lidová suita“ (Frejíř), „Mezi životem a hrou“ (Helena), „Otec Goriot“ (Delfína), „Parta brusiče Karhana“ (Božka), „Niobé a její děti“ (Anna), „Ryba ve čtyřech“ (Karolína), „Můj barák“ (Babička Magdalena) apod.
Z divadelních režií Zuzany Kočové uveďme mj. tituly „Kdo je vinen?“, „Vojna“, „Lidová suita“, „Bosorka“, „Můj barák“, „Kat“, „Cikáni“ a řada dalších. Velmi výrazná byla i její činnosti spisovatelská. Redigovala „Umělecký měsíčník“ a přispívala do „Rudého práva“, „Květů“, „Tvorby“, „Literárního měsíčníku“ neb do „Kmene“.
Dále sama psala divadelní („Kirké a Balas“, „Niobé a její děti“, „Mezi životem a hrou“, „Slečna z pošty“, „Bosorka“ či „Příběh o málo slovech“) i rozhlasové („Daleké koleje“ i „Jak se máte, Vondrovi?“) hry, dramatizovala a upravovala literární díla pro divadlo („Cikáni“, „Otec Goriot“, „Psohlavci“, „Utrpení mladého Werthera“, „Vojna“, „Červené a černý“ ad.) a rozhlas („Otec Goriot“, „Železná pata“, „Vítězové“, „Lidská komedie“, „Hráze mezi námi“ aj.).
Používala literárních pseudonymů J. Liška a František Kuba. Díky svému divadelnímu vedoucímu E. F. Burianovi se Zuzana Kočová poprvé objevila i na filmovém plátně jako dělnice v jeho dramatu CHCEME ŽÍT (1949). Ovšem její filmová práce nebyla velká – po ojedinělých pokusech na konci 40. a v 50. letech se už více a naposledy objevila v 60. letech.
Po pěti letech jí oslovil režisér Václav Krška pro úlohu služky Elišky v lyrickém přepisu románu Fráni Šrámka STŘÍBRNÝ VÍTR (1954). V 60. letech se objevila v rolích družstevnice Procházkové a tety Zošky ve filmech Václava Kršky OSENÍ (1960) a KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1961) a zcela naposledy jako Zuzana, manželka profesora kliniky (Zdeněk Štěpánek) v psychologickém dramatu ZNAMENÍ RAKA (1966) režiséra a scenáristy Juraje Herze. Zbylých 22 let svého života už ve filmu Kočová nehrála.
Ojediněle jí jako herečku využila i slovenská kinematografie (KATKA, 1949), český rozhlas (tř. „Vojna“, „Lidová suita“, „Mastičkář všemi mastmi mazaný“, „Pan Kobkán vdává dceru“) a televize (televizní film SPRAVEDLNOST PRO SELVINA a tak podobně).
Jako dramaturg se podepsala u rozhlasových her „Věznice parmská“, „Situace“, „Mladý učenec“, „Stará hra“, „Hortensie, ulehni!“, „Ve stínu doliny“, „Jako dvě hrdličky“, „Nebožtík Nasredin“, „Hrůzostrašná noc“, „Pan Kobkán vdává dceru“, „Červen“, „Kačenka z Heillbronu“ a také „Náhrdelník“. Od roku 1952 byla Kočová třetí manželkou svého ředitele z divadla, hudebního skladatele, všestranného divadelníka a režiséra E. F. Buriana (1904 – 1959). Manželé spolu měli syna, písničkáře Jana Buriana (*1952).
Sama Kočová kromě divadelních her ještě napsala vzpomínky „Pět sešitů od začátku“ (1975), „Experiment Maringotka“ (rukopis), různé prózy „Tychonova hvězda“ (1977), „Krajní situace“ (1980), „Čtyři stěny“ (1982), cestopisy „Chvála putování“ (1984), „Potíže putování“ (1989) a především uspořádala a vydala velmi rozsáhlou „Kroniku Armádního uměleckého divadla“ (1955).
Roku 1948 obdržela Cenu na Divadelní žatvě. Česká herečka, režisérka, prozaička, dramatička, ředitelka a dramaturgyně Zuzana Kočová zemřela 12. června 1988 v Praze ve věku nedožitých šedesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour