Ota Koval

Ota Koval se narodil 11. dubna 1931 v Dobřanech. A nejprve na průmyslové škole absolvoval obor slaboproudé elektrotechniky. Poté studoval na Večerní škole filmové tvorby při FAMU v Praze (1959 až 1961).

V roce 1960 nastoupil do Filmového studia Barrandov jako asistent režie (BÍLÁ SPONA, SMRT NA CUKROVÉM OSTROVĚ, KOLIK SLOV STAČÍ LÁSCE?, AŽ PŘÍJDE KOCOUR) a pomocný režisér (např. PRŠELO JIM ŠTĚSTÍ, BYLO NÁS DESET, MÍSTO V HOUFU, ...A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH, SOUHVĚZDÍ PANNY, TRANSIT CARLSBAD, TEMPO PRVNÍ LÁSKY, DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ, MALÉ LETNÍ BLUES, DŮM ZTRACENÝCH DUŠÍ, ČERVENÁ KŮLNA, HVĚZDA, VALERIE A TÝDEN DIVŮ).

V těchto funkcích pracoval u řady českých režisérů (Martin Frič, Jiří Sequens, Antonín Kachlík, Zbyněk Brynych, Vojtěch Jasný či Jiří Hanibal) a sám v této době natočil pár krátkých filmů.

Po prvním pokusu o spoluautorství na technickém scénáři u dramatu ...A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964) začal Ota Koval nepravidelně psát literární a technické scénáře od 70. let – pouze ke svým režisérským opusům (např. LUCIE A ZÁZRAKY, MY TŘI A PES Z PĚTIPES, NECHCI NIC SLYŠET, JULEK, HRY PRO MÍRNĚ POKROČILÉ a nebo UF – ONI JSOU TADY). Dvakrát byl i autorem námětu (NECHCI NIC SLYŠET a JULEK). Na podmět režiséra Jiřího Hanibala se rozhodl věnovat samostatně filmové režii dětských filmů:

„...Dětský film mám velmi rád. Snad proto, že se tady nejlépe ukáže, zda je film dobrý nebo ne... Dětské obecenstvo je nesmlouvavé, nedá se předem ovlivnit a vždy dá najevo svůj názor... Neznám nic hezčího než kino plné rozesmátých dětí..."

V roce 1970 debutoval v dlouhometrážní tvorbě moderní pohádkou o pětileté holčičce Lucii (Viktorie Čermáková) LUCIE A ZÁZRAKY (1970), kde si i Ota Koval zahrál epizodku strážníka. Celá Kovalova další tvorba je pevně spjata s dětskými filmy, s pohádkami a s psychologickými snímky o problémech dětí s dospělými.

Dále pokračoval prázdninovým příběhem podle knihy Václava Čtvrtka MY TŘI A PES Z PĚTIPES (1971) a o klukovské partě během první světové války DRUŽINA ČERNÉHO PERA (1973). Ovšem snímek musel místo Kovala dotočit režisér Jaromír Dvořáček a dokončovací práce provedl další režisér, Zdeněk Sirový.

Ota Koval totiž během natáčení prodělal těžkou autonehodu, krátce ochrnul a rehabilitace trvala mnoho měsíců. Po tříroční pauze natočil s režisérkou Jaroslavou Vošmikovou psychologické drama JAKUB (1976).

Samostatně dále další psychologický film o traumatu chlapce (Filip Renč) NECHCI NIC SLYŠET (1978), ke kterémuž Ota Koval diktoval scénář dramaturgyni Marcele Pittermannové v době, kdy byl po nehodě upoután na lůžko, koprodukční (ČSSR s NDR) moderní pohádku KOČIČÍ PRINC (1978) a 70. léta ukončil „životopisným" snímkem z dětství malého Julia Fučíka (Aleš Monteleone, Marcel Oktábec a Filip Renč) pod názvem JULEK (1979). Po nehodě byl do své smrti upoután na invalidní vozík.

Během 80. let uvedl Ota Koval do kin „ladovskou" pohádku KAŇKA DO POHÁDKY (1981), další moderní pohádku MODRÉ Z NEBE (1983), s problémy mladé dívky HRY PRO MÍRNĚ POKROČILÉ (1986) a naposledy „ufounovskou" komedii pro děti UF – ONI JSOU TADY (1988).

Význam Oty Kovala, ryze „dětského" režiséra, tkví zejména ve snaze přinášet dětem radost během neradostné normalizace a hlavně objevy některých tehdejších dětských hvězd (Filip Renč, Žaneta Fuchsová, František Srb, Jiří Kúkol, Viktorie Čermáková a nebo David Novotný).

Režisérky pracoval i pro televizi, např. inscenace PANENKA S PORCELÁNOVOU HLAVIČKOU (1990), která měla televizní premiéru až čtyři měsíce po Kovalově smrti.

Řada jeho snímků získala festivalové a četné jiné ceny, sám Koval obdržel Prémii Českého literárního fondu za rok 1974 (1975) za režii filmu DRUŽINA ČERNÉHO PERA (1973) a Cenu města Gottwaldova (1978) za režii NECHCI NIC SLYŠET (1978) na XVIII. Festivalu filmů pro děti v Gottwaldově. Režisér a scénárista Ota Koval zemřel náhle 14. srpna 1991 v Praze ve věku šedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour