J. A. Holman

J. A. (Josef Alfred) Holman (někdy ovšem psán taktéž jako Jan Alfred Holman, nesprávně Alfréd) se narodil 17. dubna 1901 v Týnci nad Labem. Po maturitě vystudoval pražské ČVUT, získal technické vzdělání a titul Ing. Ve 20. letech pracoval jako redaktor deníku „Tribuna“, později spoluvydával časopis „Trn“ a pracoval v propagaci závodů Škoda.

Holman pomáhal taktéž spoluzakládat československý rozhlas – Radiojournal a byl v něm krátce hlasatelem. Ve 30. letech si mj. vyzkoušel i post účastníka automobilových a motocyklových závodů. Aby toho nebylo málo, už ve 20. letech se zapojil do filmového světa jako dokumentarista. Točil různé dokumentární a reklamní snímky (REVOLUCE KRVE A DUCHA).

Z jeho reklam vyniká především hraný němý film RAJSKÁ NARKOSA (1932) s Elou Šárkovou, který propagoval nemocnici Sanopz, přístroj značky McKesson od firmy Jan Angelo. Roku 1936 poprvé vkročil do celovečerního hraného filmu. Byl prve asistentem režiséra Nicolase Farkase, který v barrandovských ateliérech natáčel francouzskou a německou verzi (česká nakonec natočena nebyla) válečného snímku PORT ARTHUR (1936).

Ještě týž rok byl vedoucím výroby u operetní komedie Vladimíra Slavínského ULIČNICE (1936). Ovšem své ambice směřoval ke scenáristické a režisérské práci. S Hugo Haasem napsal námět a scénář ke komedii DĚVČATA, NEDEJTE SE! (1937), který s Hugo Haasem Holman také spolurežíroval (Haas si v ní ještě zahrál hlavní roli profesora Emanuela Pokorného).

O rok později podle svého scénáře spolurežíroval s Jiřím Slavíčkem nákladný válečným film ZBOROV (1938), jenž měl v pomnichovských dobách pomáhat českému obyvatelstvu a jenž byl i kladně přijímán. Už k samostatné režii přišel Holman až o dva roky později.

Ke všem svým režírovaným filmům si napsal sám nebo ve spolupráci s literáty (Václav Řezáč, K. M. Walló, Josef Trojan) i scénář (ZBOROV, MINULOST JANY KOSINOVÉ, RUKAVIČKA, MODRÝ ZÁVOJ, VELKÁ PŘEHRADA a BLÁHOVÝ SEN). Jeho samostatná režijní tvorba padá plně do období německé okupace, kdy se uvedl jako zručný režisér, poučen cizími vzory, především melodramatických, psychologických snímků a komorních společenských dramat.

Do kin uvedl drama MINULOST JANY KOSINOVÉ (1940) se začínající Vlastou Matulovou podle filmové povídky Vladimíra Neffa, dalším rokem pokračoval filmy obdobného ražení, RUKAVIČKOU (1941) pro Natašu Gollovou a MODRÝM ZÁVOJEM (1941) opět Vlasty Matulové v titulní dvojroli. Následující rok ovšem ze svého zavedeného žánru vybočil a stvořil „budovatelské“ drama VELKÁ PŘEHRADA (1942) jako oslavu lidské práce.

Svým posledním snímkem v české kinematografii BLÁHOVÝ SEN (1943) se Holman znova vrátil i s Natašou Gollovou v titulní úloze ke společenskému dramatu. Musel natočit taky jeden německý film pro Pragfilm LÁSKA, VÁŠEŇ A ŽAL / LIEBE, LEIDENSCHAFT UND LEID (1943).

Na rozhraní 30. a 40. let si vyzkoušel i nově se rozvíjející disciplinu – filmový dabing. Režíroval v roce 1939 české znění (jeden z prvních českých dabingů) ve studiích AB Barrandov u hraného filmu Sachi Guitryho HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ / REMONTONS LES CHAMPS – ÉLYSÉES (1938).

Ke konci války začal Holman připravovat a natáčet další film, krimi 13. REVÍR (1945) s Lídou Baarovou. Ovšem po odhalení ilegální skupiny, ve které se on angažoval, gestapem uprchl režisér přes frontu na již osvobozené Slovensko (k tomuto titulu se již nevrátil a dokončil ho Martin Frič s Danou Medřickou). Přes frontu do Košic odnesl návrh poválečného znárodnění československé kinematografie, který se stal součástí Košického vládního programu a později se uskutečnil. Podílel se tedy na filmovém znárodnění.

Doprovázel z Košic prezidenta Edvarda Beneše a cestou natočil a režíroval první část (druhou režíroval a natočil Otakar Vávra) dokumentu VLAST VÍTÁ (1945). Poté zanechal filmové dráhy a pracoval jako přednosta hospodářského odboru Ministerstva zahraničí (1945 – 1948) a roku 1952 s Milošem Havlem emigroval do Západního Německa. Usadil se v Mnichově pracoval jako režisér a redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Ještě natočil několik filmů a dokumentů pro kina, německou a rakouskou TV (např. ZWEI HERZEN VOLLER SELIGKEIT, BILDERBUCH GOTTES). V exilu byl rovněž předsedou Československého poradního sboru a člen Rady svobodného Československa. Všestranný J. A. Holman zemřel 20. dubna 1980 (uvádí se i rok 1987) v bavorském Mnichově v NSR, tři dny po 79 narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour