Ladislav Helge

Ladislav Helge se narodil 21.8.1927 v Praze. Syn krejčovského dělníka a švadleny. Ve třinácti letech v roce 1940 se stal členem Dismanova recitačního a divadelního souboru dětí a mládeže Čs. rozhlasu v Praze, jehož činnost byla spojena i s filmovými projekcemi. Za 2. světové války byl v totálním nasazení ve městě Nová Paka.

Po válce se Ladislav Helge pokoušel nadále prohlubovat svůj zájem o film. Jeho cíl byla právě zakládaná umělecká škola FAMU, na kterou se ovšem nedostal. Od roku 1945 spolupracoval se zakladatelem Československého filmového archivu Jindřichem Brichtou, avšak hledal cesty pro vlastní tvůrčí filmovou práci. První krok udělal v roce 1947, kdy se dostal na Barrandov pod vedení režiséra Jiřího Krejčíka, u kterého působil jako zástupce vedoucího výroby a pomocný režisér. Krejčík nebyl jediný režisér, u kterého působil. Setkal se např. i s Ivanem Fričem, Jiřím Sequensem, či Břetislavem Pojarem, což byl režisér Studia dětského filmu. Helgeho spolupráce na scénáři k filmu Dobrodružství na Zlaté zátoce z roku 1955, kterou natočil B. Pojar, ho inspirovala k základům jeho celovečerního debutu.

Film Škola otců vznikl v roce 1957 a jasně předurčuje a ukazuje styl, kterého se Ladislav Helge držel až do svého posledního snímku. Silná, dobová kritika a nastavení pomyslného zrcadla. Tak se dá stručně charakterizovat atmosféra Helgeho filmů. V debutu v hlavní roli zazářil Karel Höger, který se k roli dostal půl roku před natáčením poté, co jí odmítl R. Lukavský. Höger měl o roli velký zájem a skutečně byl velmi precizní v podání silného, morálního charakteru učitele Pelikána. V roce 1959 natočil Helge druhý film, Velká samota, pojednávající o zakládání JZD na Moravské vesnici.

V uvolněné atmosféře šedesátých let natáčí film Jarní povětří z roku 1961, na jehož scénáři spolupracoval s Janem Otčenáškem. Film byl rozvinutou vedlejší linií románu Občan Brych a odehrává se v prostředí studentů v roce 1948. Popisuje předúnorové a poúnorové vnímání společnosti a nástup totality, která mění společnost i jedince. Oním, době ustupujícím jedincem, je opět brilantní Karel Höger, který byl pro Helgeho jediným možným představitelem této role. Politicky silný film, který neměl po srpnu 68 šanci k veřejné projekci.

V roce 1962 otevírá režisér další téma, a to téma 2 .sv. války. Film Bílá Oblaka, odehrávající se na středním Slovensku, pojednává o tragickém osudu malého děvčátka, jež se ocitne uprostřed válečné vřavy, a je vydána osudu společně s partyzány, které doprovází. V tomto filmu L. Helge obsazuje slovenské velikány jako I. Mistrika, V. Müllera, či L. Chudíka. O rok později přichází s filmem Bez Svatozáře, kde se vedle již dvorního herce Högera, objevují i další. Z. Štěpánek, L. Pešek, či vynikající Otomar Krejča. Herecký koncert z prostředí továrny a dělnictva, pro které je poctivá práce životním údělem.

Nová vlna ČSSR stále pokračuje a L. Helge do ní přispívá jedinečně laděným, novovlným snímkem První den mého syna, ve kterém vedle Petra Kostky neobvyklým způsobem vyniká Vladimír Pucholt. Film o marnosti jedince v davu, o mládeži šedesátých let hledající, ale nenacházející.

Ladislav Helge měl možnost natočit pouze sedm filmů, nicméně každým filmem dosáhl něčeho, čeho někteří režiséři nedosáhnou ani za několik desítek let. Již zmíněný obraz doby neměl v sedmdesátých letech šanci na přežití a všechny jeho filmy skončily v komunistickém trezoru po boku dalších skvostů ze šedesátých let.

Politicky nekompromisní obraz soudružského smýšlení dotáhl do dokonalosti ve svém posledním snímku Stud z roku 1967, kde nám nabízí postupný budovatelský úpadek a následné dobrovolné oslepení jednoho snaživého soudruha předsedy. Film o možnostech režimu nakládat s osudem svých lidí. Film o nevyřčené, přesto každému jasné pravdě.

Od roku 1968 do roku 1970 vykonával funkci předsedy reformního Koordinačního výboru tvůrčích svazů, ze kterého byl ovšem vyloučen a vystaven politické perzekuci. Do roku 1972 mohl ještě pracovat jako dabingový režisér, pak proti němu režim uplatnil úplný zákaz činnosti ve filmu. Až do roku 1977 pracoval jako zaměstnanec pošty v Košířích. Na konci téhož roku se uchytil jako scénárista Laterny magiky. Po roce 1989 stanul na jedno volební období v čele obnoveného Koordinačního výboru, k vlastní filmové tvorbě se však už nevrátil. Přesto jeho filmy dnes patří k tomu dobově nejotevřenějšímu, co může nejen milovník československé kinematografie poznat.

Tom "mchnk" .