Rudolf Lampa

Rudolf Lampa byl umělcem několika profesí, od operního zpěvu přešel k operetnímu herectví, věnoval se divadelní režii, zahrál si také ve filmu a nakonec svou dráhu završil pedagogickou činností. Pocházel z Prahy a od dětství jevil pěvecké nadání. Ve zpěvu se pak soukromě vzdělával u operních pěvců Vladimíra Wuršera a Ludmily Procházkové-Neumannové. V polovině dvacátých let pak zahájil profesionální dráhu na pražských jevištích, uplatnění nacházel především na scénách, které se věnovaly operetnímu žánru (Švandovo divadlo, Uranie, Rokoko, Velká opereta).

Počátkem třicátých let odešel Rudolf Lampa z Prahy a novou část své divadelní dráhy začal ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde k profesi herce připojil post divadelního režiséra, v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích pak již vůbec nehrál, ale byl zde opět režisérem a také šéfem operety. Dobu okupace pak strávil v Brně, kde byl režisérem v Zemském divadle (1940-1941), později pak v Českém lidovém divadle (1943-1944). Paradoxně až po svém odchodu z Prahy dostal Rudolf Lampa první herecké příležitosti před filmovou kamerou. Stejně jako jiní operetní herci byl ale odsouzen jen k menším úlohám navíc ve filmech vesměs umělecky nižší úrovně. Jeho debutem na stříbrném plátně byla postava inženýra Mareše v nenáročné komedii NA SVATÉM KOPEČKU (1934), prakticky ve stejné době se objevil jako barový zpěvák ve veselohře NA RŮŽÍCH USTLÁNO (1934). Později hrál firemního společníka hlavního hrdiny v opět nenáročné komedii POZNEJ SVÉHO MUŽE (1940), která nicméně alespoň disponovala hvězdným obsazením.

Po druhé světové válce Rudolf Lampa znovu změnil působiště a v roce 1945 zamířil do Městského divadla v Jablonci nad Nisou. Menší oblastní scény však v poválečné době prožívaly kritické období, což se týkalo i jabloneckého divadla, jehož soubor byl zařazen pod správu Zemského oblastního divadla v Liberci. Operetní soubor v Jablonci neměl v době obecného útlumu tohoto žánru šanci na přežití a během krátké doby zanikl. Lampa, který zde byl operetním režisérem, musel proto znovu putovat jinam a zamířil do Plzně, kde však setrval jen krátce. V letech 1950-1956 byl režisérem v Divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě, kde se ještě operetnímu žánru relativně dařilo.

Nakonec se Lampa vrátil do Brna, kde již zakotvil natrvalo a v letech 1956-1972 byl šéfem zpěvohry Státního divadla v Brně (dnešní Národní divadlo), svou prací pomáhal vytvářet umělecký profil této scény především ve svobodomyslných šedesátých letech. Souběžně začal působit i jako pedagog a v letech 1956-1959 vyučoval na brněnské JAMU. V roce 1968 obdržel Rudolf Lampa titul Zasloužilého umělce. V sedmašedesáti letech odešel do penze; později pak po dlouhé době znovu (a naposledy) vystoupil ve filmu – otce titulní hrdinky ztvárnil ve slovenském psychologickém titulu KARLINE MANŽELSTVÁ (1980).

Rudolf Lampa zemřel ve Vyškově 28. dubna 1989 ve věku 83 let.

Pavel "argenson" Vlach