Narozený jako Alois Franz Trenker. Horský průvodce, spisovatel, herec a režisér, jehož životní dráha byla pevně spojena s Alpami. Narodil se do rodiny malíře Jakuba Trenkera a jeho ženy Karolíny. Vyrůstal v dvojjazyčném prostředí. Po studiích pracoval krátký čas v podniku svého dědečka, poté studoval v Bozenu a Insbruku. Během studií si přivydělával jako horský průvodce a učitel lyžování. Odsud přešel na vídeňskou architekturu. Roku 1915 narukoval do války, sloužil u těžkého dělostřelectva. Vzhledem k jazykovým znalostem byl nasazen na italskou frontu. Po demobilizaci studia dokončil a roku 1924 se zúčastnil jako člen italského bobového týmu olympijských her. Roku 1928 se oženil s Hildou von Bleichert, pocházející z lipské, podnikatelské rodiny. První kontakt s filmem pochází z roku 1923. Trenker dostal nabídku od Arnolda Fancka. Původně hrál vedlejší roli horského průvodce v BERG DES SCHICKSALS. V průběhu natáčení se zjistilo, že představitel hlavní role se neumí s rolí sžít a Trenker jej zastoupil. Pro velký úspěch natočil režisér Fank roku 1926 SVATÁ HORA - MADONNA SNĚŽNÝCH HOR. Trenkerovou hereckou partnerkou byla Leni Riefenstahlová, která zde začínala jako herečka. Následoval VELKÝ SKOK, který přinutil Trenkera zanechat architektury.
Roku 1927 přesídlil do Berlína a kromě herectví začal režírovat. Debutem byl němý KAMPF UMS MATTERHORN a časem se vypracoval mezi nejvýraznější německé režiséry. Později, v době zvukového filmu byl zván do Hollywoodu, kde se podílel na anglických verzích svých děl a natočil zde několik dalších filmů. Z roku 1934 pochází např. DER VERLORENE SOHN, mapující hospodářskou krizi v USA, či DER KAISER VON KALIFORNIEN z roku 1936. Kromě filmu byl Trenker aktivní i literárně. Vyšla mu celá řada románů, novinových článků a reportáží. Ať už šlo o reportáž z natáčení KAMPF UMS MATTERHORN, kterou napsal pro Berliner Tageblatt, nebo román BERGE IM FLAMMEN, který získal roku 1931 cenu města Vídně v kategorii "Nejlepší kniha roku." Od roku 1935 spolupracoval s Karlem Springenschmidem, což byl národní socialista, který uvedl Trenkera do světa politiky. U nakladatelství Franz-Eher-Verlag (nakladatelství NSDAP) mu vyšly vzpomínky na první světovou válku SPERRFORT ROCCA ALTA, román DER HELDENKAMPF EINES PANZERWERKES (1937) a další díla, která jej ale v poválečném období morálně kompromitovala. Trenker byl v tu dobu na roztrhání a měl co dělat, aby splnil své závazky. Snad z toho důvodu byl roku 1937 odsouzen za porušování autorských práv. Soud dospěl k závěru, že Trenker si "půjčuje" od ostatních autorů a kopíruje cizí díla. V červenci 1940 byl Hitlerem omilostněn, jeho trest zahlazen a vyšetřování zastaveno. (Hitler měl k horám velmi kladný vztah a byl Trenkerovým obdivovatelem. V Goebbelsově deníku se dochoval zápis z 19. ledna 1933: "Večer se promítal film od Trenkera DER REBELL. Vynikající masové scény. Hitler byl nadšený.") Toto rozhodnutí se ukázalo jako Pandořina skříňka. Šlo o politický zásah, ne právní rozhřešení. Po válce byly spory o autorská práva obnoveny a táhly se až do roku 1954. V dubnu 1933 uveřejnil časopis Kinematograph zprávu, podle které Trenker, společně s Carlem Boesem, Victorem Jansonem a Fritzem Langem založili u NSBO oddělení režie (Nationalsozialistischen Betriebszellenorganisation, odborová organizace NSDAP). Lang, který byl dlouhá léta považován za obět nacistického režimu se roku 1962 hájil slovy, že neměl v uvedené organizaci žádné vedoucí postavení. Obdobně na tom byl Trenker. V létě 1940 vstoupil do NSDAP, přičemž po válce trpěl ztrátou paměti.
Trenkerovou velmi silnou stránkou byla idealizace domova a horského prostředí. Tou slabou, nebo spíše za to může doba ve které žil - umělecká podpora nacistů. Roku 1937 režiséroval CONDOTTIERI. Jedná se o historický válečný film s renesanční Itálie, na kterém měl zájem osobně Benito Mussolini. Později byl Trenkerovi vyčítán a ten se ohradil slovy: "Čemu se divíte? Dostal jsem příkaz film natočit, navíc italská vláda nesla velkou část nákladů. Jak jinak mohl film dopadnout?" Dnes je tento film považovaný za charakteristické dílo fašistické Itálie. Bez zajímavosti není ani fakt, že tehdejší divize SS Leibstandarte SS Adolf Hitler, byla původně ochranka, která plnila prezentační charakter. Členové této divize konverzovali ve šesti jazycích. Po diplomatických jednáních následovaly obvykle taneční večery a nestalo se, že by jediná dáma zůstala nezadaná. Vynikající společenské vystupování, sportem zocelená těla a jakási rytířkost přidávaly body i vůdci, který 60 příslušníků této divize převelel k natáčení do Itálie. Trenkerova tvorba tohoto období působí jako lavírování mezi Mussoliniho Itálií a Hitlerovou Třetí říší. Měl občanství obou států a problémem bylo, že občas v německu přemýšlel jako Ital a naopak. Po Abebském incidentu se italské armády zastal a prohlásil, že se to může stát i německé. (Italská armáda dobyla Habeš a internovala v Addis Abebě asi tucet britských poradců. Mezi Itálií a Británií nebyl válečný stav a vše vypadalo tak, že italské úřady Brity vyhostí. Britové ale na nic nečekali a ze zajetí prchli. Pokud čekáte dobrodružný příběh, tak vás zklamu. Ze záclonového kroužku si vyrobili šperhák, dostali se na nádraží a koupili si lístky na osobák do Džíbútí, přičemž vlak měl ten den čtrnáct hodin zpoždění.)
Trenker se dopustil hrubé společenské chyby, když otevřeně prohlásil, že celé Tyrolsko by mělo připadnout Itálii. V jeho filmografii je po roce 1940 profesní pauza a v Goebbelsově deníku poznámka: "Předložil jsem vůdci případ Trenker. Situace v Tyrolsku pro nás nevypadá dobře." Trenker upadl v nemilost. Nejprve na něj zaútočil německý tisk a poté byly jeho filmové projekty zastaveny a odřeknuty. Trenker opustil Berlín a přestěhoval se do Itálie. Jeho prosebné dopisy, adresované Hitlerovi a Goebbelsovi se míjely účinkem. Teprve v roce 1943 se vrátil před kameru ve filmu GERMANIN - DIE GESCHICHTE EINER KOLONIALEN TAT. Režisérem filmu byl Max W. Kimmich, který si v únoru 1938 vzal Marii Goebbelsovou, mladší sestru Josepha Goebbelse. Oba kameramani filmu byli Češi.
Po válce zakotvil v Mnichově. Vlastnil společnost Luis Trenker-Film GmbH, která v koprodukci z Olympia-Film GmbH München natáčela dokumentární filmy. Teprve roku 1955 navázal na své předválečné úspěchy celovečerním PRIGIONIERO DELLA MONTAGNA. V roce 1959 začal Bavorský rozhlas vysílat sérii LUIS TRENKER ERZÄHLT. Trenker vyprávěl o svém životě a milovaných horách. S pomocí rádiových vln se mu podařilo dopravit alpskou květenu, vzduch a pár lavin k posluchačům do ložnic a úspěch pořadu byl strhující. Roku 1965 se opět vrátil k dokumentům a protože už vysílala televize, stal se populární tváří dětského vysílání SPORT - SPIEL -SPANNUNG. (Produkovala ARD v letech 1959 až 1974. Vysíláno ve čtvrtek, později v pátek po 17 hod). Později měl v televizi vlastní pořad BERGE UND GESCHICHTEN a s přibívajícím věkem se zasazoval o ochranu přírody.
Luis Trenker zemřel v 97 letech v italském Bolzenu. Pochován je na místním hřbitově v rodném St. Ulrich in Gröden.
ČSFD.cz
