Robert Dorfmann

Slavný VELKÝ FLÁM (La grande vadrouille, 1966) si několik desetiletí držel neochvějnou pozici komerčně nejúspěšnějšího francouzského filmu, jen ve Francii jej v kinech vidělo přes 17 miliónů diváků. Financoval jej producent Robert Dorfmann, který se zdaleka nejen tímto filmem zařadil mezi významné osobnosti francouzské kinematografie 20. století.

Robert Dorfmann pocházel z Paříže, ale svou kariéru u filmu začal po boku otce v jižní Francii, který provozoval kino ve městě La Seyne-sur-Mer nedaleko Marseille. Od roku 1932 provozoval Robert Dorfmann vlastní společnost, která promítala filmy na venkově, za druhé světové války se podílel i na distribuci filmů ze zahraničí. Po válce již pracoval jako producent a v rámci společnosti Silver Films stál například u zrodu filmu ZAKÁZANÉ HRY (Jeux interdits, 1952), který získal několik mezinárodních ocenění.

V roce 1945 založil produkční společnost Corona Films a od roku 1951 byl jejím generálním ředitelem. Jeho jméno se pak objevilo v titulcích k mezinárodně úspěšným a hvězdně obsazeným projektům jako NEJLEPŠÍ ČÁST (Touchez pas au grisbi, 1954) s Jeanem Gabinem nebo NEJLEPŠÍ ČÁST (La meilleure part, 1956) s Géradem Philipem. Jako producent pracoval Robert Dorfmann s různými režiséry a na různých žánrech, takže v jeho filmografii nelze vysledovat cílené směřování, podstatná byla finanční návratnost. V tomto ohledu se mu velmi dařilo, což kromě výše zmíněných titulů dokládají další komerční trháky jako KOUZELNÉ MĚSTEČKO (Village magique, 1955) nebo KNĚŽNA DE CLÈVES (La princesse de Clèves, 1961).

K největším úspěchům se Robert Dorfmann propracoval v 60. a 70. letech dvacátého století. Nelze přitom nezmínit slavného komika Bourvila, s nímž natočil devět filmů. Jejich prvním projektem byla komedie MUŽ, KTERÝ PROCHÁZÍ ZDÍ (Le passe-muraille, 1951), později došlo k úspěšným pokusům spojit Bourvila s jiným slavným hercem, byla to například hvězdná Michèle Morgan v melodramatu FORTUNAT (1960) nebo další populární komik Fernandel (DIETNÍ KUCHYNĚ – La cuisine au beurre, 1963). V mezinárodním měřítku pak zabodovalo spojení s Louisem de Funèsem ve filmu SMOLAŘ (Le corniaud, 1965) v režii Gérarda Ouryho. Tento film sice díky rozmarům počasí a omezených možnostech natáčení v exteriérech značně navýšil rozpočet, ale s jedenácti milióny diváků jen ve francouzských kinech se jednalo o velký Dorfmannův triumf.

Na obrovský úspěch SMOLAŘE navázal režisér Gérard Oury ještě úspěšnějším filmem VELKÝ FLÁM (La grande vadrouille, 1966). Scénář byl původně napsán pro dvě herečky a s mírně odlišným příběhem, ale poté, co jej od Ouryho odkoupil Robert Dorfmann, byl adaptován pro osvědčenou dvojici Bourvil-de Funès. VELKÝ FLÁM byl ve své době revolučním počinem; dosud byla druhá světová válka zobrazována v dramatických žánrech, v tomto případě se poprvé jednalo o komedii. S návštěvností přes 17 miliónů diváků v kinech držel VELKÝ FLÁM dlouhodobý rekord až do devadesátých let, kdy jej překonal TITANIC.

S oběma slavnými herci spolupracoval Dorfmann i později, i když již jen s každým zvlášť (s Louisem de Funèsem TONOUCÍ SE STÉBLA CHYTÁ – Le petit bagneur, 1967; s Bourvilem OSUDOVÝ KRUH – Le cercle rouge, 1968). Jako producent zaštítil Dorfmann v této době i několik mezinárodních projektů s hvězdným obsazením (MAYERLING, 1968; RIVALOVÉ POD RUDÝM SLUNCEM – Soleil rouge, 1971), zcela výjimečně pracoval i pro televizi (historický seriál PANÍ Z MONSOREAU – La dame de Monsoreau, 1971).

Poslední položkou v Dorfmannově filmografii je legendární americký film MOTÝLEK (Papillon, 1973) se Steve McQueenem v hlavní roli, natáčený částečně ve Francii. Po dokončení tohoto filmu oznámil Robert Dorfmann konec svých aktivit, v roce 1978 pak obdržel čestného Cézara za celoživotní dílo. Robert Dorfmann má tři děti, nejznámější z nich je syn Jacques (*1945), který je též úspěšným filmovým producentem a režisérem.

Robert Dorfmann zemřel v Paříži 11. srpna 1999 ve věku 87 let. Do francouzské i světové kinematografie se zapsal jako producent bezmála padesáti velmi úspěšných filmů.

Pavel "argenson" Vlach