Kněžna de Cléves
La Princesse de Clèves
La principessa di Clèves
Princess of Cleves
Réžia:
Jean DelannoyKamera:
Henri AlekanHudba:
Georges AuricHrajú:
Marina Vlady, Jean Marais, Jean-François Poron, Annie Ducaux, Lea Padovani, Raymond Gerôme, Jacques Hilling, Piéral, Louisette Rousseau, Hubert de Lapparent (viac)Obsahy(1)
Příběh z prostředí francouzského královského dvora v polovině 16. století je plný intrik. Krásná paní de Clėves okouzlí vévodu de Nemouras. Ani on jí není lhostejný, avšak kněžna velmi ctí svého staršího manžela (kterému se vyznává z citů k jinému muži) a vévodu odmítá. Vévoda se však nevzdává a tak i nadále věnuje až nemístnou pozornost krásné kněžně. Situace se vyhrotí v okamžiku, kdy se k panu de Clėves donese nepravdivá pomluva, že kněžna vévodovi nakonec podlehla... Věci začnou mít rychlý spád... (Amala)
(viac)Videá (1)
Recenzie (30)
Nic proti Červené knihovně. Proti kované Červené knihovně. Ale přece jen bych čekal alespoň jiskru romanticko-dobrodružné podívané s nějakým tím života pudným emočním nábojem. Tady se mi dostalo jen unyle plynoucí zápletky plné trilkujících pánů, omdlévajících dam a moře a moře patetických vyznání... ()
Tento film tak trochu klame svým očekáváním, ale už to, že Jean Marais tu nehraje prvního milovníka, nás může varovat. Není to další z řady historicko romantických filmů á la Hrbáč, je to adaptace románu ze 17. století. A tehdy se přece jen psalo trochu jinak, než dnes. A i čtenáři byli jiní. Film vyžaduje velmi vstřícného diváka, pro většinu to bude nuda. ()
Iba tuctová kostýmová konverzačka, v ktorej sa riešia záletnícke vzťahy a s nimi spojené nezaujímavé pokusy o dramatično. Nezaujme ani Jean Marais vo vedľajšej a pre neho trochu netypickej roli, ani množstvo postáv a mien, v ktorých sa divák ľahko stratí. Podobne ale ako v telenovelách, to nemá výraznejší dôsledok na jednoduchú, ale zato totálne preromantizovanú zápletku, ktorá končí značne prepísknuto. Pobavil snáď iba večne špehujúci trpaslík. ()
Po dlouhém čase jsem se znovu podívala na milostnou romanci s mým oblíbencem Jeanem Maraisem. Pamatuji si, že jsem ten film kdysi neměla ráda, protože můj obdivovaný rytířský hrdina se zde představil jako lítostivý žárlivec, tedy v roli mimo svůj běžný rejstřík. Je to spíš film pro ženy s jednoduchým příběhem, kouzelnou výpravou a dlouhými dialogy, které by svědčily spíš divadelním prknům. Dnes na tento snímek pohlížím shovívavěji a s potěšením jsem pobyla skoro dvě hodiny ve společnosti svého dávného idolu. ()
Pustil jsem si tenhle film s výhledem na romantické kostýmní drama a pokud jde o ty kostýmy a krásné ženy, tak mě moje volba nezklamala a za to uděluju Kněžně de Cléves jednu hvězdičku. To ostatní je ale jeden velký průšvih. Určitá část romantické literární tvorby mně ve své době učarovala a takového Hrbáče jsem si jako teenager přelouskal čtyřikrát a Tři mušketýry mám rád v knižní i filmové verzi. Jenže Kněžna de Cléves není ani tak romantická záležitost, jako spíš čistokrevná červená knihovna, proti které taková série o Angelice vyznívá jako realistické oskarové drama. Takhle nějak si představuju typický román pro služky z roku 1880 a vlastně ani ne tak typický, jako spíš nejbrakovější část téhle produkce. Je to strašně naivní, patetické a bere se to hrozně vážně. Celkový dojem: 25 %. ()
Reklama