Po prvním dílu jsem čekala víc, ale nakonec ji pořád znám málo. *** Seriálu se povedlo nechat diváka letmo nahlédnout, že Iveta Bartošová měla zárodek osobnosti s talenty, nápady, touhami, vhledy i částečnou sebereflexí (uvědomovala si např. svoji křehkost, zranitelnost, predispozici k romantizujícím postavám...) a také snad zárodek mnohem většího hereckého, hudebního i obecněji kulturotvorného potenciálu, než jaký v ní odhalili a zneužili přízemní slouhové socialistického i kapitalistického režimu, šoubyznysu a patriarchátu. *** Ale vlastně se mu už nepodařilo nic víc. Dramaturgická linka z prvního dílu ještě patrná a budící zájem a důvěru v ambice tvůrců se bohužel rychle vytrácí ve prospěch chaotické koláže ze všeho, co se dalo sehnat k jednotlivým obdobím života Ivety Bartošové, přičemž vše je bez hlubší struktury jen otrocky poskládané na časovou osu života sledované osobnosti. To není žádný kumšt a nedává to ani smysl - zkoumání fenoménu určitého typu zneužití by slušela mnohem promyšlenější a provázanější struktura, než "poskládáme všechno, co najdeme v archivech a co k tomu vytáhneme z komentátorů, na osu jejího života a skočíme smrtí". *** Navíc výběr i přínos mluvících hlav je sporný, celý tvar hlavně napovídá, že rozhovory s nimi byly špatně a málo dramaturgicky vedené, takže výsledek se rozjíždí a rozpadá, výpovědi jsou často jalové a plytké, vzpomínky souputníků kusé a roztříštěné, akademické teze zase příliš obecné a uměle roubované, protože - hlavně v druhém a třetím dílu - je tu vlastně nabídnuto málo konkrétního materiálu k hlubším a přesnějším analýzám ad hoc. *** Každopádně se to takhle bohužel trapně jeví, že "Iveta" zase lacino posloužila, aby se k jejímu případu kdekdo důležitě, ale banálně vyjádřil (přičemž na vině nejsou jednotliví mluvčí, ale to, jak hloupé dramaturgii ve výsledku posloužili) - jen tentokrát se to šroubuje na v soudobé popkultuře přitažlivější (víc prodávající) diskurz moci a jejího zneužití ve spojení s fenoménem křehkosti a obecněji údělem žen, přičemž ale fakticky mezer a otázek ohledně toho, kdo skutečně byla Iveta Bartošová, o co jsme v ní přišli a kvůli jaké tragédii a jaký přesně reprezentuje fenomén a proč, zůstává stejně jako dřív mnohem víc než skutečně osvětleného. *** Dramaturgie je nesoudržná, už v devadesátkách přestává sledovat nějakou sjednocující vyprávěcí linku, chybí tu víc spojovacího materiálu a ke konci se pak už dílo úplně rozpadá do nepřehledného a dramaturgicky nezvládnutého chaosu - dál netuším, co se vlastně Ivetě stalo, citace z bulvárních článků o jakémsi únosu a sexuálním zneužívání, narážky na předěl, po němž to už byla jiná Iveta, dobové záběry z nějaké komunitní oslavy ani kusé útržky vzpomínek mluvících hlav mi to neosvětlí a dramaturg se o to nepostaral - a pak už je náhlý konec, jak Ivetina života, tak bohužel i "dokumentu". Celkové vyznění je proto víc než rozpačité - připadá mi to prostě odfláknuté a hloupé, jako trestuhodně špatně napsaná diplomka, přičemž ale vypsané téma a nabídnutá perspektiva stejně jako archivní zdroje i kvality oslovených mluvčích poskytovaly výborná východiska pro výrazně lepší práci. Za mě tedy velké rozčarování. Ty tři hvězdy snad opravdu jen za ten nasbíraný materiál, z něhož jsem si ledacos dovodila sama. *** (B12, 23. 4. 2024)*~
Bolo to 20 rokov dozadu, keď som sa ako tretiak na ZŠ prvýkrát dopočul o existencii tohto diela. Toho spektra príležitostí odkazovania na popkultúru nebolo tak veľa, minimálne z môjho uhla pohľadu & veku a lokálnych možností toho času. Väčšina referencovala maximálne hudbu, videohry boli na minime (z logických dôvodov, aj keď paradoxne zároveň silnou súčasťou) a filmy boli taktiež dosť pozadu, nakoľko si mohol schrúmať akurát to, čo išlo v TV (tiež pár rokov po a s DVD zbierkami tu bol tak jeden, dvaja spolužiaci), lebo pretože 7-8-9 ročné batoľa asi nepôjde do kina na Nezvratný osud, všakže? Tých filmov, na ktoré veľmi presne spomínam, že oplývali pomerne veľkou silou hovoreného slova, boli okrem Nezvratného osudu najmä séria Scary Movie, Saw, Väzeň z Azkabanu či 3:15 zomrieš. A, samozrejme, nočná mora všetkých školopovinných detí v ranných nultých rokoch – Kruh. Ten si spomedzi nich vydobyl priam až legendárny, kultový status. Každý o počine neustále rozprával ako o najhoršej, najstrašidelnejšej veci, ktorá sa dá vidieť. A teraz, aj retrospektívne a aj po pozretí, usudzujem, že Kruh z nich vtedy reálne nikto asi nevidel:D, čo takým veľkým prekvapením zrejme nebude. Sila tohto "varovania" vo mne ale pretrvávala roky a odhodlať sa naň bolo úspešné až teraz, čo koniec-koncov ľutujem. Filmársky vskutku pôsobivé a precízne, s dokonalou kamerou, adekvátne ráznym zvukom a hudobným podfarbením, prekrásnou Naomi Watts, absolútne nádherným dych-berúcim vizuálnym štýlom vďaka tmavo-modro-zelenému filtru (bez gradingu v postpro), bravúrne zvolenými lokáciami (z farmy Morganových som hotový doteraz), skvostnou gradáciou (i keď finále trochu slabšie), nespoliehaním sa na ľakačky (ale budovaním napätia skôr skrz desivú obraznosť) a nesmierne vťahujúcim príbehom (nespomínam, kedy naposledy ma niečo tak skalopevne uchopilo do sedačky s túžbou vedieť a odkrývať viac a viac). Dal som práve rovno maratón so zvyšnými troma filmami (plus kraťas) a pociťujem ľútosť, že som čaro Kruhu na vlastnej koži spoznal až o vyše dve dekády neskôr a nie práve v období, kedy mu najviac pasuje – early 2000s. Trestuhodné premrhanie... (x / x)
Rok se s rokem sešel a jak Zdeněk Troška prozradil už ve filmu o filmu k prvnímu dílu, dvojka byla na spadnutí prakticky okamžitě. Co se změnilo? Větší množství amatérských či začínajících herců nahradily celebrity, technicky šla nahoru kamera, dolů hudba a scénář se pokusil rozvést příběhy archetypálních postav z jedničky. Zážitek opět extrémní, dneska už je to naštěstí dobová konzerva, která pořád ještě připomíná časy nevyrovnání se s minulým režimem. Politické vtipy ztratily pointu, určitý náhled na každodennost zavál čas. Jinak tu máme ocenění na 26. festivalu české filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu z Nového Města nad Metují a 1. výroční ceny DAVID pro nejlepší DVD video roku 2004.
Pane jo. Na film jsem se dívala, protože zrovna čtu Arnoldovy memoáry, a docela těžko se mi srovnává, jak hezky o tom on mluví a co tam reálně já jako divák vidím. Předně je do filmu zahrnuté velké množství motivů a nejsou, podle mně, dostatečně přehledně uspořádané. A druhá věc, co to sakra ten konec a to sexuální násilí dělá ve filmu, který do té doby působil spíš jako kreslená groteska? Když chcete mít nahaté svalnaté chlapy pobíhající po městě a laškující s běžnou populací, věnujte se hlavně tomu, a ne že to prostříháte s dramatem, které vypadá jako úplně z jiného filmu.
Předně děkuji CSFD, že mi neuložilo recenzi, a oznámení o chybě mě tak dožralo... Takže znovu: Masakr v kopcích je ze tří čtvrtin plný kvákání nesympatických postav, což je základ, aby jich nebylo divákovi líto. Poslední čtvrtina konečně přináší tzv. masakr, kdy dojde na podříznutí s výstřiky, stažení z kůže, skalpování a střeva ven. Jenže ani obstojné gore, kterého jistě mohlo být více, nezachrání film o farmě, nedostudovaném lékaři a kupčení s lidskými orgány. Solidní kamera, dobrá hudba. Lamkinová byla vskutku děsivá! Samotný konec očekávaný a v rámci žánru nijak nepřekvapující. Ani mi tak nevadilo, že téma je obehrané jak stará gramofonová deska, jako to, že po většinu filmu chybělo napětí i atmosféra. Mé neustálé rady pošahané rodině, aby už ty hippíky konečně sejmuli, byly vyčerpávající...
Film "Deadpool" natočil režisér Tim Miller v roku 2016. Dostal som sa k nemu predovšetkým vďaka filmovej sérii "X-Men". Na základe toho som čakal niečo v rovnakom, prevažne serióznom duchu. No bol som príjemne prekvapený z uvoľnenej, občas drsnej a miestami až bláznivej atmosféry. Deadpool sa mi predstavil ako veľmi netradičný superhrdina. Pri jeho hláškach som neraz vyprskol smiechom. To sa mi pri sledovaní amerických popkornových filmov často nestáva. Toto bola však fakt kurevsky zábavná komixová jazda. Prvotriedne filmové triky a nablískaná bombastická akcia. Ocenil som to plným počtom hviezdičiek. Takže sa sám sebe čudujem, prečo som toľko otáľal s pozretím si druhej časti, ktorá mala premiéru v roku 2018. Ja som si titul "Deadpool 2" pustil až teraz, v apríli roku 2024. Moje opätovné stretnutie s Wade Wilsonom alias Deadpoolom bolo skoro tak isto zábavné, ako keď som ho videl zhruba pred siedmimi rokmi prvý krát. Bavil som sa od začiatku až do konca. Paráda! ****
Oproti niektorým dokumentom o Severnej Kórei, je tento najmenej šokujúci, pričom sa vezie skôr v hypotetickej rovine, než by konkretizoval prípady, kedy by bol niekto prenasledovaný, respektíve na niečo doplatil. Určitá skupina popisuje systém ako cestu ku šťastiu, hodnotám, iní zas museli utiecť, aby si splnili sny. Ako u nás po voľbách Maštalír s Koleníkom, ktorý to vôbec nemá rád do zadku.
V důsledku jde o alegorické komediální drama o jinakosti z doby, kdy svět tenhle problém ještě tolik neřešil. Ne až tak vtipné, ale úsměvné ano. Speciální triky nejsou nijak bombastické, ovšem maskéři si to i tak museli užít. Lehce bizarní je porod a růst malého vakovlkodlaka. Občas dojde i na akci, asi nejzábavnější je potyčka domobrany s přízrakem v buši. Příroda je krásná, mohlo jí být i více. A Dáša má v některých záběrech vlčí rysy i bez maskování. Každopádně je na ni vidět, že natáčení ji bavilo. Jo a trio jeptišek nemělo chybu! S odstupem doby mě tenhle díl bavil více než kdysi...
„Přines mi láhev vody.“ - „Pane, tohle je vesnice Pasi.“ - „A?“ - Jsou z nižší kasty, pane. Z nejnižší. Chovají prasata. Nepijeme vodu, které se dotkli. Nesmíme se jich dotknout. Ani jejich stíny na nás nesmí padnout, pane.“ - „Nihal Singhu, dones mi jednu.“ Protože nový komisař to hodlá dělat podle sebe…Divák je na tom podobně jako hlavní hrdina. Snaží se proniknout do místních poměrů a jejich nepsaných zákonů, zvláště pak do šíleného kastovního systému, který je opravdu absurdním reliktem minulosti. A proto ve výsledku ani nejde tak o kriminální případ, jako spíš o problémy indické společnosti jako celku. A ten přesah je zajímavý jako celé vyšetřování, které nemělo příliš slabých míst. Jistě, konec je až přespříliš idealistický, ale já byl převážně spokojen, takže dávám solidní 4*. „Obhajuješ systém.“ - „Jen dělám svou práci. Nedochází k vraždám ze cti? Myslel jsem, že o tom s tebou můžu mluvit. Ale nevěříš v umírněnost. Chceš, abych byl aktivista, ale dodržoval zákony. Chceš mít hrdinu, Aditi.“ - „Ne, Ayane. Chci někoho, kdo nečeká na hrdinu.“
„Anno, rád bych s tebou mluvil.“ - „Za hodinu ale začíná zápas.“ - „Jakej zápas?“ - „Přece Superclásico! Už za hodinu.“ - „A je to utkání důležitý?“ Aneb když váš nezájem o manželčin milovaný fotbal vede až k rozvodu…Když přiletíte do Argentiny a vaším prvním setkáním je střet s rozčilenými fotbalovými fanoušky následované až příliš intimním setkáním s manželčiným milencem, nedá se to hodnotit jako slibný začátek. Jenže Christiana čeká ještě tvrdší střet s realitou. Pro něj hořký, pro diváka úsměvný, přece jen jde o oddechovou komedii s jednoduchým humorem, který tu a tam lehce pobaví, ale po většinu času nijak zvlášť neoslní. Zároveň snímek sází na velkou nadsázku, neb postavy se chovají dost iracionálně, a některé jejich zkraty spolu s motivacemi nedávají moc velký smysl (ani mixování dánštiny a španělštiny se příliš neřeší). I přes vzhledem k vývoji trochu nečekaný závěr jde o čistě průměrnou věc. „Christianovi začalo docházet, že ho okradli. Ale byli slušní a milí. Takže si to uvědomil, až když se vracel domů, a neměl na sobě vůbec nic.“
Sydny zase Sviní! Svým hereckým neumětelstvím a strašidelným mongoloidním xichtem tentokrát nějaký neambiciózní rádoby horor. Holt obří kozy prostě neuhrají všechno, maximálně tak rychlá zápěstí nezletilých paniců a touhy juvenilních instapičinek se jí vyrovnat, což ale na pomíjivou relativní „popularitu“ na asociálních sítích zřejmě stačí. Každopádně tohle směr prdel nijak zvlášť neposlala, neboť to tam bylo již před obsazením neherců. Jedná se totiž o asi tak milióntý přitrouble nezáživný, sterilní a do sucha vyždímaný Omen / Rosemary plagiát o vyprcání duchem svatým / nesvatým a následném neposqrněném početí pohádkového sp(r)asitele, který párek hrajících čtyřek v průsvitném betmením kombiné nikterak nevytrhl. Leda by měla Sydny přes hlavu igelitku z Tesca nebo tak. Což neměla, takže to bylo místy dost děsivé. Tedy v hororovém slova nesmyslu, jako horor to stálo za vyližmámu. Vyližmámu v docela hezkých katakombách. Tudíž 1,50000014562, ovšem s vypnutým generátorem pásového nevkusu.
Hrabě pozve vybrané hosty na hrad, který byl pět set let uzavřen. Zatímco si hosté myslí, že půjde o zábavnou kratochvíli, hrabětův úmysl je vážný. Předpokládá, že jedním z pozvaných je vlkodlak. Dvě třetiny filmu jsou bohapustým žvaněním plným mizerných dialogů, které možná ještě hloupěji vyznívají v českém dabingu. Posledních dvacet minut se promění v detektivku podobnou snímku Měsíční krev (1974) a konečně se i dostaví nějaké to napětí. Kašírované kulisy hradu jsou mizerné a lacinou výpravu strčí do kapsy i béčkové horory 30. a 40. let. Z vlkodlaka toho moc vidět není, což je nakonec i dobře. Rozervaná hrdla a uťatá hlava skóre příliš nezvednou, byť potěší. Jedné z nejslabších částí série by slušel pořádný sestřih. Trestuhodné nevyužití gotických interiérů a sněhové bouře je na pováženou. Doporučit lze snad jen kompletářům.
“Takto sa to robí, do psej matere!!” Skúste pičovať ☝️ a skončíte na pekáči. Neskutočné, ako sa dajú dobalamutiť masy ľudí. A klobúk dolu pred tou “vietnamkou”, ktorá solídne tancuje po tenkom ľade.
Na seriál jsem těšil, Japonsko můžu a i když tu historii znám zejména z hollywoodských (historických) filmů a nikdy jsem nečetl knihu o japonské kultuře, vlastně mě tam z těch kulturních propriet nic nepřekvapilo a nějaká osvěta pro diváka na západ od Japonska mi přijde spíše dost smutná. Co je však pro mě osobně smutnější, tak je ta přehypovanost Shoguna, samozřejmě chápu, že na západě seriál oceňují za to, že si jako vždy výborný Hirojuki Sanada z pozice producenta pohlídal, aby kniha a v ní obsažené japonské zvyklosti nebyly sesumírovány do obvyklé americké vyprázdněnosti...ale za mě to bylo na úkor zábavnosti a čekal jsem něco asi jiného. V prvních dílech jsem ještě měl tu naději, že nás čeká něco velkolepějšího (příslib tu je) a ačkoliv jsem utvořil pěkný vztah k hlavní dvojici postav (hlavně Júka Kóri je úžasná), v druhé polovině jsem však místy i nudil. Překvapivě mě zklamala i vizuální stránka seriálu, ačkoliv výprava byla nepochybně velkolepá a exteriérová, na velké televizi to na mě na rozdíl od některých jiných seriálů působilo přespříliš cgi a špatně barevně filtrované se silným filmovým zrnem (což jako purista nemám rád a dávám si velký pozor na nastavení zobrazení televize). Nejspíš si i doženu nějaké behind the scenes, abych se dozvěděl, co byl záměr a co bylo jen trikově přestřelené. 90% je za mě moc, spíš taková fajn sedmdesátka.
Je mi jasné, o co se tvůrci filmu snažili a čím měla být která jeho scéna "super cool" a "brutálně masakrózní". Ale je to hrozně nezajímavě, až neschopně natočené a z 90 procent nudné. Desetiminutový sestřih by určitě byl super cool.
Úplně debilní kombinace odlehčené romantické komedie a šílených akčních scén, která - na rozdíl od většiny ostatních podobně debilních filmů - skoro dokonale funguje, a to především díky skvělé chemii mezi hlavními představiteli. Bonusem je, že je to pocta všem nedigitálním kaskadérům, kteří by konečně měli začít dostávat Oscary.
Dokument vznikol v roku 2013, pričom po 10 rokoch je jeho myšlienka čistou ilúziou, ktorá vyznieva celkom trápne. Vraj západná kultúra (namiesto zbraní) môže zhodiť samo-vládu tohto dementa. Lebo ľudia na Severe, chcú kukať americké, akčne filmy s Čukom Norysom. “Ale no isteže” .. Samozrejme, toto som napísal s čistou nadsázkou, nie že mi zas bude nejaký nechápavý trubiroh vypisovať kokotiny, miesto toho aby sa naučil čítať medzi riadkami, respektíve chápal sarkazmus. Samotný dokument je "akože" autentický. 3/4 záberov rozmazané, roz-kockované ksichty, respektíve takej kvality, že nemecké domáce porno z 30´ rokov má vyššiu úroveň. Divák prakticky počúva rôznych ľudí, ktorí chcú ujsť, alebo už ušli a pičujú nato, ako sa v Severnej Kórei žije. Pár záberov ma dosť zarazilo. Hádky s tými, čo dohliadajú na dodržiavanie striktných pravidiel, ostávajú tak nejak bez rázneho zásahu uniformovaných. No a jeden by si myslel, že to tam je tak nejak inak, lebo toto mi pripomínalo bežnú hádku so žandármi u nás. A to sme tota, demokracia.
Dokument sa snaží poukázať nato, že aj pri takej prakticky neškodnej výuke hudby či tanca, sa dá ľuďom dokonale vymiesť mozog. Nič zaujímavé, veď toto sa vie už dávno, pričom samotná pointa dokumentu, a teda zachytenie samotného, chorého, davového zmýšľania tamojšieho obyvateľstva, je v iných dokumentoch vyobrazené ďaleko lepšie.
Prijemny a charakterove propracovany pribeh ze spolecenske spodiny 19.stoleti, kdy mezi sebou italske staty bojovaly a intriky se dely na kazdem kroku.
JitkaCardova–Málo mě znáš(2024)
Po prvním dílu jsem čekala víc, ale nakonec ji pořád znám málo. *** Seriálu se povedlo nechat diváka letmo nahlédnout, že Iveta Bartošová měla zárodek osobnosti s talenty, nápady, touhami, vhledy i částečnou sebereflexí (uvědomovala si např. svoji křehkost, zranitelnost, predispozici k romantizujícím postavám...) a také snad zárodek mnohem většího hereckého, hudebního i obecněji kulturotvorného potenciálu, než jaký v ní odhalili a zneužili přízemní slouhové socialistického i kapitalistického režimu, šoubyznysu a patriarchátu. *** Ale vlastně se mu už nepodařilo nic víc. Dramaturgická linka z prvního dílu ještě patrná a budící zájem a důvěru v ambice tvůrců se bohužel rychle vytrácí ve prospěch chaotické koláže ze všeho, co se dalo sehnat k jednotlivým obdobím života Ivety Bartošové, přičemž vše je bez hlubší struktury jen otrocky poskládané na časovou osu života sledované osobnosti. To není žádný kumšt a nedává to ani smysl - zkoumání fenoménu určitého typu zneužití by slušela mnohem promyšlenější a provázanější struktura, než "poskládáme všechno, co najdeme v archivech a co k tomu vytáhneme z komentátorů, na osu jejího života a skočíme smrtí". *** Navíc výběr i přínos mluvících hlav je sporný, celý tvar hlavně napovídá, že rozhovory s nimi byly špatně a málo dramaturgicky vedené, takže výsledek se rozjíždí a rozpadá, výpovědi jsou často jalové a plytké, vzpomínky souputníků kusé a roztříštěné, akademické teze zase příliš obecné a uměle roubované, protože - hlavně v druhém a třetím dílu - je tu vlastně nabídnuto málo konkrétního materiálu k hlubším a přesnějším analýzám ad hoc. *** Každopádně se to takhle bohužel trapně jeví, že "Iveta" zase lacino posloužila, aby se k jejímu případu kdekdo důležitě, ale banálně vyjádřil (přičemž na vině nejsou jednotliví mluvčí, ale to, jak hloupé dramaturgii ve výsledku posloužili) - jen tentokrát se to šroubuje na v soudobé popkultuře přitažlivější (víc prodávající) diskurz moci a jejího zneužití ve spojení s fenoménem křehkosti a obecněji údělem žen, přičemž ale fakticky mezer a otázek ohledně toho, kdo skutečně byla Iveta Bartošová, o co jsme v ní přišli a kvůli jaké tragédii a jaký přesně reprezentuje fenomén a proč, zůstává stejně jako dřív mnohem víc než skutečně osvětleného. *** Dramaturgie je nesoudržná, už v devadesátkách přestává sledovat nějakou sjednocující vyprávěcí linku, chybí tu víc spojovacího materiálu a ke konci se pak už dílo úplně rozpadá do nepřehledného a dramaturgicky nezvládnutého chaosu - dál netuším, co se vlastně Ivetě stalo, citace z bulvárních článků o jakémsi únosu a sexuálním zneužívání, narážky na předěl, po němž to už byla jiná Iveta, dobové záběry z nějaké komunitní oslavy ani kusé útržky vzpomínek mluvících hlav mi to neosvětlí a dramaturg se o to nepostaral - a pak už je náhlý konec, jak Ivetina života, tak bohužel i "dokumentu". Celkové vyznění je proto víc než rozpačité - připadá mi to prostě odfláknuté a hloupé, jako trestuhodně špatně napsaná diplomka, přičemž ale vypsané téma a nabídnutá perspektiva stejně jako archivní zdroje i kvality oslovených mluvčích poskytovaly výborná východiska pro výrazně lepší práci. Za mě tedy velké rozčarování. Ty tři hvězdy snad opravdu jen za ten nasbíraný materiál, z něhož jsem si ledacos dovodila sama. *** (B12, 23. 4. 2024)*~
Real Tom Hardy–Kruh(2002)
Bolo to 20 rokov dozadu, keď som sa ako tretiak na ZŠ prvýkrát dopočul o existencii tohto diela. Toho spektra príležitostí odkazovania na popkultúru nebolo tak veľa, minimálne z môjho uhla pohľadu & veku a lokálnych možností toho času. Väčšina referencovala maximálne hudbu, videohry boli na minime (z logických dôvodov, aj keď paradoxne zároveň silnou súčasťou) a filmy boli taktiež dosť pozadu, nakoľko si mohol schrúmať akurát to, čo išlo v TV (tiež pár rokov po a s DVD zbierkami tu bol tak jeden, dvaja spolužiaci), lebo pretože 7-8-9 ročné batoľa asi nepôjde do kina na Nezvratný osud, všakže? Tých filmov, na ktoré veľmi presne spomínam, že oplývali pomerne veľkou silou hovoreného slova, boli okrem Nezvratného osudu najmä séria Scary Movie, Saw, Väzeň z Azkabanu či 3:15 zomrieš. A, samozrejme, nočná mora všetkých školopovinných detí v ranných nultých rokoch – Kruh. Ten si spomedzi nich vydobyl priam až legendárny, kultový status. Každý o počine neustále rozprával ako o najhoršej, najstrašidelnejšej veci, ktorá sa dá vidieť. A teraz, aj retrospektívne a aj po pozretí, usudzujem, že Kruh z nich vtedy reálne nikto asi nevidel :D, čo takým veľkým prekvapením zrejme nebude. Sila tohto "varovania" vo mne ale pretrvávala roky a odhodlať sa naň bolo úspešné až teraz, čo koniec-koncov ľutujem. Filmársky vskutku pôsobivé a precízne, s dokonalou kamerou, adekvátne ráznym zvukom a hudobným podfarbením, prekrásnou Naomi Watts, absolútne nádherným dych-berúcim vizuálnym štýlom vďaka tmavo-modro-zelenému filtru (bez gradingu v postpro), bravúrne zvolenými lokáciami (z farmy Morganových som hotový doteraz), skvostnou gradáciou (i keď finále trochu slabšie), nespoliehaním sa na ľakačky (ale budovaním napätia skôr skrz desivú obraznosť) a nesmierne vťahujúcim príbehom (nespomínam, kedy naposledy ma niečo tak skalopevne uchopilo do sedačky s túžbou vedieť a odkrývať viac a viac). Dal som práve rovno maratón so zvyšnými troma filmami (plus kraťas) a pociťujem ľútosť, že som čaro Kruhu na vlastnej koži spoznal až o vyše dve dekády neskôr a nie práve v období, kedy mu najviac pasuje – early 2000s. Trestuhodné premrhanie... (x / x)
NinadeL–Kameňák 2(2004)
Rok se s rokem sešel a jak Zdeněk Troška prozradil už ve filmu o filmu k prvnímu dílu, dvojka byla na spadnutí prakticky okamžitě. Co se změnilo? Větší množství amatérských či začínajících herců nahradily celebrity, technicky šla nahoru kamera, dolů hudba a scénář se pokusil rozvést příběhy archetypálních postav z jedničky. Zážitek opět extrémní, dneska už je to naštěstí dobová konzerva, která pořád ještě připomíná časy nevyrovnání se s minulým režimem. Politické vtipy ztratily pointu, určitý náhled na každodennost zavál čas. Jinak tu máme ocenění na 26. festivalu české filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu z Nového Města nad Metují a 1. výroční ceny DAVID pro nejlepší DVD video roku 2004.
Morien–Zůstaň hladový(1976)
Pane jo. Na film jsem se dívala, protože zrovna čtu Arnoldovy memoáry, a docela těžko se mi srovnává, jak hezky o tom on mluví a co tam reálně já jako divák vidím. Předně je do filmu zahrnuté velké množství motivů a nejsou, podle mně, dostatečně přehledně uspořádané. A druhá věc, co to sakra ten konec a to sexuální násilí dělá ve filmu, který do té doby působil spíš jako kreslená groteska? Když chcete mít nahaté svalnaté chlapy pobíhající po městě a laškující s běžnou populací, věnujte se hlavně tomu, a ne že to prostříháte s dramatem, které vypadá jako úplně z jiného filmu.
darkrobyk–Masakr v kopcích(2009)
Předně děkuji CSFD, že mi neuložilo recenzi, a oznámení o chybě mě tak dožralo... Takže znovu: Masakr v kopcích je ze tří čtvrtin plný kvákání nesympatických postav, což je základ, aby jich nebylo divákovi líto. Poslední čtvrtina konečně přináší tzv. masakr, kdy dojde na podříznutí s výstřiky, stažení z kůže, skalpování a střeva ven. Jenže ani obstojné gore, kterého jistě mohlo být více, nezachrání film o farmě, nedostudovaném lékaři a kupčení s lidskými orgány. Solidní kamera, dobrá hudba. Lamkinová byla vskutku děsivá! Samotný konec očekávaný a v rámci žánru nijak nepřekvapující. Ani mi tak nevadilo, že téma je obehrané jak stará gramofonová deska, jako to, že po většinu filmu chybělo napětí i atmosféra. Mé neustálé rady pošahané rodině, aby už ty hippíky konečně sejmuli, byly vyčerpávající...
LiVentura–Nečistá hra(1978)
Goldie neskutecna, skvela.. krasna! Ostatni jen sekunduji, Chevy krasavcem.
MM_Ramone–Deadpool 2(2018)
Film "Deadpool" natočil režisér Tim Miller v roku 2016. Dostal som sa k nemu predovšetkým vďaka filmovej sérii "X-Men". Na základe toho som čakal niečo v rovnakom, prevažne serióznom duchu. No bol som príjemne prekvapený z uvoľnenej, občas drsnej a miestami až bláznivej atmosféry. Deadpool sa mi predstavil ako veľmi netradičný superhrdina. Pri jeho hláškach som neraz vyprskol smiechom. To sa mi pri sledovaní amerických popkornových filmov často nestáva. Toto bola však fakt kurevsky zábavná komixová jazda. Prvotriedne filmové triky a nablískaná bombastická akcia. Ocenil som to plným počtom hviezdičiek. Takže sa sám sebe čudujem, prečo som toľko otáľal s pozretím si druhej časti, ktorá mala premiéru v roku 2018. Ja som si titul "Deadpool 2" pustil až teraz, v apríli roku 2024. Moje opätovné stretnutie s Wade Wilsonom alias Deadpoolom bolo skoro tak isto zábavné, ako keď som ho videl zhruba pred siedmimi rokmi prvý krát. Bavil som sa od začiatku až do konca. Paráda! ****
*CARNIFEX*–Severní Korea - zoufalá či klamající(2005)
Oproti niektorým dokumentom o Severnej Kórei, je tento najmenej šokujúci, pričom sa vezie skôr v hypotetickej rovine, než by konkretizoval prípady, kedy by bol niekto prenasledovaný, respektíve na niečo doplatil. Určitá skupina popisuje systém ako cestu ku šťastiu, hodnotám, iní zas museli utiecť, aby si splnili sny. Ako u nás po voľbách Maštalír s Koleníkom, ktorý to vôbec nemá rád do zadku.
darkrobyk–Kvílení vlkodlaků III(1987)
V důsledku jde o alegorické komediální drama o jinakosti z doby, kdy svět tenhle problém ještě tolik neřešil. Ne až tak vtipné, ale úsměvné ano. Speciální triky nejsou nijak bombastické, ovšem maskéři si to i tak museli užít. Lehce bizarní je porod a růst malého vakovlkodlaka. Občas dojde i na akci, asi nejzábavnější je potyčka domobrany s přízrakem v buši. Příroda je krásná, mohlo jí být i více. A Dáša má v některých záběrech vlčí rysy i bez maskování. Každopádně je na ni vidět, že natáčení ji bavilo. Jo a trio jeptišek nemělo chybu! S odstupem doby mě tenhle díl bavil více než kdysi...
Sarkastic–Article 15(2019)
„Přines mi láhev vody.“ - „Pane, tohle je vesnice Pasi.“ - „A?“ - Jsou z nižší kasty, pane. Z nejnižší. Chovají prasata. Nepijeme vodu, které se dotkli. Nesmíme se jich dotknout. Ani jejich stíny na nás nesmí padnout, pane.“ - „Nihal Singhu, dones mi jednu.“ Protože nový komisař to hodlá dělat podle sebe…Divák je na tom podobně jako hlavní hrdina. Snaží se proniknout do místních poměrů a jejich nepsaných zákonů, zvláště pak do šíleného kastovního systému, který je opravdu absurdním reliktem minulosti. A proto ve výsledku ani nejde tak o kriminální případ, jako spíš o problémy indické společnosti jako celku. A ten přesah je zajímavý jako celé vyšetřování, které nemělo příliš slabých míst. Jistě, konec je až přespříliš idealistický, ale já byl převážně spokojen, takže dávám solidní 4*. „Obhajuješ systém.“ - „Jen dělám svou práci. Nedochází k vraždám ze cti? Myslel jsem, že o tom s tebou můžu mluvit. Ale nevěříš v umírněnost. Chceš, abych byl aktivista, ale dodržoval zákony. Chceš mít hrdinu, Aditi.“ - „Ne, Ayane. Chci někoho, kdo nečeká na hrdinu.“
Sarkastic–Superclásico(2011)
„Anno, rád bych s tebou mluvil.“ - „Za hodinu ale začíná zápas.“ - „Jakej zápas?“ - „Přece Superclásico! Už za hodinu.“ - „A je to utkání důležitý?“ Aneb když váš nezájem o manželčin milovaný fotbal vede až k rozvodu…Když přiletíte do Argentiny a vaším prvním setkáním je střet s rozčilenými fotbalovými fanoušky následované až příliš intimním setkáním s manželčiným milencem, nedá se to hodnotit jako slibný začátek. Jenže Christiana čeká ještě tvrdší střet s realitou. Pro něj hořký, pro diváka úsměvný, přece jen jde o oddechovou komedii s jednoduchým humorem, který tu a tam lehce pobaví, ale po většinu času nijak zvlášť neoslní. Zároveň snímek sází na velkou nadsázku, neb postavy se chovají dost iracionálně, a některé jejich zkraty spolu s motivacemi nedávají moc velký smysl (ani mixování dánštiny a španělštiny se příliš neřeší). I přes vzhledem k vývoji trochu nečekaný závěr jde o čistě průměrnou věc. „Christianovi začalo docházet, že ho okradli. Ale byli slušní a milí. Takže si to uvědomil, až když se vracel domů, a neměl na sobě vůbec nic.“
verbal–Počatie(2024)
Sydny zase Sviní! Svým hereckým neumětelstvím a strašidelným mongoloidním xichtem tentokrát nějaký neambiciózní rádoby horor. Holt obří kozy prostě neuhrají všechno, maximálně tak rychlá zápěstí nezletilých paniců a touhy juvenilních instapičinek se jí vyrovnat, což ale na pomíjivou relativní „popularitu“ na asociálních sítích zřejmě stačí. Každopádně tohle směr prdel nijak zvlášť neposlala, neboť to tam bylo již před obsazením neherců. Jedná se totiž o asi tak milióntý přitrouble nezáživný, sterilní a do sucha vyždímaný Omen / Rosemary plagiát o vyprcání duchem svatým / nesvatým a následném neposqrněném početí pohádkového sp(r)asitele, který párek hrajících čtyřek v průsvitném betmením kombiné nikterak nevytrhl. Leda by měla Sydny přes hlavu igelitku z Tesca nebo tak. Což neměla, takže to bylo místy dost děsivé. Tedy v hororovém slova nesmyslu, jako horor to stálo za vyližmámu. Vyližmámu v docela hezkých katakombách. Tudíž 1,50000014562, ovšem s vypnutým generátorem pásového nevkusu.
darkrobyk–Kvílení vlkodlaků V(1989)
Hrabě pozve vybrané hosty na hrad, který byl pět set let uzavřen. Zatímco si hosté myslí, že půjde o zábavnou kratochvíli, hrabětův úmysl je vážný. Předpokládá, že jedním z pozvaných je vlkodlak. Dvě třetiny filmu jsou bohapustým žvaněním plným mizerných dialogů, které možná ještě hloupěji vyznívají v českém dabingu. Posledních dvacet minut se promění v detektivku podobnou snímku Měsíční krev (1974) a konečně se i dostaví nějaké to napětí. Kašírované kulisy hradu jsou mizerné a lacinou výpravu strčí do kapsy i béčkové horory 30. a 40. let. Z vlkodlaka toho moc vidět není, což je nakonec i dobře. Rozervaná hrdla a uťatá hlava skóre příliš nezvednou, byť potěší. Jedné z nejslabších částí série by slušel pořádný sestřih. Trestuhodné nevyužití gotických interiérů a sněhové bouře je na pováženou. Doporučit lze snad jen kompletářům.
*CARNIFEX*–Uvnitř Severní Koreje: Tehdy a nyní s Lisou Lingovou(2017)
“Takto sa to robí, do psej matere!!” Skúste pičovať ☝️ a skončíte na pekáči. Neskutočné, ako sa dajú dobalamutiť masy ľudí. A klobúk dolu pred tou “vietnamkou”, ktorá solídne tancuje po tenkom ľade.
Spiker01–Šógun(2024)
Na seriál jsem těšil, Japonsko můžu a i když tu historii znám zejména z hollywoodských (historických) filmů a nikdy jsem nečetl knihu o japonské kultuře, vlastně mě tam z těch kulturních propriet nic nepřekvapilo a nějaká osvěta pro diváka na západ od Japonska mi přijde spíše dost smutná. Co je však pro mě osobně smutnější, tak je ta přehypovanost Shoguna, samozřejmě chápu, že na západě seriál oceňují za to, že si jako vždy výborný Hirojuki Sanada z pozice producenta pohlídal, aby kniha a v ní obsažené japonské zvyklosti nebyly sesumírovány do obvyklé americké vyprázdněnosti...ale za mě to bylo na úkor zábavnosti a čekal jsem něco asi jiného. V prvních dílech jsem ještě měl tu naději, že nás čeká něco velkolepějšího (příslib tu je) a ačkoliv jsem utvořil pěkný vztah k hlavní dvojici postav (hlavně Júka Kóri je úžasná), v druhé polovině jsem však místy i nudil. Překvapivě mě zklamala i vizuální stránka seriálu, ačkoliv výprava byla nepochybně velkolepá a exteriérová, na velké televizi to na mě na rozdíl od některých jiných seriálů působilo přespříliš cgi a špatně barevně filtrované se silným filmovým zrnem (což jako purista nemám rád a dávám si velký pozor na nastavení zobrazení televize). Nejspíš si i doženu nějaké behind the scenes, abych se dozvěděl, co byl záměr a co bylo jen trikově přestřelené. 90% je za mě moc, spíš taková fajn sedmdesátka.
fuxoft–Boy-Kills-World(2023)
Je mi jasné, o co se tvůrci filmu snažili a čím měla být která jeho scéna "super cool" a "brutálně masakrózní". Ale je to hrozně nezajímavě, až neschopně natočené a z 90 procent nudné. Desetiminutový sestřih by určitě byl super cool.
fuxoft–Kaskadér(2024)
Úplně debilní kombinace odlehčené romantické komedie a šílených akčních scén, která - na rozdíl od většiny ostatních podobně debilních filmů - skoro dokonale funguje, a to především díky skvělé chemii mezi hlavními představiteli. Bonusem je, že je to pocta všem nedigitálním kaskadérům, kteří by konečně měli začít dostávat Oscary.
*CARNIFEX*–Severní Korea: Život v uzavřeném světě(2013)
Dokument vznikol v roku 2013, pričom po 10 rokoch je jeho myšlienka čistou ilúziou, ktorá vyznieva celkom trápne. Vraj západná kultúra (namiesto zbraní) môže zhodiť samo-vládu tohto dementa. Lebo ľudia na Severe, chcú kukať americké, akčne filmy s Čukom Norysom. “Ale no isteže” .. Samozrejme, toto som napísal s čistou nadsázkou, nie že mi zas bude nejaký nechápavý trubiroh vypisovať kokotiny, miesto toho aby sa naučil čítať medzi riadkami, respektíve chápal sarkazmus. Samotný dokument je "akože" autentický. 3/4 záberov rozmazané, roz-kockované ksichty, respektíve takej kvality, že nemecké domáce porno z 30´ rokov má vyššiu úroveň. Divák prakticky počúva rôznych ľudí, ktorí chcú ujsť, alebo už ušli a pičujú nato, ako sa v Severnej Kórei žije. Pár záberov ma dosť zarazilo. Hádky s tými, čo dohliadajú na dodržiavanie striktných pravidiel, ostávajú tak nejak bez rázneho zásahu uniformovaných. No a jeden by si myslel, že to tam je tak nejak inak, lebo toto mi pripomínalo bežnú hádku so žandármi u nás. A to sme tota, demokracia.
*CARNIFEX*–Severní Korea: Kdo udává tón(2009)
Dokument sa snaží poukázať nato, že aj pri takej prakticky neškodnej výuke hudby či tanca, sa dá ľuďom dokonale vymiesť mozog. Nič zaujímavé, veď toto sa vie už dávno, pričom samotná pointa dokumentu, a teda zachytenie samotného, chorého, davového zmýšľania tamojšieho obyvateľstva, je v iných dokumentoch vyobrazené ďaleko lepšie.
LiVentura–Banditi: Na cestě za zlatem(2024)
Prijemny a charakterove propracovany pribeh ze spolecenske spodiny 19.stoleti, kdy mezi sebou italske staty bojovaly a intriky se dely na kazdem kroku.
Reklama